Důkaz o tom, že spisovatel nemá co dělat v kuchyni, protože tam páchá škody značného rozsahu, poskytl už před několika lety Zdeněk Svěrák. Myslela jsem, že tím určil definitivní mantinel toho, co zkrátka nelze tolerovat, a člověka, který by se dopustil téhož, zbavuje jakýchkoli dalších práv v kuchyni (kromě pasivních práv strávníka). Tím, čeho jsem se dopustila dnes večer já, se mi však podařilo na důkaz podle Svěráka navázat a posunout mantinel o bezvýznamných několik centimetrů dále.
Když jsem poprvé viděla Vratné lahve, myslela jsem, že si Zdeněk epizodu s varnou konvicí vymyslel. Pravdu jsem se dověděla až během rozhovoru s Láďou Smoljakem. A dověděla jsem se i zbývající kontext:
Tak mi radši řekni, jestli jste během psaní se Zdeňkem zažili nějakou, ehm, humornou historku. Co?
No, humornou…Zdeněk, když přemýšlí, tak je natolik hluboce zaujat myšlenkou, že je schopen se v přítomném životě dopustit až neuvěřitelných věcí. Tak například. Pamatuješ si scénu z Vratných lahví, kde Zdeněk postaví varnou konvici na plynový hořák?
No! To je nádherný.
To teda je. A taky se to opravdu stalo. Zdeněk obyčejně u Svěráků v kuchyni moc nepůsobí, to je doména Boženky, ale stává se, že uvaří kafe. A jednou, jak byl asi zrovna zamyšlenej, vzal bílou plastovou konvici a postavil jí na plamen. Musela to být katastrofa – příšerně to smrdělo, plastová rozteklina ucpala vařič. Hrůza. Jednou jsme dělali rozhovor do novin jeden s druhým, tak jsem se Zdeňka zeptal, jak je možné, že něco takového vůbec udělal a jestli ho žena nezabila. Zatímco on se ptal mně, jak se mi může stát, že vylezu na jeviště a v Aktu místo „mé jméno je Ladislav Pícha“ řeknu - mé jméno je Ladislav Smoljak. Motiv s konví nakonec Zdeněk krásně použil ve Vratných lahvích. Jenže tím to neskončilo. Jednou jsme se sešli ke psaní Českého nebe u mě na chatě – na mojí chatičce, nový, dřevěný, voňavý. Obvykle jsem vařil kafe já, ale tentokrát se Zdeněk ochotně nabídl, že kafe udělá a už spěchal do mojí kuchyňky s novou sklokeramickou varnou dvouplotýnkou…
Ne!
Ano. Najednou smrad, plná chata kouře a uprostřed toho Zdeněk, v ruce zbytky mojí černé varné konvice…Dovedeš si představit, co to bylo, dostat ten ztvrdlý plast z varné desky?
(z knihy Mým divákům - rozhovor s Ladislavem Smoljakem, Paseka, 2010)
Když jsem pasáž v rozhovoru poprvé pročítala, kroutila jsem znovu hlavou a říkala si - páni, ten Zdeněk! Jak jen se mu něco takového mohlo stát? Zřejmě je tak soustředěn na tvůrčí práci, že vytěsní všechny ty otravné praktické drobnosti a fyzikální zákony, jimž pobyt v kuchyni podléhá.
Několik mých kuchařských epizod z uplynulých měsíců nevěstilo žádné zvláštní nadání pro vaření a činnosti souvisící, a tak je pochopitelné, že jsem byla ze síly experimentálně-vědecké degradována do hodnosti primitiva, nosiče a potaha Frištenského, v kteréžto funkci jsem se skvostně osvědčovala: jasné a jednoduché pokyny typu "zamíchej polívku", "zapni digestoř" nebo "vypraš utěrku z okna" mi v podstatě vyhovovaly. Dnes večer přišel pokyn složený, a sice "otevři troubu, povytáhni rošt a podívej se na to kuře". Přiznám se, že nejvíc jsem se obávala závěru, a sice "podívat se na to kuře", jenomže... K této fázi vůbec nedošlo, lépe řečeno - došlo, ale v opačném gardu.
Otevřela jsem troubu, uchopila rošt, pár vteřin s ním cloumala, protože se zasek, načež jsem zařvala bolestí a chtěla se pustit, jenže to nešlo - jako bych se přilepila - panebože - ne! - jak je tohle možné? - Mocně jsem zatáhla, načež vyletěl rošt následován pekáčem a kuřetem. Pro kuře to byl nečekaný poslední let. Rozespale spočinulo na dlažbě a smutně se na mě dívalo: Jak jsi proboha mohla sahat na rošt v gumových rukavicích?!?
V kuchyni to smrdí, jako bychom upekli něco pneumatik (dovedete si představit, co to bylo, dostat zplihlé kusy gumových rukavic z roštu a trouby?). Kuře se dopéká v remosce (pokrm bude servírován pod titulem "Slepičí úlet"), zatímco já držím už čtyři minuty prsty pod proudem ledové vody a dumám, jak je možné, že spisovatele v kuchyni tak neodolatelně přitahuje kombinace žhavého kovu a plastu, a zda mezi rozsahem škod u plotny a kvalitou psaní existuje přímá úměrnost. Kéž by. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat