Vítejte na palubě Boeingu 737

Mnoho let se zdálo, že má schopnost vcítit se do příběhu, je nadprůměrná. Včera jsem zjistila, že předčí i mé krajní ambice, a dumám, nakolik pozitivní dopad může takové nadání mít v praktických oblastech mého života. (Vzpomeňme Otu Plka z Cimrmanovy herecké společnosti Lipany, který se podle svědectví pamětníků dovedl vžít do role tak mocně, že doslova bydlel v charakteru postavy, kterou na jevišti představoval, a opravdovost, se kterou podal třeba Maryšu měla za následek, že s ním po představení nikdo nechtěl jít na kávu.) Čtenáři zdejšího blogu mohou být, nicméně, spokojeni, protože vyšlo najevo, že jejich autorka v zájmu příběhu klidně vyskočí z letadla.

The Iron Lady: Všímejte si svých myšlenek

Konečně jsem vyrazila na Železnou lady. Když jsem přišla z kina, rychle jsem vyhledala a zhltla scénář, abych se ujistila o tom, co nám do umdlení opakovali ve všech hodinách scenáristiky: dobrý scénář lze zkazit, ale ze špatného scénáře nikdy - nikdy nevznikne dobrý film. U Iron Lady je to škoda dvojnásob, protože snímky na motivy životopisu Margaret Thatcher jsou tímto vyčerpány a lepšího zpracování, které by si setsakra zasloužila, se nedočkáme. I tak film stojí za vidění - kvůli určitému (byť nekompletnímu a místy dost zavádějícímu) pohledu na éru první britské premiérky, neuvěřitelnému výkonu maskérů, Meryl Streep i herců ve výborně obsazených vedlejších rolích.

Jarní deblok blogem

Zvládáte přípravy na jaro? Já ne. Jsem zablokovaná (ano, proluka v četnosti příspěvků na Jiném psaní je neklamným příznakem). Čučím do zdi, i když zrovna spěchám. Běžné úkony představují kolosální problém. Například nemůžu najít pumpičku a dofouknout kola od kola (ne ledajakého, jedná se o kolo kosovské, kterým prý protagonistka románu Totál Balkán jezdila po mostě v Kosovské Mitrovici, načež ho přes Černou Horu, Bosnu, Albánii, Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko dopravila po součástkách až do Prahy). Na pár dní pomohla euforie z dopsání nového rukopisu. Víkend jsem přečkala s hadrem v ruce, leštíc kapotu Mazdy MX-5 v tmavomodré metalíze a látajíc záděry v béžovém interiéru. V pondělí jsem si dala hadr na hlavu a rozeštkala se. Připadala jsem si... Jak to jen popsat? Prázdná? Ne. Vyhoření? Taky ne. Tak co teda?

Balada doručovací (poštovné a balné včetně)

Pošťáckou pohádku známe. I Pošťáka, který vždycky zvonil dvakrát. Vyskytla se dokonce situační komedie z francouzské pošty. Ale poštovní balada (s prvky absurdního dramatu), to tu ještě nebylo. Inspirovala mě k němu služba České pošty, která sluje Balík Do ruky. Tento skvělý vynález a jeho maskot - smějící se balík s ručičkama a nožičkama - mě na první pohled okouzlil. Zatoužila jsem po něm. Bylo mi velice líto, že mně žádné balíky nechodí, a tak jsem poskočila radostí, když se naskytla příležitost Balík Do ruky alespoň poslat. Netušila jsem, že se tímto vydávám na trať neuvěřitelného dobrodružství, které by náročností a celkovými náklady neurazilo ani kdejakého uhlobarona.

Chov autora ve výběhu (v centru města)

...aneb Deset okamžiků, kdy je autor šťasten na nevyzpytatelném území mimo tvůrčí pracoviště. Kupodivu mezi ně obvykle nepatří moment, kdy po půl roce práce konečně dopíše knihu. Tehdy se daleko spíše cítí prázdný a nejistý. Ale pak přijdou chvíle, kdy autor zavýskne štěstím, srdce mu poskočí, usedne, zjihne a on, naplněn novou energií, zazdí se opět ve své badatelně.

Literatura, Zn. K dostání v jedné velikosti

V rozhovoru na Radiu Wave jsme se s redaktorem zlehka střetli v rámci jedné z otázek: prý že, co je literatura s velkým L? 

