Kulturní odečet

Dnes přesně v 16 hodin dostavil se do mého bytu muž, který tvrdil, že je tady krz ten plyn a jeho vodečet, což dokládal máváním několika pomuchlanými lejstry. Když stanul na zápraží, blesklo mi hlavou, jestli se člověk, který vypadá jako vděčný produkt Klausovy amnestie, mohl během pár dní nechat úspěšně zaměstnat u Pražské plynárenské. Než jsem si to stačila rozmyslet, chlap udeřil: "Já se zuju, jo?"

Pí a jeho scenárista

Otázka dne: je 170 přepisů scénáře moc anebo málo? U oslavovaného snímku Pí a jeho život to zřejmě bylo jedno i druhé. Po utrpení, které mi v kině zprostředkovala první hodina filmu, bych byla odešla. Zůstala jsem v hlodavé naději, že se scenárista přeci jen chytí (což je u scénáře nominovaného na Oscara legitimní očekávání). Nechytil. Za hlavu se chytali leda diváci. 

Dobrotvor

Podle ankety Lidových novin se slovem roku stal zlojed (© Karel Janeček). Mně osobně termín příliš nesedí. Připomíná mi mozkomory a smrtijedy, děsuplné postavy z Harryho Pottera. A tak jsem stanovila své vlastní slovo roku: dobrotvor. V chorvatštině tento výraz znamená "dobrodinec". (Jazyková vsuvka: stejně jako nám zní dobrotvor komicky, Chorvatům prý dobrodinec evokuje "omladince", tj. svazáka.) 

Nad vaječným koňakem

Závěr dopoledne: recept na přípravu vaječného koňaku psal člověk, který měl tři ruce. Minimálně. Jinak totiž nemohl myslet vážně větu - "Do směsi žloutků ve vodní lázni za stálého míchání pomalu a plynule přiléváme mléčnou směs." Pokud byste se do toho dali, varuji vás. Skutečné provedení vypadá asi takhle: vodní lázeň i nádoba v ní ponořená se v důsledku stálého míchání dá do pochodu po plotně. Zatímco se koordinovanými pohyby vařečkou snažíte vrátit vodní lázeň na původní místo, žloutky se vám pomalu a plynule pálí. Nervozita stoupá. Místo aby spolupracovala, vodní lázeň svévolně vychrstne z hrnce a opaří vás. Zaklejete něco sprostého. Rodina na vás od televize láskyplně řve, ať tady na Štědrý den laskavě neřvete. Je to prej napínavý. Král Miroslav z obrazovky dělá chytrýho a pohotově vynalezne skluz na kládě rovnou do vody. A je to! Nesnášíte Krále Miroslava, pohádky, vodu, vodní lázeň a svátky, a v duchu proklínáte svůj dobrý úmysl přispět k pohodě Vánoc přípravou něčeho autentického a vpravdě domácího. V poslední křeči se pokusíte plynule přilít mléčnou směs, ale ouha: dvoulitrový hrnec, po okraj naplněný mlékem, strdím a cukrem-krupice nelze v žádném případě zvednout (natož plynule a pomalu přilévat) jednou rukou. Král Miroslav s princeznou zatím vesele tančí v kole s uhlířem a jeho početnou, chudou, ale šťastnou rodinou. Řvete na svou vlastní rodinu, ať okamžitě a střelhbitě přeruší sledování pohádek s morálním ponaučením z doby raného komunismu a spěchá na pomoc bližnímu v opravdové nouzi. To se ví, že nepřeruší. Předstírají hluchotu. Blíží se královská jízda v čele s výběrčím daní. Ve vodní lázni zatím vznikla omeleta z deseti žloutků. Převrátíte ji na talíř, opatříte rozmáchlým nápisem "Variace na vaječný koňak - tumáte!" a vyrazíte do obchodního domu Billa, který je na Štědrý den dopoledne otevřen právě kvůli lidem jako jste vy. Popadnete vaječňák Božkov. Ve frontě u pokladny letmo pohlédnete na složení výrobku, což vám způsobí otřes, navíc si vzpomenete na tuzemskou sérii otrav methanolem, a pádíte zpět k regálu s alkoholickými nápoji. Nic takovýho. Než riskovat zdraví, ať si rodina ráčí lahodnou smetanovo-vaječnou příchuť domyslet. Nedbáte opovržlivých pohledů svátečních spoluobčanů a s lahví vodky Stolichnaya hrdě kráčíte k pokladně. Už je to tak. Večer bude Maršál Malinovskij!

