Kosovo, listopad 2007. Je sedm, tma, zvoní budík. Nacvičeným hmatem se oženu po vypínači a zjistím, tak jako obvykle, že nejde proud. Zakleju. Hlavou mi proběhne standardní sekvence: 1) žádná ranní káva, 2) sprcha toliko velmi vlažná, 3) do práce s mokrou hlavou, 4) a v nevyžehleném triku. Dokud jsem neměla doma internet, tento způsob rána zdál se mi poněkud necitlivým. Dnes internet mám, takže mi hlavou proběhne ještě – 5) Bezdrát. Jiné právo! Luxus.