Poselství dobrého básníka

Ano, je to recyklace, ale zato je aktuální: dnes zazní v pražské premiéře dalmatské houslové melodie se zpěvy (nebo naopak - podle kvality a množství přítomného červeného vína), a to v Salmovské kavárně (záměrně to hlásím na poslední chvíli, protože mám trému velikou, ó velikou; myslím, že zbývají cca poslední dvě místa, takže kdo by chtěl, ať to ani nezkouší - v případě úspěchu bude včas a řádně oznámeno repete). Kde naopak zbývá posledních míst dost, je kavárna U Chlupatýho ducha, kde budu zítra, 1.3. od 20h číst z Totál Balkánu, a kdo by chtěl přijít, bude vítán.

Proč OSN nefunguje

Dnes ráno jsem objevila Ameriku. Doklikala jsem se prostého důkazu, který osvětluje, proč jsou obří mezinárodní organizace (i leckteré velké firmy) tak ukrutně neefektivní. Pusťte si tohle a uvidíte sami. Pokud nezvládnete rychlou angličtinu řečníka a nebo anglicky nemluvíte, nevadí - v levém dolním rohu (tlačítko subtitles) najdete české titulky.

Následky osvětové činnosti

Od rána přemítám o tom, nakolik úrodná byla půda, kam dopadla má osvětová činnost na chorvatském poloostrově Pelješac. Volal mi můj známý Nikša z jedné tamní vsi: mám novinu! - Čekala jsem, že mi oznámí to, co se pod pojmem novina v Dalmácii běžně rozumí, a sice termín zásnub, svatby nebo narození děcka. "Budu předsedou místního sdružení mládeže strany HDZ v naší obci," odrovnal má očekávání Nikša. 

Výchova spisovatelů v Čechách I: Lze se uživit psaním?

Varuji čtenáře, že nepůjde o žádný ucelený seriál, nýbrž o posbíranou směs svévolně (ne)navazujících postřehů z internetu. Například: Kdosi mě upozornil na fotografii, kterou do svého profilu na facebooku umístil spisovatel Jaroslav Rudiš: je na ní vyobrazen spolu s Michalem Vieweghem poblíž titulku "Kolik vydělávají české romány", což bylo téma nedávné přílohy  Hospodářských novin. Oba autoři jsou tmavovlasí muži v brýlích, mají ruce v kapsách a na sobě džíny a tmavé sako, a tak Jaroslav Rudiš doprovodil fotografii výzvou svým fanouškům - "Hledej 5 rozdílů". 

Co spojuje lidi?

Když jsme včera křtili Totál Balkán, byla jsem požádána o slavnostní zvolání či bojový pokřik. Jistěže mě nenapadlo nic jiného než balkánský slogan Rakija-connecting people, ale křtitel Karel Janeček včas přispěchal s návrhem, aby lidi protentokrát spojila radost a láska. Čemuž, jak se zdá, účastníci akce dostáli: všichni se usmívali, statečně čekali ve frontě na knihu i na podpis a dojali mě svou hojnou účastí, kterou jsem v -16 stupních vůbec nečekala.  Můj pan optik například zavřel krám o celou hodinu dřív, aby to stihl. Dorazilo několik mých kamarádek s kočáry, malými dětmi a červenými nosy trčícími zpod čepic jako Křemílci. Mrazu a náledí se nezaleklo ani několik osmdesátníků. Objevila se řada spřátelených právníků z řad studentů i více či méně dávných absolventů. Pro výhru si přišla i vítězka literární soutěže Jiného psaní Míša Valtrová. Z hradby knih v obýváku mého nakladatele ubylo několik desítek cihel, ale příčka je stále bytelná, takže se brzy ohlásíme s termíny autorských čtení. Fotky ze včerejšího křtu najdete tady. 

Čelme mrazu

a to společně, pravou balkánskou rakijí, která se bude podávat na křtu a autogramiádě knihy Totál Balkán. Mí drazí čtenáři a příznivci blogu - oblečte zimníky, natáhněte oteplovačky / brusle / lyže (podle vývoje počasí) a přijďte v pondělí 6. února v 17h do kavárny Písecká brána (K Brusce 5, Praha 6). Bližší informace zde! K zakoupení bude nejen Totál Balkán, ale i Mým divákům a moje prvotina Na rok za školou. Těším se na vás!

The Whistleblower

Několik let čekám na film, který by v ohromné změti filmů týkajících se konfliktu v Bosně vynikl a překonal snímek Země nikoho. Ten před deseti lety v mistrné zkratce obsáhl veškerá témata etnického konfliktu a účasti mezinárodních sil v něm. Příběh byl smyšlený, ale v divákovi zanechal skandální dojem, že něco takového by se snad vážně mohlo stát. 

