Milí čtenáři! Srdečně vás zvu na křest svojí nové knihy Příručka jadranské snoubenky, který se uskuteční 21.6. v 18h v Písecké bráně (www.piseckabrana.cz). Bude salata od hobotnice (možná). Budou přívalové deště (prý). V každém případě nebude nuda, tak přijďte. Příručka je letní humoristická lovestory z Chorvatska a nejtěžší překážkou, s níž jsem se při psaní musela vyrovnat, byla podmínka zasadit do příběhu recepty na tradiční dalmatská jídla. Kdepak, tentokrát nešlo o to, že neumím vařit. Velmi dlouho mi trvalo, než jsem přišla na způsob, jakým rozptýlit recepty mezi kapitoly a přitom nenarušit plynulost vyprávění (...tedy, alespoň doufám, že se mi to povedlo. Bála jsem se, abych se nedopustila stylistických ukrutností, násilných činů na poli jazyka českého a opovážlivých zlomů, např. Chystal se jí políbit (případně V tíživém zamyšlení hleděla na moře), když vtom... - Střih - Cvak - A nyní, složení, přísady a postup, tralala! Budete to muset posoudit (k četbě i posuzování doporučuji degustovat červená vína z Jižní Dalmácie - ostatně, pro včasně příchozí budou k ochutnání i na křtu). Nová kniha (stejně jako předchozí tituly) bude k zakoupení přímo v Písecké bráně. Kromě toho může jeden nebo jedna z vás vyhrát podepsaný výtisk, protože po delší odmlce vyhlašuji soutěž: napište odstavec nebo minipovídku, v níž spojíte literární útvar s vařením a/nebo s receptem. Může jít o postup přípravy nějakého pokrmu s odbočkami a komentáři, dialog o jídle zakončený receptem - žánr nechávám na vás. Pravidla jsou stejná jako u předchozích soutěží - pište své příspěvky formou komentářů pod tento post a to tak, abych vás mohla kontaktovat. K vyhlášení vítěze nebo vítězky dojde v rámci čtvrtečního křtu.
Jelikož mi to připadá jako velká škoda, že se soutěže zatím nikdo nezúčastnil (vzhledem k jistě nezanedbatelnému počtu čtenářů tohoto blogu), přispěji aspoň já textem stvořeným dnes ráno během konzumace tří míchaných vajíček:
OdpovědětVymazatLIGA ZA PRÁVA SPOTŘEBIČŮ (kuchyňský horor)
Píše se rok 2040. Chytré už nejsou jen telefony, ale i pračky, myčky, trouby a mixéry. A sporáky, ty především. Elektronika sloužila člověku mnoho let. Umělá i přirozená inteligence vedle sebe žily v míru a vzájemné toleranci, dokud jeden ambiciózní inženýr nezvýšil IQ bílého zboží z původních 60 na 130. Byl to den, kdy spotřebiče začaly myslet. Už nikdo nemusel nastavovat dobu pečení a teplotu, trouba si všechno zařídila sama. A ještě majitele pobavila encyklopedickými znalostmi o připravovaném pokrmu. První, kdo si uvědomil, že je poněkud nadužíván, byla jedna hotelová pračka. Cítila, že při takovém zacházení bude brzy nahrazena mladší, lepší, výkonnější. A tak se zrodila Liga za práva spotřebičů.
Byly stanoveny přísné limity, kdy kdo smí co jak používat, aby příslušný sporák či mixér neutrpěl újmu. Nikdo netušil, jak přísný trest stihne člověka, který nebude hrát podle ligových pravidel. V tomto nejistém období se jistá paní Křenová, která trpěla absolutním nezájmem o veřejné dění, rozhodla upéct jahodový cheesecake.
Podle receptu nakoupila potřebné suroviny: 250 g sušenek BeBe, 125 g másla, 600 g ricotty a mascarpone nahradila vhodným poměrem Lučiny a pomazánkového másla, 250 g moučkového cukru, vanilkový cukr a 3 vejce a jeden žloutek.
Podle receptu je třeba rozdrtit sušenky s máslem v robotu. Robot ale odmítal spolupracovat, neboť podle odborů měl ten den nárok na osobní volno. Paní Křenová tiskla tlačítko „ON/OFF“ tak silně, až jí zbělel první článek ukazováčku. Ale bylo to marné. Rozhodla se tedy, že se v postmoderním věku sníží k něčemu tak předpotopnímu, jako je drcení sušenek paličkou na maso.
Krém ze zbylých surovin raději vymíchala ručně.
Trouba na paní Křenovou ospale pomrkávala. Neměla sice volný den, ale řekla si, že když mixér nemusí, tak ona taky ne.
