Krvavý příběh o steaku

Předem této poznámky bych chtěla uvést, že je to nespravedlnost a mám už toho dost: vyvíjím upřímnou a systematickou snahu o proniknutí do základů vaření, ale mé dosavadní výsledky, žel, popírají veškerá moudra, poučky, přísloví i zákony (kromě zákonu schválnosti). Kdo to kdy slyšel, že trpělivost přináší ovoce? Mně přináší nervy nadranc, a kteroukoliv kuchyň, kde jsem zatím působila, promění v rumiště, spáleniště nebo obojí (čímž se vysvětluje, proč jsem zatím nikde nevařila více než jednou).

Nemyslete si, že na to jdu jako nějaký pošetilec, který se v padesáti rozhodne, že bude hrát tenis, koupí si  nejdražší raketu, boty a trenéra, rozloží se vprostřed kurtu s prvotřídním povrchem, a když se trefí do dvou míčků ze tří set, mrští raketou do kouta a navždy zmizí ze hřiště. Pravda, zakoupila jsem velice drahou ekologickou pánev. Ani olej mě nepřišel lacino, protože šlo o prvotřídní domácí surovinu získanou přímo od pěstitele těch nejpanenštějších oliv na pobřeží Jadranu (domů jsem ho vezla v plastové láhvi, ale pěstitel za mnou halekal, že hned po příjezdu musím olej bezpodmínečně přelít do skleněných nádob, a tak jsem olivové zlato přelila do lahve od prvotřídní dvanáctileté whisky Tullamore Dew, již jsem klasifikovala jako nejdůstojnější skleněnou nádobu v domě). Pečetí astronomických nákladů bylo maso: biologický steak v organické kvalitě z ekologicky kontrolovaného mladého býka přišel na stošedesát korun.

...

Aby bylo jasno: hlad není jen nejlepší kuchař. Hlad je především jedním z nejlepších souputníků spisovatele na jeho cestě k tvůrčím výsledkům, protože hladový mozek = výkonnější mozek, a kručící žaludek = memento svatého autorova odhodlání, jímž se před lety, na počátku kariéry, kdy ještě nic netušil, zavázal, že se bude literaturou skutečně živit. Hnán touhou po dokončení románu, tráví hodiny nad klávesnicí, zatímco jeho plotna reziví a zapadá prachem. Živí se jednodruhovou, na přípravu nenáročnou stravou, která nepodlehne zkáze ani v případě, že by spisovatel neopustil románové pracoviště po dobu několika let. (Měsíci tréninku jsem dospěla k ideální sestavě surovin, které přezdívám básnická čtyřkombinace: suchary, Nutela, rýže a archivní kečup značky Heinz, který dík svému chemickému složení zřejmě trvá navěky.)

...

Jednoho dne je však spisovatel s prací hotov, vyčerpá zásoby rýže s kečupem Heinz a po několika týdnech odříkání si dopřeje hostinu v podobě kvalitního teplého jídla.
V lednici to vypadalo jako v minimalistické galerii: uprostřed sterilní čistoty a prázdnoty ležel steak. Ale jak jsem zjistila na skvělé stránce foodily.com, která pamatuje i na kuchařské hotentoty, s kombinací pánev-olej-steak lze uvařit chutné, rychlé a výživné jídlo. Zajásala jsem. Recept byl triviální. Zdál se mi dokonce jednodušší než zákeřné špagety, o kterých jsem referovala zde. Co může být, kruci, těžkého na pokynu "rozpalte olej a vložte maso na pánev"? 

Pro jistotu jsem na kredenc umístila notebook, nalistovala portál wikiHow, resp. virtuální Pokyny k přípravě steaku v pánvi na smažení v osmi jednoduchých krocích. (Mělo mě to varovat: pokud něco - obzvlášť v kuchyni - vyžaduje k úspěšné realizaci osm kroků, je vyloučeno, aby šlo o jednoduchou věc.)

Můj vnitřní dialog s návodem vypadal takto:

1. 1
   Opláchněnte steaky studenou vodou, osušte papírovými utěrkami. 
2. Jasně. Není nic jednoduššího!
3. 2
   Nechte maso odpočinout 30-60 minut, dokud nezíská pokojovou teplotu.
4. Co? Cože? Kdo si myslíte, že jsem? Michelinova restaurace, která v mezičase podává variaci předkrmů? Já mám hlad, slyšíte, hlad! Čekací dobu škrtám. Navíc lžete, ostatně jako spousta dalších prohnaných receptů: tvrdíte, že doba přípravy zabere deset minut a potom klidně vyrukujete s tím, že si maso musí hodinu odpočinout? Na zaslouženém odpočinku je už od porážky, jestli to nevíte!
5. 3
   Dostatečně nasolte a opepřete plátek masa z obou stran. Vemněte do struktury masa prsty nebo lžící. 
6. Dík moc. Sůl nad zlato. Stejně jako dobrá rada. Co znamená "dostatečně"? Špetka na každou stranu? Špetka celkem? Nebo čajová lžička? A viděli jste, jak to dopadlo, když Vlasta Burian v pohádce Byl jednou jeden král míchal těsto na lívance a prozpěvoval si při tom "přiměřeně, přiměřeně"? - Vidím, že neviděli. Tak se podívejte!
7. 
   

