Tvůrčí právo pro spisovatele

K tomuto postu mě přivedl shluk otázek v jednom z diskusních příspěvků pod nedávným pokračováním seriálu Jiné právo misijní na blogu Jiné právo, a sice: Vystudoval Dostojevský, Hemingway nebo Balabán či Hrabal kurz tvůrčího psaní? Znamená jeho absolvování skutečně to, že někdo umí psát?

Fanfáry nezávislosti

Čtrnáctýho února. Do vyhlášení nezávislosti zbývají dny nebo možná už jen hodiny. Čas tiká jako stopky před odpálením velkýho třesku, který bude pro Albánce jako dlouho očekávanej ohňostroj a pro Srby hřib atomovýho výbuchu. Oba národy hledí k nebi nad Mitrovicí a prosí svoje bohy. Alláhu, žehnej naší nezávislosti! Svatý Iljo! Chraň nás před zkázou. Alláh o tom už dávno mluvil s Bushem, takže teď spokojeně pokuřuje, rozkročen nad jižním Kosovem jako Krakonoš, zatímco svatej Ilja pobíhá nebem sem a tam, chytá se za hlavu a volá – panebože! Panebože!

Nebeský bankrot

Myslela jsem, že odolám příznakům léta, kterými v těchto dnech začalo Chorvatsko trpět: že mě úsměvy nadšených turistů vprostřed vytoužené dovolené nechají zcela chladnou a já se přesně podle plánu zakuklím v temné komoře k tvůrčí práci, dokončím román a mezi řečí napíšu spoustu nových postů do blogu. Vydrželo mi to den. Okousala jsem tři tužky, vyjedla lednici, spotřebovala zásoby červeného vína, které mi zákeřně místo inspirace způsobilo komatózní stav, kterému se v Chorvatsku říká fjaka (...definice fjaky je "psihofizičko stanje Dalmatinaca uvjetovano voljom za ama baš ništa", což volně přeloženo znamená "psychosomatický stav Dalmatince, kterému se fakt ale vůbec do  ničeho nechce" - mohu potvrdit, že fjaka nezná hranic a působí i na Čechy a Čechové). Kvečeru jsem si položila otázku: má tohleto cenu? A vyhlásila jsem si několikadenní volno, kdy budu kousat tužky na pláži. Pro nedostatek nových svěžích příspěvků, úryvků z románu a vyčerpání recyklačních zásob starého blogu Omalovánky, musela jsem sáhnout hluboko do svého archivu. Našla jsem báseň Nebeský bankrot, která dlí na dně mého šuplíku už několik let. Nevím, nevím. Právě jsem ji přečetla skupince českých turistů v naší vsi - chtěla jsem otestovat terén. Jejich reakce byla rozpačitá, řekla bych mlčenlivá ze slušnosti. Ale řekla jsem si, že jsou možná unavení po celém dni na slunci, tj. nezpůsobilí ke zhodnocení uměleckého rozměru básně, a rozhodla se k riskantnímu uvedení díla na Jiném psaní; snad mí čtenáři budou laskaví.