Harvardský profesor Michael Sandel jest mým oblíbencem, mj. proto, že se s jeho názory vděčně polemizuje. V knize What Money Can't Buy například uvádí řadu produktů a služeb, které podle jeho názoru překračují morální hranice trhu. Jednu z těchto služeb je prý psaní svatebních přípitků na míru. Představte si, jak byste se cítili, kdybyste zjistili, že ten skvělý projev, který pronesl svědek na vaší svatbě, nebyl z jeho hlavy, ale že ho prostě objednal online za stopadesát dolarů, - namítá Sandel. Já namítám víc: představte si, jak nekonečné mohou být tři minuty na vaší svatbě, kdy ten skvělý člověk, kterého jste si po zralé úvaze vybrali za svědka, přednáší neuvěřitelně kostrbatý, prvoplánový a trapný projev. V tu chvíli ho totiž chcete zabít a přejete si, aby k vaší svatbě bylo nikdy nedošlo, jenže už je pozdě. Za takových okolností existenci online servisu, který píše projevy na zakázku, naprosto vítám. Na druhou stranu uznávám, že mezi klienty této služby budou převažovat nikoliv lidé, kteří opravdu vůbec neumějí psát (je jich málo, ale jsou), ale spíš ti, kteří jsou líní nebo příliš zaměstnaní na to, aby investovali svůj čas a důvtip do psaní přípitku (takže vůbec nejsou hodni, aby byli svědky na číkoli svatbě). Uvažujme však, že převládají ti, kteří jsou připraveni několik dní přemýšlet a pak několik hodin tvořit půlstránkový projev. Když jsou hotovi, rozešlou text několika nejdůvěrnějším přátelům, kteří (pokud jsou to opravdoví přátelé) obratem sdělí, že hlavní myšlenka i těch pár historek kolem je docela fajn, ale vlastně to není moc vtipné, místy dokonce trochu trapné, ačkoli - hergot - když dotyčný tutéž historku onehdy vyprávěl v hospodě, bylo to skvělé a všichni padali pod stůl smíchy. Něco tomu prostě chybí, ale co to, sakryš, je? Babo raď. Snad by stačilo text trochu upravit. (Ale jak? Jak?? panikaří svědek-čekatel a napadne ho, jestli by se v den zpropadené svatby neměl raději hodit marod). Pokud píše anglicky, rychle zjistí, že existují tisíce lidí, kteří se předhánějí, aby mu za pakatel rychle a účinně pomohli - od copy-editorů přes stylistické záchrankáře až po psací kouče. Pokud píše česky, má smůlu (já jsem alespoň žádnou stylistickou pohotovost v češtině nenašla) - anebo se může obrátit na mě. Mé krédo zní: nenapíšu ani větu za vás. Ukážu vám vaše chyby v takovém světle, že je příště poznáte sami a nebudete mě vůbec potřebovat.
Nevěříte? Kdo má zájem, může si to rovnou vyzkoušet: do komentáře pod tento post vložte svůj text v rozsahu do 500 slov. Může jít o jakýkoli tvůrčí nebo administrativní žánr. Sem s přípitky! A se složitými textovkami, které máte dva dny v konceptech a váháte, jestli není lepší zavolat, ačkoli...Beru i odmítavá stanoviska. Tiskové zprávy. Obzvlášť zapeklité úseky memorand, notářských zápisů a smluv o převodu obchodního podílu. Prvních pět textů ohodnotím v odpovědních komentářích.
Proč to všechno? Po všech rozsáhlých projektech, na nichž jsem tímto způsobem pracovala, mám chuť pustit se do kratších textů. Baví mě to. A štve mě, že stylistická pohotovost - tak, jak funguje v anglofonním světě - u nás není k sehnání. Třeba by to stálo za pokus.
