Jarní deblok blogem

Zvládáte přípravy na jaro? Já ne. Jsem zablokovaná (ano, proluka v četnosti příspěvků na Jiném psaní je neklamným příznakem). Čučím do zdi, i když zrovna spěchám. Běžné úkony představují kolosální problém. Například nemůžu najít pumpičku a dofouknout kola od kola (ne ledajakého, jedná se o kolo kosovské, kterým prý protagonistka románu Totál Balkán jezdila po mostě v Kosovské Mitrovici, načež ho přes Černou Horu, Bosnu, Albánii, Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko dopravila po součástkách až do Prahy). Na pár dní pomohla euforie z dopsání nového rukopisu. Víkend jsem přečkala s hadrem v ruce, leštíc kapotu Mazdy MX-5 v tmavomodré metalíze a látajíc záděry v béžovém interiéru. V pondělí jsem si dala hadr na hlavu a rozeštkala se. Připadala jsem si... Jak to jen popsat? Prázdná? Ne. Vyhoření? Taky ne. Tak co teda?

Byl to blok. Kdepak tvůrčí. Šlo o blok celkový, spojený s jarem, a provázený depkou, únavou a blíže nedefinovaným žánrem zoufalství. Zadala jsem do googlu "how to get unstuck" - jak se odblokovat: vyšlo najevo, že internet slouží především expertům, konzultantům, koučům, poradcům, mudrcům a vůbec lidem, kteří přesně vědí, co dělat, když člověk 1) už několik měsíců neumí ráno vstát před devátou, kdyby se rozkrájel, 2) jeho byt nepřipomíná skladiště (sklady bývají přehledné a je v nich uklizeno), ale spíš pákistánské vetešnictví těsně před bankrotem (omlouvám se, jestli křivdím Pákistánu), 3) trpí jarní únavou a neopodstatněnými pocity marnosti, takže 4) propadá panice a čím víc se snaží řešit (všechno, stále, okamžitě), tím víc se jeho vnitřní motor zadírá a zadírá, dokud se nezadře úplně.

Tipů a strategií na odblokování jsou mraky. Vůbec nejdál došel v oboru deblokace a životního minimalismu autor webu zenhabits. Proti skepsi a škůdcům našeho štěstí se užívá Šťastný blog v pravidelných dávkách. Ucelený seznam triků k odblokování pak nabádá k časovému plánu (nepochopila), odhození strachu (bála se), identifikaci vzoru, jehož příklad budeme tvrdošíjně následovat (podtrhla a označila jako obzvlášť zavádějící a nebezpečné), tvrdí, že je třeba změnit své myšlení (bezva! ...vědět jak, zřejmě bych tady a teď neměla o čem psát) a uzavírá, že na tohle všechno je potřeba si vyhradit dost času (bez výhrad přijala a za souhlasného pobrukování na dvě hodiny usnula).

Po probuzení jsem trpěla výčitkami. Tápala jsem internetem, ve snaze najít něco, čím bych mohla začít. Pustila jsem si odzbrojující řeč Steva Jobse. Do sluchátek. Znovu jsem se ocitla ve snovém světě rad a tipů (ačkoli, dlužno podotknout, že v podání Steva Jobse mají snové rady až nakažlivou moc zvednout člověka z gauče). V momentě, kdy časovač Jobsova projevu ukazoval 9 minut a 44 sekund, se to stalo: ozvalo se řinčení zvonku.  

"Kde jseš, prosímtě!" halasila kamarádka-sousedka. "Zvoníme tu jako blázni už pět minut, protože -"

Vtom jsem si všimla: z koupelny se valila voda. Začala jsem řvát a neomylně nahmatala uzávěr vody. Nebyl čas 1) řešit, že si jaktěživa nevzpomenu na to, co zrovna palčivě potřebuji, 2) meditovat nad tím, proč se cítím, jak se cítím, 3) stěžovat si na lenost, nešikovnost a zpomalené reakce, a už vůbec nebyl čas 4) čučet do zdi. 

Blok vyletěl jako špunt z vany. Hadr se ukázal být vynikající katarzí. Potopa vyplavila emoce. Urvaná baterie  dala průtok očistným proudům myšlenek. Spolu s osmnáctým kýblem vody jsem vylila do mísy všechny zaručené detoxikační a proaktivní návody (za všechny jmenujme pití zázvorového výluhu, vstávání za rozbřesku nebo vytváření seznamů svých plánů do budoucna). 

Skrze katastrofu v bytě a její důsledky (nemá pojištění, takže bude muset zaplatit sousedům malování) se na mě potisící vyřinulo jediné železné pravidlo, které funguje: nutnost. Termín. Neodkladnost. Hrozba sankcí. Boj o přežití. Stavy, kdy je nám jakákoli analýza, syntéza, předsevzetí nebo motivace k ničemu, protože prostě musíme. Nemáme na výběr. 

Když se člověku, na kterého nic jiného neplatí, nutnosti nedostává, rozhodne se v momentě, kdy už to takhle dál nejde, že na sebe ušije bič: od zítřka až do konce měsíce si na Jiném psaní přečtete jeden post každý druhý den. Zavazuji se tímto přede všemi k recenzi filmu Železná Lady. Dostane se na příspěvky automobilistické. Dozvíte se, jak to bylo na únorovém koncertě Olivera Dragojeviče. A když bude nejhůř, dojde na básně. 

Hrozba sankce mi hoří za zadkem: je to riziko, že pokud nedodržím, co jsem slíbila, můj Opravdu Skvělý Nakladatel se Obzvlášť Silně Namíchne, a vyvodí důsledky. 

Takže se pouštím do boje. Hned mi je lehčeji. Ba, v nutnosti - alespoň na jaře - tkví jakási úleva.