O zmrzlinářce, která chtěla změnit svět

Po delší odmlce v pravidelných ukázkách tvůrčí práce z kuchyně spisovatele (netýká se reportáží o neúspěšném vaření čehokoli) přináším povídku inspirovanou výletem do nákupního centra. Všem, co do řad pravidelných čtenářů blogu přibyli teprve nedávno připomínám starší literární kousky, které najdete v archivu. Kuchaři ocení příspěvky zde, automobilisté - klidněte tady, příznivci poezie - šup sem, zájemci o košt z Totál Balkánu - postavte se, prosím, do fronty zde a ty, které zajímají bajky, povídky a další prozaické žánry, koukněte na tohle. Kromě toho vězte, že kniha Totál Balkán je k dostání v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, dokonce to dotáhla až do výlohy - juch!

Totál náklad

Po vyskladnění Totál Balkánu do druhého patra jsme s mým agentem-nakladatelem učinili několik závěrů: 1. O.S.N. (Opravdu Skvělé Nakladatelství) nelze provozovat bez rudlu, 2. vyskladňovací četa ve složení nakladatel-autorka je nevhodná, obzvlášť tehdy, kdy autorka vůbec nevyskladňuje, ale pouze drží dveře od výtahu, 3. tisíc kusů knih zabírá v bytě tolik (strategického) místa, že je třeba se jich urychleně zbavit, a to v ideálním případě prodejem, neboť 4. činnost nakladatelská se ukázala být především činností nákladnou. Klikněte ZDE, pokud nám chcete s umenšováním hromady pomoct!

Zprávy z tvůrčího pracoviště

Milí čtenáři, mám několik novinek: zaprvé, kniha Totál Balkán je už k dispozici i v tištěné formě a zabírá zhruba půl bytu, přestože jde o malý náklad (štěstí, že jsme se nerozhoupali k nákladu velkému, který by nás z bytu vytěsnil zcela). Knihu bude možné si objednat na dobírku přes www.totalbalkan.cz, případně zakoupit na křtu nebo na autorských čteních, o nichž zde budu včas informovat. Za druhé, v těchto dnech dokončuji rukopis další knihy, která vyjde na jaře. S ukázkou přispěchám v nejbližších dnech. A za třetí, pokud si chcete poslechnout rozhovor (nejen) o tvůrčích radostech a strastech spisovatelky, která bývala právničkou, tak si zapněte Radiožurnál dnes ve 23 hodin. 

Autorské (zlo)zvyky

Zdá se, že spisovatelé propadají při své práci různým zvykům a rituálům častěji, než lidé jiných profesí. Zřejmě proto, že nad svou disciplínu a výkony musí dohlížet oni sami (případně vydavatel, který se tu a tam citlivě připomene s termínem odevzdání rukopisu), takže poté, co se spisovatel provzteká několika léty rozkladu, přijde na to, že pravdu měli jezoviti, když tvrdili - zachovej řád a řád zachová tebe. Nerad pak vymyslí nějaký osobitý bič, který nad jeho výkonností bude držet ochranný švih. 

Nad hovězí polévkou

Tak jsem se odvážila, lépe řečeno totální hlad mě donutil: dám už pokoj s instantními čínskými polévkami a ve velkém hrnci vyrobím pravý domácí hovězí vývar! Byl to úkol hodný měsíce ledna, který je beztak pln ambicí a předsevzetí, elánu a odhodlání zkoušet věci, které jsme nikdy v životě nedělali a - jak mohu dodat po trpkých zkušenostech - už je taky v životě dělat nebudeme!

Umění přepisovat

Mantra, kterou nám v Oxfordu stále opakovali, zněla: "Writing is rewriting", tedy "Psaní je přepisování". Tomu odpovídal i obvyklý začátek rozhovorů mezi studenty v týdnech mezi odevzdáním semestrálních prací všelikých žánrů: "How many drafts?", což znamenalo "U které jsi verze?" a šlo to zrovna tak chápat jako dotaz "V kterém jsi měsíci?" Můj obvyklý počet byl tři až čtyři verze, a pokaždé jsem měla pocit, že by to chtělo alespoň ještě jeden přepis, i kdyby jen ze sportu či ze zvědavosti. 

Vzpomínky na léto

Navzdory neurčitému a nijakému počasí venku prožívám léto na plné pecky. Stejně jako tomu bylo u několika jiných nečekaně šťastných období mého života, základem období současného bylo prostě to, že jsem neměla na výběr. Uprostřed zimy píšu nový román, který se odehrává převážně v létě a má být převážně veselý, takže jděte k šípku s realitou za oknem, která je spíš k pláči (a člověk by rozhodně nemusel zůstat jen u počasí).