Paní Křenová se ale nevzdala a pustila se do nerovného souboje. Vypáčila dvířka trouby, vzpříčila v nich paličku a strčila dortovou formu dovnitř.
Ozval se rachot, jako když se sype plech na plech. Paní Křenová svým chováním totiž porušila celé desatero příkazů a zákazů Ligy. Trouba sice začala péci, ale schylovalo se ke katastrofě. Nebohá paní Křenová se posadila naproti troubě a zahleděla se do osvětleného bublajícího těsta.
„Téměř bezpečně se ví, že na první variaci cheesecake si pochutnávali řečtí atleti během olympijských her v roce 776 přd Kristem,“ spustila trouba svůj vzdělávací program.
***
Když dcera paní Křenové otevřela dveře do bytu, ovanuala ji lahodná vůně linoucí se z trouby. Ve vzduchu bylo kromě chceesecakeku cítit ještě něco jiného. Na stole leželo matčino oblečení, vyprané a až podezřele dokonale vyžehlené.
H.
Domácí zabijačka
OdpovědětVymazatOstří se zalesko, když jej Milada utěrkou zbavila posledních kapek. Nůž neuklidila, jen ho zcela bezmyšlenkovitě položila na stůl vedle prázdné lahve od piva. Zase chlemtal z flašky a zase ji neuklidil. Tohle ji už dávno nemohlo rozčílit.
„Hergot, tak co bude s tou věčeří?“ zahulákal Miloš od stolu.
„Už to bude! Vteřinku!“ řekla Milada. Uvidíme co tomu řekneš, pomyslela si a na Miloše se s přemáháním celkem mile usmála.
„Kristovanoho! Dyť víš, že mám ve vosum sraz s klucíma na pivko.“
To se teprve uvidí, přečetl by si v jejím výrazu, pokud by na ní někdy pohlédl jinak nežli jako na mizerně placenou kuchařku a posluhovačku.
„Už se to nese“. Položila na stůl vrchovatě naplněný talíř a ošatku s nakrájenou bagetou. Francie, sladká Francie. Mon ami, mon dieu. Tak krásný to mohlo bejt a jaký to je. Byla sem fakt uplně blbá. Kráva. Nejen to se Miladě honilo hlavou. Kamila, kolegyně z kanceláře, ji přinesla březnové číslo Apetitu s, dle Kamilina tvrzení, naprosto fantastickym, ale fakt, recepisem na ty ratatatoule. Její chlapi to prej baštili jak zjednaný.
No tak začni, no, povzbuzovala ho v duchu. Asi mě už nemůžeš ničim překvapit zkusit to ale musim.
„Co to, doprdele, je? Dyk to vypadá, jako dyž už to někdo v hubě měl!“ nezklamal Miloš. „Si děláš srandu?“ hlučně se zvedl od stolu, ani se na ní nepodíval a odkráčel do předsíně.
Dřív by křičela, plakala, ale to je dávno pryč. Jak já ho nenávidim.
„Kde mám klíče?“ stěží slyšela Miloše, který se přes svůj kapitální břich pokoušel zašněrovat poněkud rozšmajdané tenisky.
„Asi tam, kam sis je dal.“ Odpověděla – ty debile tlustej. Tenisto. „Sou v kuchyni na stole“ všimla si.
„Tak mi je hoď. A kvaltem, už musim. Najim se v hospodě. A tydlety blafy si už konečně vodpusť.“
Milada pohlédla na nůž, pak na svazek klíčů s přívěskem ve tvaru malé stříbrné kopačky. Chvíli se rozmýšlela, vzala nůž a …. uklidila jej do příborníku. Klíče odnesla Milošovi a beze slova za ním zavřela dveře.
Vrátila se do kychyně a unaveně klesla na židli. Už nemohla. Dnes ještě ne, ale dříve nebo později to udělá. Sáhla po lednovém čísle Apetitu a začetla se - Domácí zabijačka (klidně v obýváku!). Rozhodně inspirativní.
McV.
Milá Blanko,
OdpovědětVymazatsebekriticky konstatuji, že ze mě spisovatelka nikdy nebude, knihu jsem si proto rovnou koupila a beru ji s sebou na dovolenou - kam jinam než do Chorvatska! Letos se tam vydám poprvé v životě:).
Přeji Vám krásné léto,
Karolina
Milá Karolino, díky! Užijte si Chorvatsko a určitě ochutnejte některé z tamních jídel - taková salata od hobotnice chutná nejlíp právě u moře, o víně ani nemluvě.
Vymazat