Už od středy bylo jasné, že v pátek mezi 16. a 18. hodinou se život v republice zastaví, a kdo to nechápe a neskáče, je stejně podezřelý jako švédský turista, který v 17:00 číhal s foťákem před Orlojem a předstíral, že vyhlíží apoštoly, zatímco parazitoval na NAŠÍ velkoplošné obrazovce. Vzhledem ke světoběžnictví jsem většinu minulých šampionátů byla nucena zhlédnout v ponižujících podmínkách (tj. např.v domě, který měl tři zdi, a byl rád), v destinacích, které jsou osídleny obyvatelstvem pro společné sledování hokeje málo vhodným (Arménie, Kosovo, Alsasko), takže jsem ještě nikdy neokusila atmosféru Staroměstkého náměstí zaplněného skákajícími hordami, ty řídké momenty celonárodní hop-hop-hop! synchronizace. Zajásala jsem, když se mi konečně naskytla příležitost.
Spisovatel je ovšem postižen svým povoláním, takže si nemůže nějaké fandění jen tak užít. Musí být stále ve střehu, a je nucen ke sledování hokeje přibrat i sledování sledujících, a to nejlépe z různých úhlů. Plán byl tento: první třetinu vyslechnu v autě, druhou v náhodné hospodě a třetí - triumfální - na Staroměstském náměstí. Dopadlo to následovně:
16:20 - rychlý výjezd autem směr centrum. Z důvodu nedostatku času jsem se nestihla převléknout, takže jsem se nalodila v úboru, který spočíval v zánovních šatech ceněné značky a podpatcích. No a co. Tak prostě nesplynu s davem. Od toho tam taky nejdu.
16:33 - se staženými okýnky se sunu zácpou podél Pražského hradu (proč? proč?? co tu všichni hledají? měli přeci už dávno zacílit nejbližší obrazovku, přikovat se k ní a fandit!). Z rádia burácí komentář. "Berglundovu nebezpečnou střelu" střídá "teď výtečně Plekanec", načež "Rolinek bohužel nezpracoval". Zhlasím to. Hodně. Lidé na tramvajové zastávce Malostranská jsou mi vděční: zatímco proklínají tramvaj, která nejede a nejede, poslouchají přenos alespoň z mého řvoucího auta.
16:35 Zatím je to 0:0. Chotkovy sady. Přestávka. Televizní elektronická tužka Martina Hostáka mi unikne.
16:55 Druhá třetina, křižovatka Klárov. Nervozita těch, co bezmocně čekají na tramvaj, stoupá. Kolona se souká k semaforu, který má dnes zřejmě půlhodinové intervaly. Všude okolo řidiči s vlaječkami navlečenými na zrcátkách nebo přišpendlenými na střeše. Napříč staženými okýnky aut se ozývá tentýž komentář, celou dopravní situací vibruje společné napětí, které náhle vygraduje, když "je tam Marek Židlický a jeho hůl", pak "Michálkova přihrávka" načež "Eliáš pálí" - a je to góóóóól! Tak to je neuvěřitelné, vážení přátelé...Tramvajový ostrůvek burácí. Řidiči řvou, klaksony troubí. Tramvaj přijíždí, semafor zezelená. Barvy kamenné vlajky na pomníku II. odboji se zaskví o něco více než obvykle. Pa-trik, E-li-ááš!
16:59 Klárov-Staroměstská-Platnéřská, několikrát "výborně, Ondra Pavelec", jenomže pak v bleskovém sledu Ekman-Larsson-Berglund a je to. Jedna jedna. Zavyju unisono s redaktorem a několika kolemjdoucími, kteří zachytili zdrcující zprávu z mého autorádia.
17:10 Zakázané uvolnění. A zakázaná zóna. - Parkuji za modrou čárou před železářstvím U Rotta v domnění, že i Městská policie je součástí hokejového národa a chápe výjimečné okolnosti dneška. A kdyby to náhodou nechápala, tak se nedá nic dělat - vítězství je třeba přinášet oběti. Riskovat odtažení a nebo alespoň botičku charakterizuje každého fanouška-srdcaře. Zapadnu do první hospody, která se namane.
