Tento blog je preventivním opatřením proti 1) smazání pevného disku, 2) spláchnutí flashky do záchodu, 3) krádeži, ztrátě nebo požáru, při němž by došlo ke zničení jedinečného šanonu s poznámkami a texty, 4) kombinaci všech předchozích katastrof. Vychází bez jakéhokoli žánrového omezení, a to zcela nevypočitatelně buď v češtině nebo v angličtině.

sobota 10. srpna 2013

Jak ulovit vážku

Zdálo se mi, že z dětského pokoje slyším vrtulové letadlo. I vystartovala jsem: nad postýlkou, kde sladce spala má pětiměsíční dcera, hlučela obrovská modrozelená vážka. Popadla jsem noviny a jala se vážku vyhánět. Vážku to rozdurdilo, takže opsala dvě vzteklé kružnice kolem pokoje, načež zaujala pozici vysoko ve vnitřní straně záclony a mnula si pacičky. Zřejmě se chystá k útoku! - napadlo mě. Co teď? 

Stála jsem jak opařená uprostřed dětského pokoje a hlavou mi jako zběsilé titulky k akčnímu filmu běžela následující úvaha: 
1) je vážka jedovatá? 
2) kouše?
3) jaké jsou následky vážčího uštknutí u kojence?
4) panebože! (nehlásí se)
5) komu můžu zavolat?
6) Dan Bárta, ten se o vážky zajímá...
7) ...ale nemám číslo na Dana Bártu. 
8) rychle, sakra! 
9) internet je v kuchyni
10) a já nemohu nechat dceru s útočným hmyzem samotnou v místnosti!
11) ha! přinesu si notebook

Vystartovala jsem pro notebook a chytila sousedovic bezdrát. 
jak chytit vazku - vyťukala jsem do českého googlu. Žádný výsledek. Ani odkaz na stránky Dana Bárty. 
vazka rizika a nebezpecna vazka rovnez, promiňte, rovněž nemělo ohlas. 
how to catch a dragonfly bylo podstatně úrodnější: z obrazovky se na mě sypaly návody na odchyt vážky holýma rukama, videa s názornou ukázkou a vědecké studie o vážkách, které vesměs konstatovaly, že vážka není nebezpečná, ač má silné bezzubé čelisti, které dovedou bolestivě stisknout. Kruci, to jsem nevěděla. Tak ona nemá zuby! A vůbec, jaký druh vážky je ta modrozelená? Vyjely mi tisíce obrázků. Hele! Ty barvy. Klikala jsem jako o život. Klikala jsem, dokud se znovu neozvalo vrtulové letadlo. 
Ježišmarjá, vždyť já mám vážku na zácloně!!

Odchyt holýma rukama nepřicházel v úvahu (strach, přirozeně; a pak taky nevýhodná vysoká poloha, nutnost přistavení židle nebo štaflí a příslušné riziko pádu, probuzení dcery, fraktury zápěstí a rozdráždění bezzubé vážky, která není nebezpečná, ale stisknout dovede).

Přinesla jsem velkou plastovou nádobu s víkem. Však já tě, ty potvoro... Zatřásla jsem záclonou. 
Vážka prskla a dala se do zuřivého tance mezi okenní tabulkou a záclonou. Vylezla jsem na gauč. Jen počkej...vážko! 
Vzala jsem za záclonu na způsob lasa, v úmyslu obklíčit ji silonem a pak přiklopit mísou. 
Jak jsem stála na rantlu gauče, zavrávorala jsem a vzala to o přivřené okno. To se otevřelo a vážka nakvašeně vychrčela ven. 
Tak okno. Vida. 
Vokno. 

Už je to tak, jsem nedůvtipná matka i pronásledovatelka vážek. 
Notebook zatím nevinně přede, jako že on nic, on procesor. Jistěže za nic nemůže. 
Naskýtá se však otázka, jestli by člověka spontánně napadla finta s oknem, kdyby neměl internet?
Konstatovat, že ano, je osvobozující i skličující zároveň. 

Hergot, co to tady zase bzučí?

Do dětského pokoje přibyla masařka. 

Jen počkej...
Já si tě najdu, nastuduju, vygoogluju. Catching a house fly.
Zamorduju! (Noviny.)

Žádné komentáře:

Okomentovat