Dějiny bez medailí

Tu a tam mívám historické sny, takové, kdy jsem němou svědkyní některé významné události československých dějin. Stává se tak zhruba jednou do měsíce. Byla jsem za války s Masarykem v Rusku. V Americe. S Benešem jsem se viděla tolikrát, že bychom si klidně mohli tykat, ale netykáme si, protože spolu v několika elementárních záležitostech hrubě nesouhlasíme a kromě toho ani jeden nejsme nadšeni, že máme narozeniny v tentýž den. 

Korektorské humoresky

Přesněji řečeno, Korektorské Babovřesky. Dnes ráno jsem si na facebooku četla přepis konverzace jistého autora s jeho nedovtipnou korektorkou. Chudák, myslela jsem si. Čím vším někteří čeští autoři musí projít, to je k nevíře. S jakou mírou lidské blbosti se musejí utkat, to je ostudné. Ještěže mám takové štěstí a vydávám svou knihu v angličtině, v Británii, v Londýně...juch!

Hodinu poté: nakladatelství, které má zájem o práva na Totál Balkán pro oblast Británie, mi poslalo svou verzi zkorigovaného rukopisu. Zírala jsem. Já jim totiž poslala text, který už zkorigovaný byl (profesionálně, výborně a jistěže draze, ale za kvalitu člověk zaplatí rád). Jenže - děli Londýňané - je to korektura americká. My jen tu ťukneme, tam ťukneme, aby to bylo správně British. - Tak jo, děla jsem já, to dá ostatně rozum, že. Jenže když jsem ty ťukance najednou viděla, napadlo mě, jestli někdo můj text spíš pořádně nezkopal.