Velmi jemný klub Zdeňka Pohlreicha

Takhle se, Zdeňku, krájí bazalka.

Tak se to stalo: v pondělí večer se u nás stavil Zdeněk Pohlreich s velkou krabicí jídla (kvalitního), nožů (ostrých), pánví (nepřipalovacích) a dal se do toho - osobně mi uvařil a servíroval výhru, kterou jsem získala v literární soutěži se supermarketem Interspar. A pak, že se psaním člověk (alespoň občas) neuživí! 

O českém sebevědomí v anglickém jazyce

Tak Češi si prý uřízli ostudu: anglicky umí nejhůře ze všech zemí Evropské unie. K tomuto závěru dospěla autorka článku na centrum.cz, a to pozoruhodnou interpretací výzkumu zahraniční statistické společnosti, která se lidí napříč Evropou ptala - umíte anglicky? Aniž bych chtěla zrovna ve Státní svátek máchat praporem a poukazovat na historické křivdy, které se podepsaly na současné podobě naší národní povahy, myslím, že je přinejmenším na místě dopustit se několika poznámek na adresu českého sebevědomí, v anglickém jazyce zvlášť. 

Writer in Residence: spisovatel, který bydlí

Nevím, jak nejlépe převést tento vynález do češtiny, jediné co mě napadá, je "spisovatel dočasně u nás zabydlený". U nás zatím žádný zabydlený není. V Británii a v Severní Americe jsou však rezidenční programy pro spisovatele tradiční formou podpory pro literární tvorbu. Každá lepší univerzita či knihovna má svoje spisovatele: na semestr, na rok, někdy i na několik let. 

Deset webových stránek, které mi brání v práci

....a díky nimž mi nezbývá, než se zas a znovu odstřihávat od internetu a působit tak prodlevy v blogerské a komentátorské činnosti.