The Iron Lady: Všímejte si svých myšlenek

Konečně jsem vyrazila na Železnou lady. Když jsem přišla z kina, rychle jsem vyhledala a zhltla scénář, abych se ujistila o tom, co nám do umdlení opakovali ve všech hodinách scenáristiky: dobrý scénář lze zkazit, ale ze špatného scénáře nikdy - nikdy nevznikne dobrý film. U Iron Lady je to škoda dvojnásob, protože snímky na motivy životopisu Margaret Thatcher jsou tímto vyčerpány a lepšího zpracování, které by si setsakra zasloužila, se nedočkáme. I tak film stojí za vidění - kvůli určitému (byť nekompletnímu a místy dost zavádějícímu) pohledu na éru první britské premiérky, neuvěřitelnému výkonu maskérů, Meryl Streep i herců ve výborně obsazených vedlejších rolích.

Týž den, co jsem zhlédla Iron Lady, mi přišel mail od skandinávské filmové produkce, pro kterou příležitostně zpracovávám rozbory scénářů. Mohla by ses podívat na tohle? Poslali mi druhou verzi rodinného dramatu, které jsem četla před půl rokem. Scénárista zamakal. Zbořil dům, na kterém skoro vypustil duši, včetně kýčovité balustrády a dvou zbytečných balkónků, na které byl obzvlášť pyšný, nechal jen základy a materiál, a všechno komplet přestavěl. Povedlo se. Nevím, kolik lidí četlo Iron Lady  před realizací filmu, a kolik verzí scénáře vzniklo (tři až pět drafts nebo rewrites, je obvyklou praxí, u spousty filmů bylo však verzí mnohem víc - třeba patnáct, jak kdysi uvedla Susannah Grant, autorka filmu Erin Brokovich.) Pokud čtete anglicky, můžete do finální verze scénáře Iron Lady nahlédnout zde. Čte se s lehkostí, která je varovná: Robert McKee na každém svém semináři s oblibou upozorňuje, že scénáře, které se čtou snadno a rychle, obvykle patří k těm horším. Pokud zhlédneme film, který nás nevtáhl, nenadchl, nelíbil se nebo nám prostě připadal divný a my nevíme proč, v naprosté většině případů najdeme odpověď ve scénáři. Hlavní chyby The Iron Lady vězí, podle mého názoru, v následujících třech momentech:
1) Když už se tvůrci pustili do dramatizace, která je převážně fabulací a pohled na skutečné události značně zkresluje, měli do toho jít naplno a Margaret Thatcherovou vykreslit jako skutečnou dramatickou hrdinku. Ve filmu vidíme téměř výhradně její vzestup politickou kariérou a zvládání překážek, čímž asi třikrát probleskne zmínka o jakési rodině, kterou Margaret měla. Nevidíme to, co je nasnadě, tj. že kromě politických rozhodnutí řešila nepochybně i spoustu trablů, radostí a dilemat ohledně svých dětí, a že měla výčitky, když se jim nemohla dost věnovat. Zde úryvek ze scénáře:

INT. PRACOVNA. DOWNING STREET. LONDÝN. 1982. DEN.

MARGARET za svým stolem.       

      MARGARET

Proč ostrovy zůstaly bez námořní obrany? 

      JOHN NOTT

Během poslední fáze škrtů v rezortu obrany 

jsme riziko invaze vyhodnotili jako malé. 

      MARGARET

Skutečně?

      JOHN NOTT

A pokud si vzpomínáte, paní předsedkyně, 

sama jste souhlasila, aby byla přítomnost námořnictva

zredukována na absolutní minimum. 

MARGARET se vzrůstajícím neklidem klepe prsty do mapy.

Představme si, že zatímco Margaret klepe prsty do mapy, volá manžel, že se něco stalo. Cokoli. Syn má nějaký průšvih (Mark Thatcher byl několikrát trestně stíhán). Dcera neudělala zkoušku. Někdo onemocněl. Hoří. Napětí celé situace se tím zněkolikanásobí. 

