Deník Dity P.

Přátelé, pokud rádi jíte a/nebo vaříte, pořiďte si tuto knihu. A vlastně, prolistujte ji i v případě, že jste jako já, a jídlo, natož vaření, vám vůbec nic neříká. Čeká vás čtenářský i vizuální zážitek v podobě krátkých vtipných komentářů autorky a neodolatelných kulinárních fotografií. Celá kniha, jednotlivé kapitoly i každý recept má svůj příběh, jehož největší kouzlo spočívá v tom, že nikdy není řečeno vše. Dita P. vás jen naťukne a zbytek nechá na vás. Procházejte se. Fantazírujte. Přemýšlejte, jak to či ono autorku vlastně napadlo. Budete se cítit jako v dokonalém concept store, kde se můžete nechat inspirovat, ale nemusíte si nic koupit. Dita P. totiž napsala průkopnickou concept cookbook.

Retro I: Jak to bylo (loni) v Kecskemétu

Někteří už tento text znáte, ale mnozí nikoliv, takže dávám k dobru v rámci Letního retro festivalu Jiného psaní, jako matka, která postrkuje své upejpavé dítě do první řady, aby si ho všimli.

Dlouhé cesty autem, to je moje. Nevím proč. Poslouchám stokrát oposlouchané audioknihy, futruji domácí řízky, které prokládám variací čokolád zakoupených na odpočívadlech, kochám se krajinnými výjevy jako jsou šiky obřích elektrárenských větrníků, tu a tam na diktafon vydestiluji z dopravního hluku důležitý geopolitický postřeh (který, žel, v záznamu okolního ruchu nebudu nikdy schopna rozluštit), porovnávám úpravu a důmyslnost dálničních ukazatelů a úroveň toalet na benzínových pumpách napříč různými státy. Ano, dlouhé cesty autem, to je moje, a sice do té chvíle, než se auto porouchá. Kdybych měla svou nedávnou zkušenost vtěsnat do automobilistické poučky, zněla by takto: Pokud už jedete autem do Kosova, a jste tak nešikovní, že se neumíte cestou vyhnout Maďarsku, dbejte, ať se vám, proboha, alespoň neporouchá auto. A pokud se vám přeci jen porouchá, zasaďte se všemi prostředky o to, ať se tak nestane poblíž města Kecskémét.

Totál Grandslam, severní vítr a letní festival

Omlouvám se čtenářům za dlouhý výpadek. Bylo k němu několik důvodů:
1) nepříznivé dusné počasí, které přináší zahálku a fjaku (...čtenáři Snoubenky vědí:), 
2) Wimbledon. Ano, po několika letech, kdy jsem přelom června a července s oblibou trávila v destinacích bez televizního signálu, jsem konečně byla od začátku až do konce u toho - nosem přilepená k obrazovce svého počítače, kam jsem chytala veškeré dostupné přenosy (ČT4 se z blíže neobjasněných důvodů transformovala v monotematickou stanici, která vysílá zásadně cyklistiku nebo golf, čímž mě otrávila stejně jako hudební výběr na Radiožurnálu). Dva dny jsem se snažila rozdýchat finálový zápas Federer / Murray, který právem vstoupil do dějin, načež jsem zabředla v hromadě knih o tenise, biografií slavných hráčů a pustila se v pražských antikvariátech do pátrání po legendární knize Velcí bílí muži, kterou jsem před lety přečetla asi pětadvacetkrát. 
3) Snaha o proniknutí do severské literatury (bez úspěchu) - Cit slečny Smilly pro sníh, Poloviční bratr ani Dívka, která kopla do vosího hnízda, nic mě nezaujalo ani z poloviny tak, jako Děti z Bullerbynu, ba dokonce jsem po statečném zdolání uvedených děl upadla do deprese. Měla jsem pocit zmaru, méněcennosti a prázdnoty, jako po přečtení sloupce povinné literatury, která má být dobrá, všichni ji chválí, ale já ji nechápu. Chtěla jsem si spravit náladu Podivuhodnou cestou Nilse Holgerssona Švédskem, leč nebyla k nalezení, takže jsem ji zařadila na seznam antikvárních poptávek a prozatím se uchýlila k osvědčené antidepresivní knižní sestavě (Harry Potter jednička, Deník Bridget Jones a Tři muži ve člunu).
4) Snaha o proniknutí do přípravy kuřecí polévky (s úspěchem, vážení přátelé, s úspěchem!), což si vyžádalo několik dní, opakovaný nákup ingrediencí (všechno se taky nepovede hned napoprvé) a zhruba třináct naplnění myčky použitým nádobím (...nikoliv talíři, tolik polívky nebylo, ale zato těch hrnců - to byste nevěřili).
5) Práce na novém projektu, který mě i ve dnech, kdy je opravdu krásné počasí, snadno udrží po celý den v  mém tvůrčím pracovišti. 
Nedovedu odhadnout frekvenci letních postů, takže podniknu průvan ve starších příspěvcích, vyberu ty, které kdysi možná neprávem zapadly, a rozpoutám Letní retro-festival Jiného psaní. Pro deštivé dny se pokusím přijít i s nějakou novou soutěží nebo knižními e-tipy na dovolenou a pod slunečník.
Děkuji všem za trpělivost a stálou přízeň a přeji hezké léto!
P.S. Abych nezapomněla: o víkendu vyšly dvě recenze na Totál Balkán - zaprvé v sobotních Lidovkách a zadruhé zde - hip, hip, hurá!