17:12 Je tu tak zakouříno, že z kouta pod věšákem, kam se vtěsnám, nevidím obrazovku. Slyším jen televizní komentář, lépe řečeno jeho útržky, protože osazenstvo hospody hlučí. Vzduchem lítá krupobití sprosťáren takové invence, že by si to spisovatel nepředstavil, a to se domnívala, že má nějakou představivost. Do toho z televize probleskává, že kdosi právě "uklízí touš za bránu soupeře", zatímco "Backlund proniká" leč "Ondra Pavelec lapačkou likviduje švédskou šanci". Alois Hadamczik přešlapuje za mantinelem. Vlastně nepřešlapuje - přenáší váhu a otáčí hlavou jako ještěr. Je v něm něco mocného a hrdého, lvího. Vzpomenu si na impulzivní gesta Ivana Hlinky a strhující neklid Vladimíra Růžičky, který dokázal během utkání spotřebovat snad dvě balení žvýkaček. Hospoda hučí. "Teď skvělá šance" a "vynikající zákrok", jenže pak se odněkud, jako netopejr z pekla, vyřítí Sjorgen, následuje "Backlundova rána" a Švédové vedou 2:1. Národní solidaritu v hospodě vyjádří plejáda odporných nadávek a sprostých komentářů, nikoliv na adresu mužstva soupeře, ale na adresu Eliáše (!), Jágra (!!) a dokonce hvězdného brankáře Pavelce. "Pusť mě k tomu, Pavelec, ty ču****, Rachna, ty pí**, tam chrápeš nebo co?"- huláká objekt o hmotnosti 160kg. "Džegr, ti zaplatili, veď že jo?" - táže se z opačného rohu muž, který by možná opravdu vypadal jako Jarda Jágr, pokud by shodil metrák. "Jó, tak tomu zase věřim," souhlasí jiná těžká váha. "Nechali se normálně zacálovat, děvky. Vod zmr** Švéďáků. Jako by neměli dost, co? Kápni božskou, Škoula, kolik mega ti platěj v Omsku? Nekápneš, bodejť." Hospoda souhlasně mručí, v sounáležité národní závisti. Sociologický postřeh: nejsou tu skoro žádní hospodští burani a pivaři. V hospodě na Starém Městě, kde je pivo za čtyřicet, se schází kravaťácí z okolních advokátních kanceláří a bank. Takže je to horší. Mnohem horší než jsme doufali. Vybaví se mi replika z Cimrmanovy hry Dlouhý, široký a krátkozraký: "Kde jsem se to, sakra, octl?" Chtěla jsem si objednat Kofolu, ale vzdávám to. Prchám z nenávistného rachotu a kouře, jako ve válce, ven, musím rozdýchat střet se vzorkem fanoušků. Zřejmě jsem si vybrala tu nejhorší možnou hospodu.
17:30 Staromák. Produkce: Magistrát, Hudba: Michal David, který sbírá céčka a vyzývá k životu non-stop. Postavy a obsazení: bezdomovci, zlodějíčci, opilci, konsternovaní turisté, zbloudilí hooligans, obsluha u stánků s pivem, komické postavy oděné do vlajek, nápadité, trikolórou pomalované obličeje, prckové v dresech Jágr, co sedí za krky pokuřujících tatíků, mladičké slečny v dresech tak úsporných, že i plavky by působily upjatě, a jen zřídka, někde mezi tím, ostrůvky toho správného šrumce vlajek a řvaní, kterého toužím být alespoň na chvíli součástí. Koridorem mezi stánky s pivem se proderu k místu, kde parkuje sanitka. Postarší záchranář ze stupátka pozoruje vřavu a laserovým pohledem pročesává dav, aby zjistil, kde bude muset zakročit: do kotle jásajících Čechů se vloudila skupinka švédských puberťáků modrožlutých lící, která odvážně vykřikuje "Sverige!". Podivím se, že jsou ještě naživu. Česky nerozumí, a i kdyby jim někdo překládal, nejsem si jistá, jestli švédština obsahuje alespoň vybledlé ekvivalenty nadávek, kterými je zasypávají vlajkonoši ze všech stran. Kompars: hloučky obyčejných lidí, co se zastaví, pokoukají na velikou obrazovku, zhluboka se nadechnou v úmyslu nasát atmosféru, načež se rozhlédnou okolo a uvědomí si, že tu vlastně žádná moc není, pokývají hlavou nad tím vším a pokračují dál po své trase obyčejného člověka, zatímco "Marek z buly posílá kotouč před branku a je tu šance! Teď Voráček! Pozor!! Tak ne. Voráček bohužel nedokázal dorazit." A vzápětí "Průcha v ofsajdu." A Plekanec. A sakra.