2) Opakování je matka moudrosti, ale ve scénáři lze opakovat pouze v případě, že je k tomu nekopromisní, jednoznačný důvod. Láďa Smoljak říkával: "Každé zbytečné slovo je zbytečné." Ve scénáři Iron Lady je opakování hlavním kamenem úrazu. Hned v úvodu se dovíme, že současná Margaret Thatcher trpí halucinacemi a Alzheimerovou chorobou. Stačilo by to. Divák netráví v kině celý Margaretin život, je tam jen na dvě hodiny a to, co se řeklo na počátku, udrží. Není potřeba znovu a znovu a znovu...a - panebože! - ještě jednou a dál připomínat, říkat a ukazovat, že to, co jsme už řekli, je opravdu, ale skutečně tak. Zjevení v podobě Margaretina manžela Denise přestaneme ve filmu zvládat, když se objeví cca pošesté. Ve scénáři nás vytočí už jeho třetí opakovaný vstup, protože čteme, co říká a uvědomujeme si, že nepřináší nic nového, neživí naši zvědavost, zatímco na plátně jsme kromě sledování dialogu zaměstnáni řadou jiných vjemů. (Je to jako číst fonetický přepis rozhlasového nebo televizního rozhovoru. I lepší relace člověka často překvapí opakováním, zadrháváním a jazykovým chaosem všeho druhu. Ale zjistíme to, až když vidíme chyby napsané.)

3) Železným pravidlem scénáristických cvičení v Oxfordu bylo: neříkej to, co můžeš ukázat. V Iron Lady je ukryta spousta skvělých myšlenek. Když dáváme velký pozor, všimneme si v kině možná třetiny z nich. Na víc nemáme kapacitu - nemůžeme sledovat každé slovo, díváme se, co se děje, a daleko více než obsah dialogů, nám utkví, jak zněly hlasy postav. Jedna replika v Iron Lady zabere obvykle celý odstavec. Čteme-li scénář, užasneme, kolik nám toho ve filmu uteklo. V dialozích je materiálu na román. Za všechny viz úryvek ze scény (str. 54 pod shora uvedeným odkazem), kdy se současná, stará a zmatená Margaret dostaví na kontrolu k psychiatrovi:

The DOCTOR looks up from his note taking, hearing the 
quiet challenge in MARGARET’s voice.
MARGARET (CONT’D)
People don’t ‘think’ any more. 
They ‘feel’. ‘How are you 
feeling?’ ‘Oh I don’t feel
comfortable with that’ ‘Oh, I’m so 
sorry but we, the group were 
feeling...’ D’you know, one of the 
great problems of our age is that 
we are governed by people who care 
more about feelings than thoughts 
and ideas. 
(beat)
Now thoughts and ideas. That 
interests me. 
(beat)
Ask me what I am thinking- 
The DOCTOR hesitates, letting MARGARET settle until- 
DOCTOR
What are you thinking, Margaret?
MARGARET looks at the DOCTOR, quietly struggling with a fury, threatening to unleash.
MARGARET
Watch your thoughts, for they 
become words. Watch your words, 
for they become actions. Watch 
your actions, for they become 
habits. Watch your habits, for 
they become your character. And 
watch your character, for it 
becomes your destiny. What we 
think, we become. My father always 
said that. 
(beat)
And I think I am fine. 
(beat)
But I do so appreciate your kind 
concern. 

"Všímej si svých myšlenek, protože se z nich stanou tvá slova. Všímej si svých slov, protože se z nich stanou tvé činy..." Nádherná sekvence, kterou během své kariéry Margaret určitě potvrdila i vyvrátila vícekráte a mnohem důrazněji, než je naznačeno ve filmu Železná lady. V každém případě, baronka Thatcherová se na film nikdy nepodívá, protože prý žádné snímky o sobě a své kariéře zásadně nesleduje. Těžko říct, co by si myslela.