...ke které mě inspirovala nedávná zkušenost s výukou angličtiny v Kosovské Mitrovici. Pro učitele-angličtináře, kteří se účastnili mého kurzu, jsem připravila několik cvičení - jedním z nich byl sebestředný úkol rozebrat mou vlastní báseň (běžná úchylka nepublikovaného, nedostatečně publikovaného, nedoceněného a/nebo uraženě samopublikujícího autora). Přirozeně, že každý učitel, který zhodnotil báseň jako výstižnou, zajímavou, jazykově důmyslnou, atp., si vysloužil znaménko plus u svého jména v seznamu účastníků a bude zahrnut přízní v podobě zasílání emailových aktualizací webu Kosovo Schools.
Cvičení mělo ilustrovat důležitost kontextu, sjednoceného tónu jazyka, nástrahy překladu, obzvláště pak uměleckého, a zároveň úskalí nedostatečné komunikace během týmové (nejen překladatelské) práce. Každý z učitelů měl za úkol přeložit pouze jednu řádku básně, a to co nejvěrněji a gramaticky nejsprávněji, což - teoreticky vzato - by mohla být nejrychlejší cesta k překladu. Nato jeden po druhém přečetli celou báseň, jejíž překlad, samozřejmě, v takové podobě vyzněl jako naprostý nesmysl. Další fáze cvičení spočívala v rozdělení učitelů do skupin, kdy každá měla za úkol přeložit jedno dvojverší. Na závěr jsme všichni společně přeložili celou báseň, a přestože jsme nedospěli k nijak závratnému výsledku, přeci jen jsme zakončili ucházejícím překladem, který jakž takž zprostředkoval smysl původní verze básně.
Báseň jsem napsala před třemi lety pro jednoho ze svých kosovských přátel, který byl těžce poznamenán válkou, ztrátou několika blízkých a nedokázal se vyrovnat se svým osudem přeživšího svědka hrůz, které se v Mitrovici odehrály. Napsáním básně jsem chtěla zároveň vyjádřit svou úctou k britským meziválečným básníkům, hlavně k Wilfriedu Owenovi; přednesla jsem jí na závěrečném čtení absolventů oxfordského programu tvůrčího psaní. Její použití v rámci překladatelského cvičení v Kosovu mě nakonec přimělo k vlastnímu tréninkovému překladu, resp. přepsání, dotyčné básně do češtiny. Tady je její původní - anglická - verze, česká následuje níže. Netřeba zdůrazňovat, že kdo překlad označí za zdařilý a důmyslný, bude odměněn mou básnickou sbírkou, pokud někdy nějaká vyjde. :)
Wake up from the war
Wake up from the war, man,
get up and kill the shadow of your past.
Gather your arms and run again,
go smash the shell of grievous glass,
exploding through your mental scars,
go break the front of blood-stained porcelain.
Spill out your sorrow on the ground,
into the trench, the grass of which has paled,
bury your nightmares there and mourn
no more for whom you could have saved.
Shatter the roots of misery, the evergreen,
stay careless to revolving memories of pain,
ignore the echoes of the gunfire in your street,
where friends of yours had bled and died in vain.
For the respect to them, my man,
get up and kill the curse of being spared.
Probuď se z války
Probuď se z války, chlapče,
povstaň a zbav se stínů minulosti.
Popadni zbraň a běž tak jako kdysi,
zkřiv hlavně výčitek, ztup ostří,
co zas a znovu řežou do tvých jizev,
znič vzpomínku na zkrvavené rysy.
Své slzy vlij do zplanělého pole,
strast odlož v zákopu, vrať duši klid,
pohřbi svůj stesk a neplakej
za těmi, kteří mohli žít.
Vytrhni kořeny té tragedie,
ozvěnám bolesti buď neúprosný kat
umlč zlá echa výstřelů i každý sten,
v místě, kdes viděl druhy umírat.
Z úcty k nim, chlapče, vstaň
a zabij prokletí, žes zůstal ušetřen.
Zdařilé a důmyslné...
OdpovědětVymazat