Nad vaječným koňakem

Závěr dopoledne: recept na přípravu vaječného koňaku psal člověk, který měl tři ruce. Minimálně. Jinak totiž nemohl myslet vážně větu - "Do směsi žloutků ve vodní lázni za stálého míchání pomalu a plynule přiléváme mléčnou směs." Pokud byste se do toho dali, varuji vás. Skutečné provedení vypadá asi takhle: vodní lázeň i nádoba v ní ponořená se v důsledku stálého míchání dá do pochodu po plotně. Zatímco se koordinovanými pohyby vařečkou snažíte vrátit vodní lázeň na původní místo, žloutky se vám pomalu a plynule pálí. Nervozita stoupá. Místo aby spolupracovala, vodní lázeň svévolně vychrstne z hrnce a opaří vás. Zaklejete něco sprostého. Rodina na vás od televize láskyplně řve, ať tady na Štědrý den laskavě neřvete. Je to prej napínavý. Král Miroslav z obrazovky dělá chytrýho a pohotově vynalezne skluz na kládě rovnou do vody. A je to! Nesnášíte Krále Miroslava, pohádky, vodu, vodní lázeň a svátky, a v duchu proklínáte svůj dobrý úmysl přispět k pohodě Vánoc přípravou něčeho autentického a vpravdě domácího. V poslední křeči se pokusíte plynule přilít mléčnou směs, ale ouha: dvoulitrový hrnec, po okraj naplněný mlékem, strdím a cukrem-krupice nelze v žádném případě zvednout (natož plynule a pomalu přilévat) jednou rukou. Král Miroslav s princeznou zatím vesele tančí v kole s uhlířem a jeho početnou, chudou, ale šťastnou rodinou. Řvete na svou vlastní rodinu, ať okamžitě a střelhbitě přeruší sledování pohádek s morálním ponaučením z doby raného komunismu a spěchá na pomoc bližnímu v opravdové nouzi. To se ví, že nepřeruší. Předstírají hluchotu. Blíží se královská jízda v čele s výběrčím daní. Ve vodní lázni zatím vznikla omeleta z deseti žloutků. Převrátíte ji na talíř, opatříte rozmáchlým nápisem "Variace na vaječný koňak - tumáte!" a vyrazíte do obchodního domu Billa, který je na Štědrý den dopoledne otevřen právě kvůli lidem jako jste vy. Popadnete vaječňák Božkov. Ve frontě u pokladny letmo pohlédnete na složení výrobku, což vám způsobí otřes, navíc si vzpomenete na tuzemskou sérii otrav methanolem, a pádíte zpět k regálu s alkoholickými nápoji. Nic takovýho. Než riskovat zdraví, ať si rodina ráčí lahodnou smetanovo-vaječnou příchuť domyslet. Nedbáte opovržlivých pohledů svátečních spoluobčanů a s lahví vodky Stolichnaya hrdě kráčíte k pokladně. Už je to tak. Večer bude Maršál Malinovskij!

Navzdory třaskavému a dramatickému náboji Vánoc přeji všem čtenářům Jiného psaní, aby Štědrý den užili v klidu, a případné rozbroje či křivdy si nebrali k srdci - pro lidi, kteří nepíší, to vážně nestojí zato (na rozdíl od těch, kteří píší, a vyžadují inspirativní dávku adrenalinu jak ve všední den, tak ve svátek)! 

Jaký má být prezident

Mívám sen: zpoza tlustého skla pozoruji T.G. Masaryka v pilné práci uprostřed jeho kanceláře na Hradě. Buším na sklo. Chci mu něco říct. Co? Nevím. Snad chci předat vzkaz z budoucnosti, povědět mu, co se stane, že bude Mnichovská dohoda a co udělá Beneš, aby mu sakra něco řek - von ho poslechne!, jenže Masaryk dál sedí u stolu a píše. Neslyší mě. 

Vzpomínky na Lastovo

Malebné, ale opuštěné město Lastovo

Na konci září to bylo, po vinobraní, kdy odjedou i poslední turisté a na jadranských ostrovech zavládne mír a spokojená všednost. Hospodyně si vydechnou, muži mžourají do slunce vprostřed prázdného mola a těší se, že se už brzy ochladí a ryby začnou brát, a taky olihně, o vypasených ústřicích nemluvě. Víno probublává v kádích a na stromech dozrávají olivy. K večernímu klábosení kolem horkého plechu, kde se pečou buclaté okrové mušule si ovšem musíte vzít svetr, protože od moře táhne předzvěst několika měsíců vlhké zimy, kdy všichni zalezou ke kaminu, rybáři zkřehlými prsty spravují sítě, které potrhal hrabivý delfín, jebiga, vyprávějí neuvěřitelné příběhy, broukají písně a nebo se dívají do ohně a přemítají. Na konci září má Dalmácie zvláštní čar, a kdo sem přijede touto dobou, koleduje si o lásku na celý život.