Následky osvětové činnosti

Od rána přemítám o tom, nakolik úrodná byla půda, kam dopadla má osvětová činnost na chorvatském poloostrově Pelješac. Volal mi můj známý Nikša z jedné tamní vsi: mám novinu! - Čekala jsem, že mi oznámí to, co se pod pojmem novina v Dalmácii běžně rozumí, a sice termín zásnub, svatby nebo narození děcka. "Budu předsedou místního sdružení mládeže strany HDZ v naší obci," odrovnal má očekávání Nikša. 

"Kolik budete mít členů?" zeptala jsem se. Ve změti otázek, které mi zastřely mysl, se dotaz na rozsah členské základny jevil jako nejméně urážlivý až neutrální.

"Čtyry," odtušil Nikša. "A když se přes léto přidáš i ty, bude nás pět!"

Je to má vina, má vina. Vyzývala jsem k zájmu o veřejné dění, s lehkovážností (kterou zřejmě zapříčinil úpal) jsem do písku na pláži kreslila osy, které tvořily spojnici mezi Bruselem, Záhřebem, legislativním procesem a rybářskými sítěmi, a jasně dokazovaly, jak se novela zákona o DPH dotkne každodenního života prostého vinaře ve vsi Trstenik, půl mola i dno kdejaké lodi jsem počmárala vyčíslením důchodu podle středopravé i levicové koncepce, shodovala jsem se, že političari su gangsteri, ale přesto - tvrdila jsem - je důležité tu a tam číst noviny a občas se podívat na zprávy, načež jsem podněcovala k účasti na setkáních parlamentních gangsterů s občany.

Teď to mám. Má čirá myšlénka na cestě od vysílače k příjemci zkondenzovala z křehké a éterické občanské uvědomělosti v tučné mazivo, na které jede politika od dob antického Říma: touhu po moci. 

"Víš, co to znamená?" horlil Nikša. "Znamená to ohromnou příležitost pro celou naši vesnici!" 

"Fakt?" 

"Naravno!" Nikša mi to hned vysvětlil: Eto tako - z předsedů deseti okrskových sdružení se volí předseda mládežnického svazu pro celou Dubrovačko-Neretvanskou županiji. Krajský předseda má možnost kandidovat v republikových volbách do mládežnických orgánů. Přičemž, samosebou, stárne a získává příznivce pro volby do orgánů centrálních, případně se upíchne někde na radnici u Makarskoj. Pak najednou prásk! - jsou tu parlamentní volby. Kampaň. Trocha historického štěstí a pak postup z nevolitelného místa kandidátky rovnou do poslanecké židle. A kdo ví? Pár let, a ze židle zákonodárce se klidně může stát židle predsednika države. Etoga na - tumáte přehledný itinerář cesty od předsedy mládežnické buňky až do prezidentského paláce. 

Vteřina ticha, která obvykle předznamená nekritický aplaus vestoje nebo naopak tichou rozkladnou otázku. 

"Říkals, že chceš do konce života lovit na kraji vaší zátoky olihně," pípla jsem do telefonu. "Lítat po vinici, lovit koroptve, dívat se do slunce a zestárnout nad sklenicí toho nejlepšího červenýho vína na světě."

"Jediná školovana osoba v naší vesnici a vůbec nic nechápe," vzdychne Nikša. "Vinarija zkrachovala. Ryby neberou. Ani to slunce už není, co bejvalo. Ale politika, brate - politika je nejjistější zaměstnání, co svět světem stojí!"

"Ale vždyť o tom nic nevíš," protestuju. "Nemaš pojma o reformě sociálních dávek a z výkladu o zahraniční politice se ti ještě nedávno dělalo mdlo!"

"Budu mít poradce," odzbrojil mě Nikša. "Mimochodem, nechceš mi dělat náměstkyni pro lidská práva?"

"Jestli mi svěříš loď, tak bych radši zatím lovila olihně." Napadne mě, jestli je lepší stát se z poslance rybářem a nebo naopak. Třeba mi něco uniklo. Chci se na to zeptat, ale Nikša musí končit. Zřejmě má mítink. "Přemýšlej o tom, Blankič. Jsou nabídky, které přijdou jen jednou za život."

A tak přemýšlím. Funkci Náměstkyně pro lidská práva předsedy Místního sdružení mládeže strany HDZ ve vinařské obci na poloostrově Pelješac nelze upřít náboj literární inspirace.