Navzdory třaskavému a dramatickému náboji Vánoc přeji všem čtenářům Jiného psaní, aby Štědrý den užili v klidu, a případné rozbroje či křivdy si nebrali k srdci - pro lidi, kteří nepíší, to vážně nestojí zato (na rozdíl od těch, kteří píší, a vyžadují inspirativní dávku adrenalinu jak ve všední den, tak ve svátek)! 

Jaký má být prezident

Mívám sen: zpoza tlustého skla pozoruji T.G. Masaryka v pilné práci uprostřed jeho kanceláře na Hradě. Buším na sklo. Chci mu něco říct. Co? Nevím. Snad chci předat vzkaz z budoucnosti, povědět mu, co se stane, že bude Mnichovská dohoda a co udělá Beneš, aby mu sakra něco řek - von ho poslechne!, jenže Masaryk dál sedí u stolu a píše. Neslyší mě. 

Vzpomínky na Lastovo

Malebné, ale opuštěné město Lastovo

Na konci září to bylo, po vinobraní, kdy odjedou i poslední turisté a na jadranských ostrovech zavládne mír a spokojená všednost. Hospodyně si vydechnou, muži mžourají do slunce vprostřed prázdného mola a těší se, že se už brzy ochladí a ryby začnou brát, a taky olihně, o vypasených ústřicích nemluvě. Víno probublává v kádích a na stromech dozrávají olivy. K večernímu klábosení kolem horkého plechu, kde se pečou buclaté okrové mušule si ovšem musíte vzít svetr, protože od moře táhne předzvěst několika měsíců vlhké zimy, kdy všichni zalezou ke kaminu, rybáři zkřehlými prsty spravují sítě, které potrhal hrabivý delfín, jebiga, vyprávějí neuvěřitelné příběhy, broukají písně a nebo se dívají do ohně a přemítají. Na konci září má Dalmácie zvláštní čar, a kdo sem přijede touto dobou, koleduje si o lásku na celý život.

Autogramiáda? Nejlépe v optice, se sklenkou červeného.

Brýle a knihy k sobě patří, to je jasné. Proto se zítra chystám spolu s Jadranskou snoubenkou, Totál Balkánem, Mými diváky i se svou dávnou prvotinou na autogramiádu do prodejny Alba Optik v Terronské 15 v Praze 6-Dejvicích: od 17h tam budou v prodeji všechny čtyři knihy za předvánoční ceny, již od 16h bude navíc probíhat ochutnávka italských vín a prezentace italských brýlí. A tak, sháníte-li knihy, brýle nebo čočky, přijďte! Třeba zjistíte, že po sklence dobrého červeného brýle na čtení vůbec nepotřebujete. 

Tipy pro pohodové psaní? Pro autory v pohodě.

Existují stránky Mám talent: web, kde najdete řadu zajímavých citátů, tipů ke psaní, možnost spolupráce s literární agenturou, rozhovory se spisovateli a také díla nepublikovaných autorů, která můžete číst a hodnotit, podobně jako na Písmáku. Web je značně rozvětven, takže narazíte i na slabší články, např. rozhovor s Irenou Obermanovou (proč, panebože - proč všechna, i nezávislá internetová média donekonečna recyklují recyklované odpovědi recyklovaných autorů? Kde je Kateřina Rudčenková? Milena Holcová, Tereza Boučková? Hana Andronikova, Milena Jesenská, Božena Němcová?) A pak narazíte na článek Tipy pro pohodové psaní. Přestože obsahuje několik užitečných rad, nadzvedl mě. Nadzvedl mě proto, že jeho titulek je antitezí všeho, co kdy řekli a svými texty dokázali nejlepší světoví spisovatelé: pokud by byl kdokoli z nich při psaní v pohodě, jejich díla bychom neznali. Protože spisovatel, autor sdělení, která nás zasáhnou, musí být při své práci v jakémkoli stavu, jenom ne v pohodě. 

Vadí vám kouření v restauracích?