   4

   
   

   Nalijte do vaší nerezové pánve olej. Použijte větší množství, olej vytvoří křupavou krustičku a přebytek můžete nakonec vždy odsát papírovou utěrkou. Zahřejte na středně vysokou teplotu. Když se z oleje téměř začne kouřit, vložte maso na pánev. Uslyšíte škvařivý zvuk.

   
   

   Vadí, když pánev není nerezová? Co je větší množství? Je to množství větší než malé? A středně vysoká teplota? Jak poznám, že se z oleje téměř kouří, když se z něho ještě nekouří? Tak dobře. Risknu to. Od oka. 

   Panebože! Panebože! Ne, neee! Zbláznili jste se? Co jste to na mě ušili??

   Poznatky nashromážděné ke konci prvního poločasu rozpadu kuchyně:

   1. Co je tak těžkého na zvládnutí pokynu "rozpalte olej a vložte maso na pánev"? - Přesně totéž, co na pokynu "napřáhněte raketu a trefte se do míčku"!

   2. Dostřel kapek oleje, který se v pánvi vzbouřil a vzkypěl jako solidní tsunami, je překvapivě daleký. Několik z nich bohužel zasáhlo obrazovku počítače a přispělo tak k součtu celkových škod. 

   3. "Škvařivý zvuk" je zvuk pekla. Podařilo se mi ho zmírnit duchapřítomným přiklopením zuřící pánve druhou pánví.

   4. Otázka dne: bez oleje by to nešlo?
8. 5
   Po dvou minutách maso zkontrolujte. Měli byste vidět mahagonovou krustičku. Zdá-li se vám dostatečná, otočte plátek a opakujte postup.
9. Je-li škvaření zvuk pekla, pak černá je jeho barva. Alespoň si mohu být jistá, že to bude propečené. Jestli něco nesnáším, pak je to krvavý steak.
10. 6
    Odstraňte pánev z plotny, vylijte olej. Existuje mnoho způsobů jak určit propečenost masa, aniž byste do plátku museli řezat nožem. Dloubněte do steaku a zkuste prostě odhadnout váš pocit. Zdá se vám to rare? Nebo spíše mid-rare? Možná je to medium! Samozřejmě můžete použít i teploměr. Pokryjte maso alobalem, aby nedošlo ke ztrátě tepla a nechte uzavřít vnitřní proces dopečení.
11. Je to gumové? Je to kamenné? Je to divné... Alobalem musím pánev utemovat především kvůli smradu. Zatímco bude probíhat vnitřní proces dopečení, pokusím se odstranit vnější následky smažení, např. olejové skvrny na monitoru.6
12. 7
    Všimněte si lákavých hnědých výpečků v oleji. Můžete z nich vytvořit lahodnou omáčku, pokud přidáte máslo, česnek, bylinky, houby, vývar, koňak - fantazii se meze nekladou. 
13. Škoda, že jste to neřekli dřív. Je docela možné, že hnědé výpečky byly tím nejlepším, co jsem mohla mít dnes k večeři. Ale vylila jsem je spolu s olejem do dřezu. 
14. 8
    Gratulujeme, jste u konce! Usedněte k prostřenému stolu a vychutnejte si svůj steak.

             "Prostřít stůl" v postupu nebylo, pročež jsem to nestihla a je to vaše vina. Budu jíst jako     neandrtálec, popasu se na výsledku toho řádění podle vašich instrukcí! Žaludek už hlady pláče.

Napustila jsem dřez, uložila do něj obě pánve a zalila jarem.
Usedla jsem ke stolu a zakrojila do černého steaku. Po talíři se rozlila krev. Udělalo se mi mdlo. Chtěla jsem jít zavolat na Linku stížností WikiHow, ale - samosebou - na stránce nebylo žádné číslo, ba ani Postup, jak si účinně stěžovat v šesti jednoduchých krocích.
To mě rozlítilo. Popadla jsem nůž, rozkrájela dočerna zbarvený krvavý steak na kostky, rozpálila lívanečník a maso do něj za trest uvrhla. S máslem. Jakýpak olej. Já vám ukážu! Poprášila drceným kmínem. Mažu WikiHow ze Záložek! Navždy! A špetkou kari. Gauneři! 

Výsledek vypadal slibně. I výpečky z másla se objevily. Chtěla jsem je nad dřezem slít z lívanečníku do talíře, jenže prohlubně na lívance byly zákeřné, nechtěly propustit kousky masa ani šťávu. Povolily až ve chvíli, kdy jsem lívanečník držela nad dřezem téměř svisle. Takže došlo k učebnicovému naplnění fyzikálních zákonů: obsah lívanečníku minul talíř a sklouzl do pěnové lázně s desinfekčním odérem zeleného jablka.

Když jsem uhlíky s kmínem a saponátem konečně vylovila na talíř, napadlo mě, jestli bych po tom všem neměla masu prokázat poslední úctu a důstojně je zakopat na nějakém pěkném místě s výhledem.
Hlad mě dávno přešel. Zato jsem usoudila, že málokterá chvíle v historii volala po sklence kvalitní whisky více než tato.
Do sklenice s ledem jsem nalila dvojitou dávku Tullamore Dew.
A vykřikla.
Ano, byl to panák domácího olivového oleje z Jadranu.