17:39 Naděje, která sice nebyla takzvaně ve vzduchu (...vzduch na Staromáku beze zbytku opanovala nikotinová neurvalost), ale kterou určitě každý z nás prožíval v hloubi ve své hop-hop-hop! české duše, zprůsvitněla, když "Ericsson zakončil, a to, tedy, vůbec není dobré, protože Švédové tímto získávají dvougólový náskok..." Přívrženci Sverige radostně řvou a polévají se pivem podezřele severské značky. Jakýsi hromotluk s českou vlaječkou na čele to nevydrží a vezme skandinávskou radost pod krkem: "Ještě jednou a udělám z tebe lečo, ty zku****** fašisto blonďatej!" Jakýsi rozumný člověk z davu to nevydrží a ožene se po něm: "A já z tebe udělám pacienta, jestli nezmlkneš, ty dacane!" - "Cos to řek, ty ču**** zasr***?" Záchranář ze stupátka číhá, kdo se stane jeho pacientem dříve. Moderátor z jeviště se domnívá, že nic není ještě ztraceno, "vzpomeňme si na naše loňské vítězné tažení! Rachna - Kachna, to to letělo!" imituje legendární komentář Roberta Záruby. "Pojďme si zaskákat," nabádá radostně. Slogan "Kdo neskáče...hop, hop, hop" střídá řvaní "Češiiiiiiiiiiii". Vyměním si významný pohled s kamenným Husem. Ze svého soklu má zdaleka nejlepší výhled. Co by na to asi říkal? Pak si vzpomenu na Cimrmana. "Kdo nepláče, není Čech," říká ve hře České nebe K.H. Borovský. A na Láďu Smoljaka, který loni touto dobou nadšeně fandil, znalecky rozebíral českou obranu a bral hokej tak upřímně a vážně, že kdyby ho tehdy vyzvali, nazul by si brusle a vypravil se do Vídně jako posila. Podívám se do nebe. Dívá se i teď? A co tomu říká?
17:44 Po "výtečné střele Čáslavy" Kruger bohužel zvyšuje na 4:1. Nálada se pomalu láme do lítosti a rozhořčení, že dneska večer se šíleně opijeme nikoliv z radosti, ale budeme muset splachovat žal. Hromotluk se ožene po drobném jásajícím Švédovi, který se, ovšem, nezdál: vrátí útok i s úroky, strhává se šarvátka. Záchranář má oči na šťopkách, cupitá po ochozu sanitky ze strany na stranu jako nervozní krab.
17:47 "Patriiiiiiiik!" a "Díky, díky" hřmí náměstím, když Eliáš za asistence Voráčka vstřelí branku a podle komentátora prý ještě "vykřesává naději".
17:50 "Židlický zajíždí za švédskou branku, ale kulišárna mu nevyšla. Seveřané vyhazují."
17:51 Pouštíme se do Švédů v poslední křeči - v šesti, bez brankáře.
17:52 Takže se stane to, co se za takového zoufalství prostě stává, a sice, že "Berglund proráží do našeho obranného pásma a pálí do prázdné brány."
17:53 Hotovo. Sverige odcházejí středem, hromotluk exuje půllitr Budvaru a kleje na záchranáře, který jediný si oddychl a zapadl do sanitky.
17:59 Shledávám auto na svém místě, dokonce bez botičky. Když projíždím podél posmutnělých tramvajových ostrůvků, říkám si, kde byli ti zdravě nadšení, slušní fanoušci.
18:35 Asi vážili cestu a vydali se do Bratislavy, doopravdy podpořit naše hochy. Na fotkách v internetové reportáži vypadají mnohem vlídněji než rozeskákaní Češiiiii - zuřiví protagonisté opilého festivalu na Staromáku.
22:05 Doma u televize jsem zhlédla nakládačku, kterou ruské sborné uštědřili Finové. Pozoruji kouče Bykova: okamžitě po katastrofální prohře se chopí tužky a začne si střídmými věcnými tahy něco zapisovat do sešitku. Jeho tvář hráče pokeru je dokonalá, takže je těžko říct, jestli píše Putinovi vzkaz "Ihned anektovat Finsko!" a nebo jen rychle sepisuje vlastní závěť.
22:40 Já sepisuji svou Závěť fanouška, který tak strašně chtěl být u toho: až budu příště muset sledovat semifinále někde na předměstí Kábulu, vůbec mi to nebude líto.