Tak si zajeďte na večeři do Makedonie, na Falklandské ostrovy nebo tam, kde je kouření v uzavřených veřejných prostorách zakázáno zákonem. Těžko říct, proč se mezi tyto země nepočítáme. Více než tři čtvrtiny obyvatel ČR by prý pro takový zákaz byly, restaurace by navíc vydělaly. Ačkoli má dnes spousta restaurací vyhrazený prostor pro nekuřáky, víme, jak to obvykle funguje: jako kdybyste v bazénu vyhradili deset metrů, kde se smí močit. V omezeném nekuřáckém prostoru navíc často nenajdete místo. Co si počít? Náš stálý čtenář a nakladatel se nehodlal smířit s tím, že se v jeho oblíbené restauraci kouří, a tak se vydal cestou vpravdě neotřelou. Rekapitulaci jeho odvážného počinu najdete níže; třeba vás to inspiruje.

Sháníte doporučení na Harvard?

Napište si ho sami! - Tak zní trefa, kterou až příliš často slíznete, pokud se přihlásíte na zahraniční stáž, praxi nebo stipendium, a sháníte se u svých učitelů a spolupracovníků po doporučujícím dopise. Před deseti lety, coby studentka na Karlově univerzitě, jsem na vlastní kůži zakusila, jak žalostné poměry v tomto ohledu panují na české akademické půdě. O pár let později situaci výstižně shrnul Jan Komárek ve svém postu na blogu Jiné právo; diskuse pod jeho textem jen potvrdila, že stav se příliš nelepší. Když jsem nedávno potřebovala dvě reference k přihlášce na zahraniční autorské stipendium, shledala jsem ke své hrůze, že v profesionálních vztazích je kultura psaní doporučujících dopisů ještě na horší úrovni než na univerzitách. 

Velmi jemný klub Zdeňka Pohlreicha

Takhle se, Zdeňku, krájí bazalka.

Tak se to stalo: v pondělí večer se u nás stavil Zdeněk Pohlreich s velkou krabicí jídla (kvalitního), nožů (ostrých), pánví (nepřipalovacích) a dal se do toho - osobně mi uvařil a servíroval výhru, kterou jsem získala v literární soutěži se supermarketem Interspar. A pak, že se psaním člověk (alespoň občas) neuživí! 

O českém sebevědomí v anglickém jazyce

Tak Češi si prý uřízli ostudu: anglicky umí nejhůře ze všech zemí Evropské unie. K tomuto závěru dospěla autorka článku na centrum.cz, a to pozoruhodnou interpretací výzkumu zahraniční statistické společnosti, která se lidí napříč Evropou ptala - umíte anglicky? Aniž bych chtěla zrovna ve Státní svátek máchat praporem a poukazovat na historické křivdy, které se podepsaly na současné podobě naší národní povahy, myslím, že je přinejmenším na místě dopustit se několika poznámek na adresu českého sebevědomí, v anglickém jazyce zvlášť. 

Writer in Residence: spisovatel, který bydlí

Nevím, jak nejlépe převést tento vynález do češtiny, jediné co mě napadá, je "spisovatel dočasně u nás zabydlený". U nás zatím žádný zabydlený není. V Británii a v Severní Americe jsou však rezidenční programy pro spisovatele tradiční formou podpory pro literární tvorbu. Každá lepší univerzita či knihovna má svoje spisovatele: na semestr, na rok, někdy i na několik let. 

Deset webových stránek, které mi brání v práci

....a díky nimž mi nezbývá, než se zas a znovu odstřihávat od internetu a působit tak prodlevy v blogerské a komentátorské činnosti.

Ideální podmínky

Občas přemítám, jestli jsem v uplynulých letech strávila víc času psaním nebo hledáním ideálních podmínek pro psaní. Bojím se, že je to tak nastejno. 

Hádej, kdo (možná) přijde na večeři

Již několik měsíců se neúčastním žádných literárních soutěží (pouze je pořádám). Protože proto. Všechno je podvod! Jen z vás vytáhnou peníze, autorské výtisky či desatero kopií scénáře, které si pak vyzvednete kdesi ve vrátnici na první pohled nedotčené. Tůdle. Před měsícem vyhlásil soutěž obchodní řetězec Interspar. Podmínkou bylo utratit v některém ze supermarketů tisíc korun, takže jsem si jen zaťukala na čelo. Se ví že jo. Nevyhraju a ještě mě to bude stát litr. Jenže, stalo se toto: několik skalních čtenářů Jiného psaní se na můj nákup složilo. Že prý by to byla náramná legrace, kdyby Zdeněk Pohlreich vařil s osobou, která v kuchyni vykazuje stejný objem talentu jako Čeněk z Cimrmanovy herecké společnosti Lipany. A tak jsem Zdeňkovi Pohlreichovi napsala toto:

