Tento blog je preventivním opatřením proti 1) smazání pevného disku, 2) spláchnutí flashky do záchodu, 3) krádeži, ztrátě nebo požáru, při němž by došlo ke zničení jedinečného šanonu s poznámkami a texty, 4) kombinaci všech předchozích katastrof. Vychází bez jakéhokoli žánrového omezení, a to zcela nevypočitatelně buď v češtině nebo v angličtině.

pondělí 25. února 2013

To jsou paradoxy

- 65 let ode dne, kdy v Československu došlo k převzetí moci komunisty
- 44 let od sebeupálení Jana Zajíce,
- (téměř) 35 let od startu prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka do vesmíru (původně měl odstartovat právě 25.2. u příležitosti tehdejšího 30. výročí komunistického převratu),
- 24 let od chvíle, kdy se u nás vítězný únor naposledy povinně slavil (o čtyři dny dříve poslal Obvodní soud pro Prahu 1 na devět měsíců do vězení Václava Havla, tentokrát za účast na Palachově týdnu).

Jímá mě hrůza, když si uvědomím, co zjistí mí potomci za několik desetiletí, až se budou pídit, jak to bylo 25.2.2013:
- zločinecká organizace, která nám čtyřicet let vládla a zpustošila společnost i celou zemi, má dodnes ve svém názvu slovo "komunistická". (Iniciativu Zrušme komunisty spoluzaložil Láďa Smoljak, přední bojovník proti všem sálajícím odkazům bolševismu, viz mj. jeho text Naši milí rudí přátelé.)
- KSČM se od své minulosti nijak nedistancovala (naopak, dnešní tragické výročí oslavuje v ulicích), je parlamentní stranou, v loňských krajských volbách získala více než 20% hlasů, v Bruselu má 4 europoslance (jedním z nich je Vladimír Remek),
- Haló noviny, odporný komunistický plátek, bije do očí za sklem nevysvětlitelně vysokého procenta přepážek České pošty (přečtěte si, co se opovažuje publikovat v dnešní den na adresu Jana Palacha),
- Členská základna dnešní Komunistické strany čítá zhruba 56.000 členů. Dvě největší demokratické strany ODS i ČSSD mají každá kolem 25.000 členů, ostatní strany se pohybují v řádech stovek, max. několika málo tisíců příznivců, tj. komanče netrumfnou celkovým součtem ani všechny demokratické strany dohromady.  

Jako studentka jsem se ptávala svých příbuzných a dalších pamětníků (včetně Ládi Smoljaka), proč něco neudělali - tehdy, za normalizace. Co? Každý měl svoji odpověď a většina alespoň někdy projevila určitou formu komorního hrdinství (vycházím z toho, že hrdinstvím za tehdejších poměrů bylo i odmítnout vstup do strany). Láďa se Zdeňkem Svěrákem šli blahopřát Václavu Havlovi k padesátinám, troufli si natočit Nejistou sezónu. 

Vycházejíc z premisy náčelníka Apačů, že kdo nezabrání křivdě, je stejně vinen jako ten, kdo ji spáchal, přemítám, co odpovím svým dětem, pokud z pohledu budoucnosti vyhodnotí naši současnost kriticky a zeptají se - a proč jsi něco neudělala? Těžko říct, jestli jim bude stačit, že jsem pravidelně kverulovala na České poště a připojila svůj podpis pod výzvu Zrušme komunisty (mimochodem, k dnešnímu dni už ji podepsalo téměř 100.000 lidí.). Jdu přemítat dál. Dnešní den, podtržený chmurným počasím za oknem, je k takové činnosti jako stvořený. 


pátek 22. února 2013

13 lekcí Kevina Spaceyho

Lepší načasování by nikdo nevymyslel: na konci ledna dospěla do finále první přímá volba prezidenta v ČR, 1. února pustil Netflix do světa seriál House of Cards, drsný záznam o moderním machiavellismu člověka, který se chce stát prezidentem USA. "Nesnesu zbytečné utrpení," říká Kevin Spacey alias kongresman Frank Underwood, zatímco koná akt chladnokrevného milosrdenství - vlastníma rukama udusí kňučícího psa, kterého právě zmrzačilo auto. Divákům v tu chvíli naskočí otázka: jak daleko je tento člověk schopen zajít? O pár desítek minut později, když kongresman začne naplno rozvíjet svou pragmatickou hru, nás začne zneklidňovat ještě jedna, zásadnější otázka: kolik podobných příběhů se ve skutečné politice odehrává?