17:12 Je tu tak zakouříno, že z kouta pod věšákem, kam se vtěsnám, nevidím obrazovku. Slyším jen televizní komentář, lépe řečeno jeho útržky, protože osazenstvo hospody hlučí. Vzduchem lítá krupobití sprosťáren takové invence, že by si to spisovatel nepředstavil, a to se domnívala, že má nějakou představivost. Do toho z televize probleskává, že kdosi právě "uklízí touš za bránu soupeře", zatímco "Backlund proniká" leč "Ondra Pavelec lapačkou likviduje švédskou šanci". Alois Hadamczik přešlapuje za mantinelem. Vlastně nepřešlapuje - přenáší váhu a otáčí hlavou jako ještěr. Je v něm něco mocného a hrdého, lvího. Vzpomenu si na impulzivní gesta Ivana Hlinky a strhující neklid Vladimíra Růžičky, který dokázal během utkání spotřebovat snad dvě balení žvýkaček. Hospoda hučí. "Teď skvělá šance" a "vynikající zákrok", jenže pak se odněkud, jako netopejr z pekla, vyřítí Sjorgen, následuje "Backlundova rána" a Švédové vedou 2:1. Národní solidaritu v hospodě vyjádří plejáda odporných nadávek a sprostých komentářů, nikoliv na adresu mužstva soupeře, ale na adresu Eliáše (!), Jágra (!!) a dokonce hvězdného brankáře Pavelce. "Pusť mě k tomu, Pavelec, ty ču****, Rachna, ty pí**, tam chrápeš nebo co?"- huláká objekt o hmotnosti 160kg. "Džegr, ti zaplatili, veď že jo?" - táže se z opačného rohu muž, který by možná opravdu vypadal jako Jarda Jágr, pokud by shodil metrák. "Jó, tak tomu zase věřim," souhlasí jiná těžká váha. "Nechali se normálně zacálovat, děvky. Vod zmr** Švéďáků. Jako by neměli dost, co? Kápni božskou, Škoula, kolik mega ti platěj v Omsku? Nekápneš, bodejť." Hospoda souhlasně mručí, v sounáležité národní závisti. Sociologický postřeh: nejsou tu skoro žádní hospodští burani a pivaři. V hospodě na Starém Městě, kde je pivo za čtyřicet, se schází kravaťácí z okolních advokátních kanceláří a bank. Takže je to horší. Mnohem horší než jsme doufali. Vybaví se mi replika z Cimrmanovy hry Dlouhý, široký a krátkozraký: "Kde jsem se to, sakra, octl?" Chtěla jsem si objednat Kofolu, ale vzdávám to. Prchám z nenávistného rachotu a kouře, jako ve válce, ven, musím rozdýchat střet se vzorkem fanoušků. Zřejmě jsem si vybrala tu nejhorší možnou hospodu.
17:30 Staromák. Produkce: Magistrát, Hudba: Michal David, který sbírá céčka a vyzývá k životu non-stop. Postavy a obsazení: bezdomovci, zlodějíčci, opilci, konsternovaní turisté, zbloudilí hooligans, obsluha u stánků s pivem, komické postavy oděné do vlajek, nápadité, trikolórou pomalované obličeje, prckové v dresech Jágr, co sedí za krky pokuřujících tatíků, mladičké slečny v dresech tak úsporných, že i plavky by působily upjatě, a jen zřídka, někde mezi tím, ostrůvky toho správného šrumce vlajek a řvaní, kterého toužím být alespoň na chvíli součástí. Koridorem mezi stánky s pivem se proderu k místu, kde parkuje sanitka. Postarší záchranář ze stupátka pozoruje vřavu a laserovým pohledem pročesává dav, aby zjistil, kde bude muset zakročit: do kotle jásajících Čechů se vloudila skupinka švédských puberťáků modrožlutých lící, která odvážně vykřikuje "Sverige!". Podivím se, že jsou ještě naživu. Česky nerozumí, a i kdyby jim někdo překládal, nejsem si jistá, jestli švédština obsahuje alespoň vybledlé ekvivalenty nadávek, kterými je zasypávají vlajkonoši ze všech stran. Kompars: hloučky obyčejných lidí, co se zastaví, pokoukají na velikou obrazovku, zhluboka se nadechnou v úmyslu nasát atmosféru, načež se rozhlédnou okolo a uvědomí si, že tu vlastně žádná moc není, pokývají hlavou nad tím vším a pokračují dál po své trase obyčejného člověka, zatímco "Marek z buly posílá kotouč před branku a je tu šance! Teď Voráček! Pozor!! Tak ne. Voráček bohužel nedokázal dorazit." A vzápětí "Průcha v ofsajdu." A Plekanec. A sakra.
