Kosovo, listopad 2007. Je sedm, tma, zvoní budík. Nacvičeným hmatem se oženu po vypínači a zjistím, tak jako obvykle, že nejde proud. Zakleju. Hlavou mi proběhne standardní sekvence: 1) žádná ranní káva, 2) sprcha toliko velmi vlažná, 3) do práce s mokrou hlavou, 4) a v nevyžehleném triku. Dokud jsem neměla doma internet, tento způsob rána zdál se mi poněkud necitlivým. Dnes internet mám, takže mi hlavou proběhne ještě – 5) Bezdrát. Jiné právo! Luxus.
Otevírám víko notebooku a nořím se do jiného světa. Mohu konstatovat, že během prokřehlých jiter bez proudu má toto počínání stejný účinek jako naložit se do horké vany a vypít hrnek dobré kávy. Proto chci již na tomto místě všem bloggerům z Jiného práva vzkázat: díky, že jste, díky, že jste Jiní, a vytrvejte, prosím, přinejmenším do doby, než se vrátím zpět do civilizace a navážu na vcelku příjemný trend ranních sprch a káv.
Zatímco se proklikávám nejnovějšími příspěvky a diskusemi, přemítám, v čem konkrétně tkví jinakost celého dotyčného podniku. Vzpomenu si na scénu z filmu Philadelphia, kde Tom Hanks alias advokát Andy Beckett odpovídá u soudu svému zástupci Denzelu Washingtonovi, který se ptá – Andy, jaký jsi právník? A Hanks mu odpoví: jsem výborný právník. Mám právo rád.
Myslím, že všichni, kteří se podílejí na tvorbě Jiného práva, tj. jeho autoři, ale i řada pravidelných přispěvatelů do diskusí, mají právo rádi a zároveň – zrovna tak jako Andy Beckett – mají odvahu a ideály. Nenechávají věci jen tak být. Což je poměrně vzácné. Jiné. Je přeci taková spousta institucí, organizací a spolků, jejichž členové se vzájemně hecují tak leda k větší konformitě a průměrnosti! Jiné právo, ovšem, bylo skvělé už na samém počátku a od té doby je čím dál lepší.
Venku se rozednívá, je čas vyrazit. Studenou sprchu rozumně zavrhuji; ranní četba mě dostatečně probrala. Ze Skypu na mě zamává můj mladší bratr, další z věrných čtenářů Jiného práva. Zasteskne se mi. Vypínám počítač a říkám si, jestli by Jiné právo vůbec vzniklo, pokud by se jeho autoři pravidelně vyskytovali v přibližně stejné zeměpisné délce a šířce. Asi ne. Scházeli by se v kavárně někde na Národní a vedouce pozoruhodné debaty, hráli by kulečník.
Pevně doufám, že jejich stávající (jinou) kavárnu na adrese blogspot.com bude možno navštěvovat ještě dlouho poté, co se všechen provozní personál navrátí zpět do vlasti!
Žádné komentáře:
Okomentovat