Pane Pohlreichu, znáte lidi, kteří dovedou postavit plastovou varnou konvici na plynový hořák, vejce s cukrem utřou do ručníku a steak v jejich podání by nepozřel ani vyhladovělý šakal? - Jestli jsem první, tak mě těší. Stejně jako Vaše úspěchy, mé gastronomické neúspěchy, zdá se, baví čím dál širší čtenářské publikum. Věřte, že naše společné setkání v jedné kuchyni má neodolatelný zábavní i výživný potenciál. Navíc: vůbec se Vás nebojím. A tak, pokud se nebojíte ani Vy, přijďte vařit k nám! 

Kuchařský guru prý osobně vybere deset nejlákavějších pozvánek a k jejich autorům přijde uvařit. Nikdy jsem žádnou soutěž nevyhrála, takže jsem prosta očekávání, ale kdyby to náhodou vyšlo, myslím, že to vážně bude kuchařský kabaret pro ty, kteří se na můj nákup složili! 

10 mýtů o kabrioletech

Počátkem léta se v mém okolí vyskytlo hned několik jedinců, kteří kdesi v ulicích zahlédli pár aut se stahovací střechou, něco se v nich hnulo, načež začali trávit převážnou část své pracovní doby brouzdáním po stránkách autoscout24.de a zjišťováním všeho, co souvisí s kabriolety. Zhruba obden mi některý z nich zavolal, aby vznesl dotaz ohledně motoru, spotřeby, kapacity kufru, názoru na automatické stahování střechy, a informoval mě, jak pokročil v rozhodování o tom, zda a který kabriolet si pořídit. Vzhledem k tomu, že někteří volají stále, rozhodla jsem se vyvrátit nejčastější váhavcovy pochybnosti i mýty o kabrioletech naráz a jednou provždy. 

Retro III: Otázka benzínu

Dočkala jsem se své velké chvíle: mou kamarádku ze Záhřebu, editorku známého společenského magacínu, zaujalo mé zoufalé literární počínání mezi olivami a vinohradem v Dalmácii natolik, že se rozhodla napsat o tom článek. Text měl být obohacen fotografií, a tak jsem byla požádána, abych se dostavila do jedné záhřebské kavárny, pokud možno v žánrovém převleku za zemědělce-intelektuála. Došlo mi, že jde o vynikající příležitost, pročež jsem nemeškala a vyrazila. Na 422. kilometru chorvatské dálnice A1 mi však došlo ještě něco dalšího. 

Byl to benzín Natural 95.

Musí se autor proslavit?

Podařilo se mi zopakovat již poněkolikáté tutéž chybu: zašla jsem do knihkupectví. Jen tak, pokoukat - obelhávala jsem se, bez jakýchkoli očekávání, že koutkem oka zahlédnu někde na pultu Jadranskou snoubenku (pokud nezahlédnu, tím lépe - znamená to, že je na sklonku léta beznadějně vyprodaná). Bez otálení jsem zacílila Novinky, České romány, Romány pro ženy, Cestopisy a Kuchařky. Po Snoubence ani stopa. Oslovila jsem výjimečně sympatickou knihkupkyni. Příručka jadranské snoubenky? O tom jaktěmoutěživa nikdy neslyšela. 

Co to jako má být? Vnořila se do počítačové evidence. "Nejspíš myslíte Příručku jadranské milenky!" zvolala. - "Snoubenky," trvala jsem na svém. "Milenky," nedala se knihkupkyně - má to v počítači, a co je v počítači, to se počítá. "A napsala to Čechová?" ujišťuji se. Prodavačka přitakala. "Čechová Blanka." - "Tak to jsem já," přiznala jsem. "Přeci, propánakrále, vím, jak jsem nazvala vlastní knihu!" 

Retro II: Adijo mare

Tento post si možná někteří vybavíte z loňska, ale s ohledem na příznivý ohlas předchozího dílu Retra otiskuji znovu. Text se v upravené podobě objevil i v knize Příručka jadranské snoubenky, která - pozor! - co nevidět vyjde i v elektronické podobě. Výstražná četba (nejen) pro ty, co se chystají koupit dům (nejen) v Chorvatsku.