Kosovo, listopad 2007. Je sedm, tma, zvoní budík. Nacvičeným hmatem se oženu po vypínači a zjistím, tak jako obvykle, že nejde proud. Zakleju. Hlavou mi proběhne standardní sekvence: 1) žádná ranní káva, 2) sprcha toliko velmi vlažná, 3) do práce s mokrou hlavou, 4) a v nevyžehleném triku. Dokud jsem neměla doma internet, tento způsob rána zdál se mi poněkud necitlivým. Dnes internet mám, takže mi hlavou proběhne ještě – 5) Bezdrát. Jiné právo! Luxus.
Tento blog je preventivním opatřením proti 1) smazání pevného disku, 2) spláchnutí flashky do záchodu, 3) krádeži, ztrátě nebo požáru, při němž by došlo ke zničení jedinečného šanonu s poznámkami a texty, 4) kombinaci všech předchozích katastrof. Vychází bez jakéhokoli žánrového omezení, a to zcela nevypočitatelně buď v češtině nebo v angličtině.