17:39 Naděje, která sice nebyla takzvaně ve vzduchu (...vzduch na Staromáku beze zbytku opanovala nikotinová neurvalost), ale kterou určitě každý z nás prožíval v hloubi ve své hop-hop-hop! české duše, zprůsvitněla, když "Ericsson zakončil, a to, tedy, vůbec není dobré, protože Švédové tímto získávají dvougólový náskok..." Přívrženci Sverige radostně řvou a polévají se pivem podezřele severské značky. Jakýsi hromotluk s českou vlaječkou na čele to nevydrží a vezme skandinávskou radost pod krkem: "Ještě jednou a udělám z tebe lečo, ty zku****** fašisto blonďatej!" Jakýsi rozumný člověk z davu to nevydrží a ožene se po něm: "A já z tebe udělám pacienta, jestli nezmlkneš, ty dacane!" - "Cos to řek, ty ču**** zasr***?" Záchranář ze stupátka číhá, kdo se stane jeho pacientem dříve. Moderátor z jeviště se domnívá, že nic není ještě ztraceno, "vzpomeňme si na naše loňské vítězné tažení! Rachna - Kachna, to to letělo!" imituje legendární komentář Roberta Záruby. "Pojďme si zaskákat," nabádá radostně. Slogan "Kdo neskáče...hop, hop, hop" střídá řvaní "Češiiiiiiiiiiii". Vyměním si významný pohled s kamenným Husem. Ze svého soklu má zdaleka nejlepší výhled. Co by na to asi říkal? Pak si vzpomenu na Cimrmana. "Kdo nepláče, není Čech," říká ve hře České nebe K.H. Borovský. A na Láďu Smoljaka, který loni touto dobou nadšeně fandil, znalecky rozebíral českou obranu a bral hokej tak upřímně a vážně, že kdyby ho tehdy vyzvali, nazul by si brusle a vypravil se do Vídně jako posila. Podívám se do nebe. Dívá se i teď? A co tomu říká?
17:44 Po "výtečné střele Čáslavy" Kruger bohužel zvyšuje na 4:1. Nálada se pomalu láme do lítosti a rozhořčení, že dneska večer se šíleně opijeme nikoliv z radosti, ale budeme muset splachovat žal. Hromotluk se ožene po drobném jásajícím Švédovi, který se, ovšem, nezdál: vrátí útok i s úroky, strhává se šarvátka. Záchranář má oči na šťopkách, cupitá po ochozu sanitky ze strany na stranu jako nervozní krab.
17:47 "Patriiiiiiiik!" a "Díky, díky" hřmí náměstím, když Eliáš za asistence Voráčka vstřelí branku a podle komentátora prý ještě "vykřesává naději".
17:50 "Židlický zajíždí za švédskou branku, ale kulišárna mu nevyšla. Seveřané vyhazují."
17:51 Pouštíme se do Švédů v poslední křeči - v šesti, bez brankáře.
17:52 Takže se stane to, co se za takového zoufalství prostě stává, a sice, že "Berglund proráží do našeho obranného pásma a pálí do prázdné brány."
17:53 Hotovo. Sverige odcházejí středem, hromotluk exuje půllitr Budvaru a kleje na záchranáře, který jediný si oddychl a zapadl do sanitky.
17:59 Shledávám auto na svém místě, dokonce bez botičky. Když projíždím podél posmutnělých tramvajových ostrůvků, říkám si, kde byli ti zdravě nadšení, slušní fanoušci.
18:35 Asi vážili cestu a vydali se do Bratislavy, doopravdy podpořit naše hochy. Na fotkách v internetové reportáži vypadají mnohem vlídněji než rozeskákaní Češiiiii - zuřiví protagonisté opilého festivalu na Staromáku.
22:05 Doma u televize jsem zhlédla nakládačku, kterou ruské sborné uštědřili Finové. Pozoruji kouče Bykova: okamžitě po katastrofální prohře se chopí tužky a začne si střídmými věcnými tahy něco zapisovat do sešitku. Jeho tvář hráče pokeru je dokonalá, takže je těžko říct, jestli píše Putinovi vzkaz "Ihned anektovat Finsko!" a nebo jen rychle sepisuje vlastní závěť.
22:40 Já sepisuji svou Závěť fanouška, který tak strašně chtěl být u toho: až budu příště muset sledovat semifinále někde na předměstí Kábulu, vůbec mi to nebude líto.
Žádné komentáře:
Okomentovat