Totál Balkán...

...je pracovní název románu, který právě dokončuji. Rozhodla jsem zveřejnit z dosavadního textu několik ukázek, které budou vycházet v originále každých několik týdnů na blogu Jiné právo a dále v repostu, se zpožděním, i na těchto stránkách. Dvě významná upozornění: 1) ačkoli - ano - jsem pracovala na Balkáně, dokonce jako právnička, ba přímo pro mezinárodní organizaci a - hleďme! - vyprávění je dokonce v první osobě, navzdory tomu všemu předem klasifikuji jakoukoli podobnost jako čistě náhodnou, a 2) Totál Balkán v sobě neskrývá nic pejorativního ani ironického - jde o označení, jehož význam je napříč románem postupně rozkrýván. 

The Bird's Eye View alias short film synopsis

Last year, I was asked to draft three synopses for one of the episodes of Love Berlin - How We Met movie The submission kind of lost in the outer space, so I sincerely hope it only got tacitly rejected. (The emerging (screen)writer's life does go like this - you share your ideas in places where there is a chance they get stolen, because in the five minutes you've got for talking that producer into your brilliant script, there's really no space for copyright clauses, hence, your daily writing, gets interrupted by panic attacks, when you wonder, if that great scene or those spot-on funny dialogues you sweated over, haven't already become part of somebody's cool movie). Nevertheless, here's one of the Love Berlin texts, enjoy reading and if you incidentally are in search for ideas for a short film, let me know - the set is flexible and can be easily transposed into Love Prague or else.

IKEA v (naprosté) beznaději

Kolega Viewegh napsal před lety povídku Ikea v naději (bla.blog vřele doporučuje). Hrdina - spisovatel se vypraví na nákup do známého obchodního domu na Zličíně, seznámí se náhodně s mladou dvojicí, která, stejně jako on, bezvýsledně bloumá mezi pohovkami a křesly, načež pod vlivem alkoholické konzumace v místní restauraci se celá společnost vypraví s lahví sektu, otvírákem a skleničkami do jednoho z vystavených obývacích pokojů, aby si vyzkoušela, "jestli se v těch pokojích dá taky žít" (opáčí hrdina-spisovatel IkeaZřízenci, který celou situaci v mezičase zhodnotí jako znepokojivou). Jak to nakonec dopadne si račte přečíst, ale je to více méně happy end. Ikea z celého příběhu září jako duha pohody a zdroj duševního klidu, kde nakonec každý nalezne vše, co hledá, od příborů po smysl života. Věřte tomu. I pod jednobarevným snímatelným a pracím potahem pohovky Ektorp se může skrývat nečekaná dávka poezie. Já sama v OD Ikea nenarazila na nic menšího než na opravdovou lásku.

Oliver in the Royal Albert Hall: A Sentimental Diary of the Fan Who Drove - Part III.

It was busy outside the Hall. Tens of people in anxious anticipation waited in front of the stage exit, hoping for signatures. I stood by the side, waiting for Ante. But he was nowhere to be seen. Instead, two guys with CDs in their hands approached me.

“Hi,” said one of them, tall, attractive, suntanned. “Are you waiting for someone?”

“Yes.”

“We sat right behind you,” said the other one, shorter and funny. “We thought you were alone.”

I shrugged my shoulders.

“We just want to get some signatures,” said the tall guy, importantly lowering his voice. “I think Oliver is just about to come out this way.”

“I think so, too,” I noted. „But I am not waiting for him.” What a pain it must be for the artists, - I thought, - to be constantly followed by neurotic fans, who wait for the one glance and then worship and interpret it for the rest of their days.

Oliver in the Royal Albert Hall: A Sentimental Diary of the Fan Who Drove - Part II.

“Dear Blanka,” I read in an email early next morning (Ah! Love it when someone actually does not misspell my name and writes it with the bloody correct “K” in the middle. Slavic linguistic coherence, obviously. Traalalaah.) “I’ll be at Royal Albert Hall all day, here’s my mobile – ring me up. Nikola.”

Oliver in the Royal Albert Hall: A Sentimental Diary of the Fan Who Drove - Part I.

You've already heard countless stories of people whose lives got all changed and turned upside down by the Icelanding volcano eruption? Check out this one. Warning 1: It's loong and will be supplied in three parts. Warning 2: I refuse to answer any questions about whether this actually happened. The truth is, though, that I am indeed a great fan of Oliver Dragojević.

Spoutaný Prometheus, Spláchnutý Oidipus

Když jsem nedávno dopsala svou první divadelní hru, byla jsem právě v jedné z nejstarobylejších částí oxfordské Bodleian Library. Kdo viděl film Lepší pozdě, nežli později, dovede si díky skvělému výkonu Diane Keaton představit vítězoslavný pocit dramatičky, která po týdnech pláče, utrpení a tvůrčí i celkové krize konečně dopíše poslední repliku své divadelní hry, zavýskne a uloží celý kus na plochu svého počítače. Přesně to jsem udělala.

Proč čtu Jiné právo aneb Má jiná rána

Kosovo, listopad 2007. Je sedm, tma, zvoní budík. Nacvičeným hmatem se oženu po vypínači a zjistím, tak jako obvykle, že nejde proud. Zakleju. Hlavou mi proběhne standardní sekvence: 1) žádná ranní káva, 2) sprcha toliko velmi vlažná, 3) do práce s mokrou hlavou, 4) a v nevyžehleném triku. Dokud jsem neměla doma internet, tento způsob rána zdál se mi poněkud necitlivým. Dnes internet mám, takže mi hlavou proběhne ještě – 5) Bezdrát. Jiné právo! Luxus.