Nad hovězí polévkou

Tak jsem se odvážila, lépe řečeno totální hlad mě donutil: dám už pokoj s instantními čínskými polévkami a ve velkém hrnci vyrobím pravý domácí hovězí vývar! Byl to úkol hodný měsíce ledna, který je beztak pln ambicí a předsevzetí, elánu a odhodlání zkoušet věci, které jsme nikdy v životě nedělali a - jak mohu dodat po trpkých zkušenostech - už je taky v životě dělat nebudeme!

Začnu od konce, který nastal před několika minutami: sedím uslzená nad hrncem něčeho zcela hrozného, tak hrozného, že i vyhladovělý, toulavý, osudem zkoušený pes by dozajista pohrdl. Bloudím naběračkou v tom odpudivém čemsi podobně jako major Šebek ve filmu Pelíšky poté, co v horké kávě roztavil plastové lžičky od soudruhů z NDR. Tak jako u všech ostatních kulinářských nezdarů, i tentokrát se snažím dopadnout viníka a zjistit, kde se stala chyba. Protože jsem se, sakra, zase jako blbec držela receptu a jediné, co z něj zbylo, je ten blbec. 

Jistěže jsem nejdřív podnikla průzkum. Znám své možnosti, takže vím, že se v žádném případě nemohu pouštět např. do barokního pojetí hovězí polívky podle M.J.Sandtnerové, která z tohoto prý nenáročného pokrmu vytvořila týmový projekt, který zabere týden, a na závěr jako by nic radí zlepšit chuť polévky čerstvými dušenými hříbky. Nakonec jsem našla recept, který psal na první pohled rozumný a zaměstnaný člověk, a ráznost postupu byla až odzbrojující: naházejte všechno do hrnce, zalijte vodou a počkejte, až vznikne polívka. To se mi velice líbilo, protože taková metoda umožňovala vrátit se v mezičase k tvůrčí práci a nezdržovat se mícháním, sbíráním pěny a jinými nesmysly, jimiž hýřily recepty ostatní (asi je psali lidé nezaměstnaní, kteří nemají po celý den nic na práci, a číhat na pěnu pro ně znamená příjemné zpestření). 

Autor receptu byl benevolentní i ve výběru zeleniny: prostě tam vražte všechno, co doma najdete. Připadalo mi to úsporné a zároveň svobodomyslné. Proč se vlastně omezovat jen na fádní kombinaci cibule-mrkev-celer-petržel? Lup ho tam lilek. A rajče. Kopr - heleho, jak se na mě smutně kouká! U čili-papriček zaváhám: aby se mi to netento...nebylo moc vostrý. Nasypu jich do hrnce jenom pár. Ředkvičky mi do směsi tak nějak nesedí, proto je ušetřím. Čínské zelí taky. I křen. Otázka dne: je dýně zelenina? 

Obřadně sejmu plastovou fólii z obalu, na kterém je napsáno: Polévková směs - hovězí - Kč 98,60. Je to první maso na polévku, které jsem v životě koupila (tedy hledala v chladícím boxu, protože jsem neměla tušení, z jakého dílu masa se polívka vaří, a tudíž jsem se bála přiblížit k nevraživému muži v bílé čepici, který vydával maso na váhu, a obtěžovat ho dotazy z jeho oboru). Směs se skládala ze tří bytelných kostí a kusu masa. 

Utemovala jsem hrnec poklicí a odešla psát. Miluju jídla, co se uvaří sama!

Naschvál jsem se nešla ani jednou podívat, i když mnou cloumala zvědavost. Řekli, že se to má přiklopit a nechat být? Řekli. No tak. 

Když jsem se po předepsaných dvou hodinách vkradla do kuchyně, šilhala jsem hlady. Ale na to, abych rozpoznala hovězí zkázu a masakr zeleniny, jsem viděla dostatečně: vznikla zastřená lojová omáčka, ze které čněly pahýly masa a kostí jako kusy ztroskotané lodi, která už se nedala zachránit, zatímco cibule, česnek a  rozdrásané tkáně rajčete plavaly kolem v poslední křeči a prosily, abych je zachránila. Vytáhla jsem je vidličkou. Mrkev se žalem rozpustila. Lilek se na protest vypařil.

K obědu jsem měla kečup, tatarku a torza zeleniny v housce. V jídelním lístku by to nabízeli jako Memoáry hovězí polévky nebo Česnekův poslední výstřel. Čínské zelí se za těchto okolností velice hodilo a v kombinaci s čínskou instantní polévkou bylo obzvlášť lahodné. 

Přezkumem několika dalších receptů jsem shledala toto: polévka se podle všeho nesmí dělat z kostí morkových (jak mám, propánakrále, vědět, jak vypadá morková kost? a proč by do chlazených směsí vůbec dávali něco, co se k vaření polévek nehodí?) a hlavně - v jakés diskusi pod čarou bylo řečeno, že vařit se nesmí klokotem, nýbrž na velice mírném plameni... No, možná byl ten zaměstnaný člověk, co psal recept, stručný až moc.