Co s kradenou Snoubenkou?

Když jsem před pár dny zjistila, že má ekniha Příručka jadranské snoubenky je ve virtuálním světě čtenějším titulem než Babička Boženy Němcové nebo české překlady děl Stiega Larssona, zaslechla jsem zvony a podlehla sebedojetí snaživého autora, jehož díla konečně prorazila. Zvony trvaly přesně minutu, tedy do chvíle, kdy jsem navštívila stránky Online Knihovny a zjistila, že na závratné čtenosti Snoubenky někdo elegantně vydělává, ale - ejhle - nejsem to já ani nakladatel, který eknihu vydal. 

Aby bylo jasno: nejsem žádným krkavcem, uzurpátorem autorských práv, nepřítelem sdílení a vůbec zlounem, který by trval na tom, aby si všichni kupovali jeho knihy v limitovaných edicích a pevných deskách. Proto také vydávám eknihy, které jsou výrazně dostupnější a na svém blogu nabízím stovky stran obsahu zadarmo. Ale je už tomu tak, že i autorka děl, která konečně prorazila, musí z něčeho žít, takže tisíceré recyklaci jediné rozmnoženiny své eknihy, kterou si Online Knihovna legálně zakoupila, zrovna nefandí. 

Jak Online Knihovna funguje? Provozovatel nebyl tak hloupý, aby uživatelům systému rovnou prodával pirátské kopie eknih. Šel na to jako Robin Hood, totálně od lesa: od každého uživatele si za korunu koupí jeho čtečku, do které pak nahrává vybrané eknihy. Jakmile čtenář přestane služby knihovny využívat, prodá mu provozovatel opět za korunu jeho čtečku zpět. Jistěže, vědom si prohnilosti a hlavně protiprávnosti svého počínání, publikoval provozovatel na svých stránkách anonymní text, který sebevědomě označil jako právní rozbor. Analýzou autorského zákona dospěl k závěru, že popsaným způsobem, tedy na čtečce, se ekniha šířit může. Je to stejně hloupé jako tvrdit, že když si přinesete vlastní karton papíru a my vám na něj eknihu vytiskneme, neporušujeme práva autora ani vydavatele. A je to také stejně elegantní jako jednání zloděje, který vám vybílí byt, ale místo aby vám rozmlátil dveře sekerou, půjčí si od vás klíče a normálně si odemkne. Mno. Na filipiku Online Knihovny kontroval Zdeněk Matušík z Národní knihovny zde; upozornil, že způsob, kterým popsané půjčování eknih, resp. čteček, probíhá, zcela jasně spadá pod sdělování veřejnosti podle autorského zákona, a jako takové vyžaduje licenci. 

Pokud je to jinak, pak mě prosím opravte; nejsem nijakou odbornicí na autorské právo.
V každém případě by mě zajímalo, jestli ve světě existují legální a fungující systémy půjčování eknih, které neobcházejí autora a vydavatele. Kdo o tom něco víte, hlaste se. Já jdu zatím jen tak z autorského sportu napsat kolegům Pratchettovi, Hosseinimu, Vieweghovi a dalším nevědomým protagonistům Online Knihovny, co si o tom myslí.