O zmrzlinářce, která chtěla změnit svět

Po delší odmlce v pravidelných ukázkách tvůrčí práce z kuchyně spisovatele (netýká se reportáží o neúspěšném vaření čehokoli) přináším povídku inspirovanou výletem do nákupního centra. Všem, co do řad pravidelných čtenářů blogu přibyli teprve nedávno připomínám starší literární kousky, které najdete v archivu. Kuchaři ocení příspěvky zde, automobilisté - klidněte tady, příznivci poezie - šup sem, zájemci o košt z Totál Balkánu - postavte se, prosím, do fronty zde a ty, které zajímají bajky, povídky a další prozaické žánry, koukněte na tohle. Kromě toho vězte, že kniha Totál Balkán je k dostání v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, dokonce to dotáhla až do výlohy - juch!

Děti jdou do školy

„Milí prvňáčci, žákyně a žáci, vážené paní učitelky a učitelé, dnes je první den nového školního roku a já vás v něm chci srdečně přivítat,“ ozvalo se odněkud. Lukáš seděl sám v poslední lavici u okna a rozhlížel po třídě. Všichni byli zkoprnělí a s polootevřenými ústy poslouchali, co bude dál.

V repráčku školního rozhlasu to zapraskalo. „Je to poprvé, co mám takovou povinnost. A je to povinnost příjemná,“ pokračoval hlas. Ještě aby to byla povinnost nepříjemná, - napadlo Lukáše. Vzpomněl si, jak mu dědeček říkal, že ministr jezdí v audině dvoulitru a bere osmdesát tisíc měsíčně čistýho, to je hromada peněz, Lukášku.

Bajka: Jak se ježek zamiloval

Byl jednou jeden ježek obecný. Žil poklidným rodinným životem na zahradě v Nuslích, a to až do dne, kdy se soused Jiřička, známý světoběžník, rozhodl vyprávět mu o své poslední cestě do teplých krajin. „Nemysli si, že na světě žijí jenom ježci jako jsi ty, kteří neumějí nic jiného než nosit na hřbetě ovoce a v noci dupat na celou čtvrť,“ vysvětloval. „Když jsem loni na podzim letěl přes Jadran, viděl jsem celá stáda mořských ježků. Ty jejich ženské, kamaráde – měl bys je vidět!“

Pád

Letadlo zahájilo přistávací manévr. Skrze velká průzračná skla kontrolní věže ho ještě neviděl, ale na obrazovce radaru se ukázalo jako tečka se štítkem, který informoval o jeho výšce a rychlosti. Linka Iberia 562. Do deseti minut bude tady, - pomyslel si a sáhl po mobilním telefonu, který před chvílí tlumeně zapípal. Nejspíš nějaký další gratulant, - pomyslel si. Právě dnes mu bylo devětatřicet. Být doma, uspořádal by bujarou oslavu, ale tady, na malém atlantském ostrově, kde strávil uplynulé dva roky, měl přátel sotva hrst. Těšil se ovšem na Carlu, která právě teď ve výšce dvou a půl tisíc metrů nad mořem nabádala cestující, aby vypnuli všechny elektronické přístroje a uvedli opěradla svých sedadel do svislé polohy. 

IKEA v (naprosté) beznaději

Kolega Viewegh napsal před lety povídku Ikea v naději (bla.blog vřele doporučuje). Hrdina - spisovatel se vypraví na nákup do známého obchodního domu na Zličíně, seznámí se náhodně s mladou dvojicí, která, stejně jako on, bezvýsledně bloumá mezi pohovkami a křesly, načež pod vlivem alkoholické konzumace v místní restauraci se celá společnost vypraví s lahví sektu, otvírákem a skleničkami do jednoho z vystavených obývacích pokojů, aby si vyzkoušela, "jestli se v těch pokojích dá taky žít" (opáčí hrdina-spisovatel IkeaZřízenci, který celou situaci v mezičase zhodnotí jako znepokojivou). Jak to nakonec dopadne si račte přečíst, ale je to více méně happy end. Ikea z celého příběhu září jako duha pohody a zdroj duševního klidu, kde nakonec každý nalezne vše, co hledá, od příborů po smysl života. Věřte tomu. I pod jednobarevným snímatelným a pracím potahem pohovky Ektorp se může skrývat nečekaná dávka poezie. Já sama v OD Ikea nenarazila na nic menšího než na opravdovou lásku.