Co s rackem?

Překlad písňového textu je jednou z nejtěžších disciplín, do kterých jsem se v oblasti psaní pustila. Zatím jsem nepostoupila výš než do ligy začátečnických břídilů. Nejde mi to. Rázuju po bytě a trhám papíry s poznámkami, které 1) vůbec nevystihují originální text, 2) vystihují ho, ale nerýmují se, 3) vystihují, rýmují se, ale k vytyčené melodii pasují asi jako Skákal pes k Měsíčku na nebi hlubokém. Po několikadenním úsilí se obvykle dopracuji ke třema upoceným slokám, které přečtu rodině, čímž zjistím, nakolik jsem se doopravdy přiblížila kouzlu původního textu: při humoristických písních rodina nehne brvou a tváří se sklíčeně, zatímco u písní lyrických až baladických se může potrhat smíchy. Tak tomu bylo u překladu písně Galeb i ja od Olivera Dragojeviče. Tu ovšem přeložit musím, a sice do nové knihy, která vyjde ještě na jaře. Svolení autora chorvatské verze mám. Požehnání pěvce taky. Jenže jsem se zasekla.

Metodické a kritické vyhlášení vítězů vánoční soutěže

Musím uznat, že předvánoční scenáristická soutěž rozmělnila moje předsudky vůči rozhodčím a hodnotitelům literárních soutěží. Mám na ně spadeno, a to z principu, protože jsem sama nikdy nic nevyhrála, ba ani čestné uznání nezískala, a to přesto, že jsem se odjakživa všeho účastnila, vecpala se do okresních slohových přeborů i prestižních soutěží při mezinárodních filmových festivalech. Prý není důležité vyhrát...no. To jistě ne, ale na druhou stranu, opakovaným neúspěchem vzniká nebezpečí, že člověk zahořkne a otupí. Mě to ovšem nečeká, protože jsem zjistila, že vybrat vítěze je neuvěřitelně těžké a nakonec je to vždycky alespoň trochu nespravedlivé. Jistěže mě napadlo přihlásit se incognito sama, prohlásit se vítězkou a začít tak vyrovnávat svoje soutěžní skóre, které je ještě horší než moje letošní skóre v piškvorkách. Ale demotivavala mě inzerovaná první cena: co bych já s výtiskem knihy Totál Balkán, že? Zaprvé, toto dílo jsem v uplynulém roce četla osmadvacetkrát a zadruhé, v brzké době se celý můj byt promění v monument Totál Balkánu, protože ho zaplní sloupce výtisků, které nemám kde uskladnit, a pokud si knihu nikdo nekoupí, strávím zbytek svých dní zakopána v iglú z cihel totálních tlustospisů. 

Metodický konec příběhu Šťastné, veselé, opuštěné

Díky všem, kteří jste se zúčastnili soutěže o výtisk knihy Totál Balkán! Díky za odvahu jít s kůží na trh a za čas, který jste s námětem strávili. Do konce týdne vyhlásím vítěze, ale hlavně - ráda bych ohodnotila všechny účastníky nejen gejzírem upoutávek na Totální e-knihu, ale také stručným komentářem a výtažkem ze štosu scenáristických příruček, ze kterých jsem zatím měla příležitost čerpat, a které se (při psaní/čtení recenzí na vlastní díla/vytváření recenzí na díla cizí) ukázaly jako hodné zapamatování. Než k tomu přikročím, vhazuji do pléna svoji verzi dokončení, což jsem neprozřetelně slíbila kdysi na počátku, při vyhlašování soutěže. Nuže - chopte se mě, pochopové, Šaldové, Spáčilové a další, ale prosímvás s citem. Jo? - S citem. 

Vánoční pokyny: Soutěž o podepsaný výtisk knihy Totál Balkán!

S literárními a scenáristickými soutěžemi jsem si prožila svoje: bez nadsázky mohu říct, že v uplynulých letech jsem obdržela desítky zamítavých dopisů od různých komisí, panelů, literárních organizací a nadací. Ano, poslala jsem scénář do soutěže RWE. Ano, zúčastnila jsem se soutěže Román na pokračování s Michalem Vieweghem. Ba že, sleduji uzávěrky povídkových soutěží v Británii a tendrů na scénáře v Kalifornii. Na počátku spisovatelské kariéry, kdy to mé úspory ještě dovolovaly, jsem na různých registračních poplatcích do soutěží utratila klidně sto dolarů měsíčně. Spoustu lidí se podivovalo nad tím, že po tolika neúspěších mám pořád nervy zkoušet to stále znovu: ano, mít peníze, hlásím se neohroženě dál. Je to potřeba. Je to součástí práce spisovatele / scénáristy. Je nutné si neustále vytvářet nové termíny a povinnosti, jinak člověk hnije zaživa, v přímém přenosu během rezignovaných hovorů přes skype, kdy své přátele informuje o tom, jak je ten tvůrčí život osamělý a těžký - ó tak těžký!  

A teď k věci: našla jsem v šuplíku filmový námět, který je jedním z několika odpadních produktů mé roční spolupráce s jedním českým režisérem, a shledala jsem, že věc není úplně k zahození. Mám vymyšlených několik variant konce, ale žádná není to pravé ořechové. Takže zde dávám začátek námětu do placu, a to pro ty z vás, kteří rádi píší nebo jen při sledování filmů fantazírují o tom, co by kdyby - a jak to všechno dopadne.  Zkuste vymyslet a stručně rozepsat (stačí pár řádek, ale dle libosti jich může být i víc), jak by podle vás tento příběh mohl pokračovat. Svůj nápad publikujte v podobě komentáře přímo pod tento post, a to nejpozději do Vánoc. Nezapomeňte uvést své jméno a nějaký kontakt. Autora nápadu, který se mi bude zdát nejlepší, odměním jedním kusem knihy Totál Balkán, která - a teď pozor - bude vážit skoro kilo a stát bude přes tři kila (divila bych se, kdyby můj agent-nakladatel dokázal při všech vysokých nákladech srazit cenu níže - na druhou stranu elektronická verze bude podstatně levnější). Pokud by dotyčný nápad byl tak dobrý, že by stálo za úvahu celý námět rozepsat do scénáře a poslat do některé ze soutěží, ráda si zaspoluautořím - když nás bude víc, můžeme pak alespoň čelit odmítavým dopisům společně a navzájem si postěžovat, jak je ten autorský život těžký, ó těžký!

P.S. Po skončení soutěže čestně zveřejním svou původní verzi konce. Zároveň si vyhrazuji právo cenu neudělit, pokud by se, ehm, třeba nikdo nepřihlásil, ale věřím, že se zúčastníte a šuplíkový námět svou tvořivostí povýšíte na originální skvost!