O ježkovi jsme již vyprávěli, i krtek se objevil, ba delfín a všelijaká další zvířata (račte si připomenout zde), ale motýl dosud nepřiletěl (ani se neutopil). Ejhle báseň ze šuplíku na mém dávno nezvěstném záložním disku, na který jsem dnes ráno narazila v krabici při (marném) hledání velkého technického průkazu od auta. Vzhledem k tomu, že jde o ranou tvorbu, umělecká hodnota básně si zřejmě příliš nezadá s technickým průkazem, ale je možné, že po prozkoumání dalšího obsahu nalezeného disku budou zveřejněny novější kusy a literární úroveň příspěvků bude setrvale stoupat. Jinak nevím jak vy, ale já mám radost, že po dešťovém festivalu uplynulých dní vysvitlo v Praze hned několik paprsků slunce a k pocitu absolutního štěstí mi vlastně chybí jen nález techničáku. Jdu pokračovat v pátrání.
Opil se motýl
Opil se motýl
šťávou z leknínu,
upadnul na znak
na vodní hladinu.
(To je situace!)
Jak se tak topil,
vzpomněl si náhle,
že nechal mobil
na koši s prádlem
(špinavým).
Modlil se motýl,
aby mu bůh
laskavě hodil
z nebes kruh
(nebo alespoň křidýlka).
Bůh se jen uchecht:
dobře ti kiš!
S tebou byl vždycky
jedině kříž.
(Už v larválním stadiu.)
Potil se motýl
leknín proklínaje,
že se já nenapil
radši čaje!
(A boha poslal taky k čertu.)
Tu se, ovšem, tuze
bílý leknín zalek:
poslal spásný list
a navrch šťávy šálek.
Tak se motýl neutopil.
Bůh mu, ovšem, scénu ztropil:
zasloužil sis, abys zdech,
jenže ty máš zkrátka pech!
(Ostatně jako většina opilců a lenochů.)
Žádné komentáře:
Okomentovat