Na Arnošta Lustiga jsem v uplynulých dnech často myslela: přesněji řečeno, myslela jsem na něho od té doby, kdy vyšel v příloze MF Dnes jeho poslední rozhovor, s fotografiemi, které dávaly tušit, že jeho optimistické a roztomile výbojné poznámky o tom, že rakovina je kurva, ale on že se z toho dostane, však uvidíte!, jsou jen statečnou kampaní, která má ulehčit především těm okolo. Ještě včera mě napadlo, že bych Arnoštu Lustigovi měla přinést tři lahve vína, o které jsme před necelými dvěma lety uzavřeli kuriózní sázku. Sice jsem ještě tak docela neprohrála, ale k mému údivu a nadšení, okolnosti mého života nasvědčují tomu, že nakonec prohraju. Tak jsem mu chtěla přinést třikrát cabernet, jako příslib a závazek. Neodhodlala jsem se včas, a tak, jednoho dne, je budu muset vypít sama - na Lustigovu počest. Na ten den se těším.
Výčty Lustigových děl a literárních cen jsou notoricky známé. Méně se ví o jeho vynikajících kurzech a textech pro začínající i pokročilé spisovatele: knihy rozhovorů O psaní, výbor textů O literatuře nebo sbírky esejí lze bez váhání označit za to nejlepší, co bylo kdy v českém jazyce adresováno budoucím spisovatelům. Řadu lidí dokázal Arnošt Lustig neopakovatelně povzbudit a motivovat (nejen) ke psaní. Jak jinak než svým typickým dryáčnickým způsobem, kdy po vyplašenému mladíkovi houknul - ty bejku!, zatímco vrstevníka počastoval srdečným věnováním - Láďo, ty děvko vošklivá a stará, polepši se! - způsobem, který na první pohled vypadal jako facka, ale ve skutečnosti byl přátelskou herdou do zad a často fungoval jako podaná ruka. Pro českou literaturu objevil a v začátcích vydatně podpořil kromě jiných i Otu Pavla, o němž později prohlásil, že je to jediný náš současný spisovatel, který by mohl být nominován na Nobelovu cenu.
V rozhovoru pro BBC řekl Arnošt Lustig toto:
Řekl jste, že spisovatel umírá s každou svojí knihou ...
To je pravda.
... a pak přichází ten zrod.
Znovuzrození, když má sílu, energii, dobrej námět, štěstí.
A prožívá mezi tou smrtí a zrodem frustraci, zda přijde ten zrod, zda bude mít energii, nápad, sílu?
Záleží na jeho povaze. Já mám takovou bezstarostnou povahu lehkou, takže si nedělám starosti, naopak odpočívám. Já měl výbornýho kamaráda Otu Pavla, a Aškenazyho, my jsme všechno oslavovali. Každej člověk má tajnej sklon k tomu dělat si ze života slavnost, jinak je život ubohost, nuda, problémy. Tak my jsme vždycky to mezi oslavovali, ale zároveň ta ctižádost dokázat, že to nebyla náhoda minule, když vás pochválili, vás žene k tomu, abyste udělal něco novýho a kromě toho máte nějakej životní plán. Třeba máte záměr nebo touhu postihnout některé rysy vašeho pokolení, a to nemůžete udělat za rok. Na to potřebujete celej život. Takže nejdůležitější materiál každýho autora je čas, kterej je neúprosnej.
Vaše knihy, pane Lustigu, nebyly náhody. Máte co oslavovat; ten neúprosnej čas jste využil do poslední mrtě. Čest vaší památce a šťastnou cestu. Vy rošťáku.
Žádné komentáře:
Okomentovat