Zdálo se mi, že z dětského pokoje slyším vrtulové letadlo. I vystartovala jsem: nad postýlkou, kde sladce spala má pětiměsíční dcera, hlučela obrovská modrozelená vážka. Popadla jsem noviny a jala se vážku vyhánět. Vážku to rozdurdilo, takže opsala dvě vzteklé kružnice kolem pokoje, načež zaujala pozici vysoko ve vnitřní straně záclony a mnula si pacičky. Zřejmě se chystá k útoku! - napadlo mě. Co teď?
Stála jsem jak opařená uprostřed dětského pokoje a hlavou mi jako zběsilé titulky k akčnímu filmu běžela následující úvaha:
1) je vážka jedovatá?
2) kouše?
3) jaké jsou následky vážčího uštknutí u kojence?
4) panebože! (nehlásí se)
5) komu můžu zavolat?
6) Dan Bárta, ten se o vážky zajímá...
7) ...ale nemám číslo na Dana Bártu.
8) rychle, sakra!
9) internet je v kuchyni
10) a já nemohu nechat dceru s útočným hmyzem samotnou v místnosti!
11) ha! přinesu si notebook
Vystartovala jsem pro notebook a chytila sousedovic bezdrát.
jak chytit vazku - vyťukala jsem do českého googlu. Žádný výsledek. Ani odkaz na stránky Dana Bárty.
vazka rizika a nebezpecna vazka rovnez, promiňte, rovněž nemělo ohlas.
how to catch a dragonfly bylo podstatně úrodnější: z obrazovky se na mě sypaly návody na odchyt vážky holýma rukama, videa s názornou ukázkou a vědecké studie o vážkách, které vesměs konstatovaly, že vážka není nebezpečná, ač má silné bezzubé čelisti, které dovedou bolestivě stisknout. Kruci, to jsem nevěděla. Tak ona nemá zuby! A vůbec, jaký druh vážky je ta modrozelená? Vyjely mi tisíce obrázků. Hele! Ty barvy. Klikala jsem jako o život. Klikala jsem, dokud se znovu neozvalo vrtulové letadlo.
Ježišmarjá, vždyť já mám vážku na zácloně!!
Odchyt holýma rukama nepřicházel v úvahu (strach, přirozeně; a pak taky nevýhodná vysoká poloha, nutnost přistavení židle nebo štaflí a příslušné riziko pádu, probuzení dcery, fraktury zápěstí a rozdráždění bezzubé vážky, která není nebezpečná, ale stisknout dovede).
Přinesla jsem velkou plastovou nádobu s víkem. Však já tě, ty potvoro... Zatřásla jsem záclonou.
Vážka prskla a dala se do zuřivého tance mezi okenní tabulkou a záclonou. Vylezla jsem na gauč. Jen počkej...vážko!
Vzala jsem za záclonu na způsob lasa, v úmyslu obklíčit ji silonem a pak přiklopit mísou.
Jak jsem stála na rantlu gauče, zavrávorala jsem a vzala to o přivřené okno. To se otevřelo a vážka nakvašeně vychrčela ven.
Tak okno. Vida.
Vokno.
Už je to tak, jsem nedůvtipná matka i pronásledovatelka vážek.
Notebook zatím nevinně přede, jako že on nic, on procesor. Jistěže za nic nemůže.
Naskýtá se však otázka, jestli by člověka spontánně napadla finta s oknem, kdyby neměl internet?
Konstatovat, že ano, je osvobozující i skličující zároveň.
Hergot, co to tady zase bzučí?
Do dětského pokoje přibyla masařka.
Jen počkej...
Já si tě najdu, nastuduju, vygoogluju. Catching a house fly.
Zamorduju! (Noviny.)
Žádné komentáře:
Okomentovat