Pí a jeho scenárista

Otázka dne: je 170 přepisů scénáře moc anebo málo? U oslavovaného snímku Pí a jeho život to zřejmě bylo jedno i druhé. Po utrpení, které mi v kině zprostředkovala první hodina filmu, bych byla odešla. Zůstala jsem v hlodavé naději, že se scenárista přeci jen chytí (což je u scénáře nominovaného na Oscara legitimní očekávání). Nechytil. Za hlavu se chytali leda diváci. 

Nevím, v čí hlavě se zrodil nápad svěřit filmovou adaptaci světově uznávaného románu člověku, který měl do té doby na kontě jen dva projekty, rovněž adaptace, a to značně upachtěné. A už vůbec nechápu, jak s tím mohl autor předlohy Yann Martel souhlasit. Možná prodal filmová práva už dávno a teď si rve vlasy. (Poselství budoucím generacím autorů: nikdy, NIKDY neprodávejte práva na divadelní, filmové nebo jiné adaptace svých děl, aniž si zachováte kontrolu nad uměleckým zpracováním či - ještě lépe - veto při výběru scenáristy.) Nevím, jak film přijali diváci v jiných kinosálech a zemích, ale v sále č. 5 na Novém Smíchově se lidé v průběhu zničených rádoby tklivých a myšlenkově (prý) bohatých scén ze zoufalství uchechtávali. Autor  románu za to nemohl, ale - jaká krutost! - všem to bylo jedno. 

Režisér Ang Lee dělal, co mohl (rozhodně se filmařsky blýskl, po vizuální stránce je film opravdový spektákl). Herci (většinou) taky. Peníze tryskaly - producent zjevně nešetřil vůbec na ničem. V závěrečných titulcích navíc stálo hrdé oznámení, že tento film poskytl pracovní příležitost dvaceti tisícům lidí. To všechno bylo taky jedno. Protože platí, co svým posluchačům donekonečna vtlouká do hlav Robert McKee: i skvělý scénář vám může filmař nakonec zničit, ale z mizerného scénáře v životě nevznikne dobrý film. Nikdy. 

Ke konkrétním přehmatům scenáristy-adaptéra není co dodat. Jak struktura příběhu, tak dialogy, myšlenková ucelenost i provázání jednotlivých aktů jsou na úrovni tak slabé, že ve skandinávské produkční společnosti, pro kterou tu a tam lektoruji scénáře nových neznámých autorů, by Pí a jeho život ani ve 170. verzi neprošel prvním kolem prosévacího čtení (nikoliv mého čtení, podotýkám, ale čtení kohokoli ze třiceti spolupracovníků).

Je to škoda; nejen kvůli divákům a těm dvaceti tisícům lidí, ale i kvůli příznivcům knižní předlohy a všem, kteří s ní měli co do činění (např. českou verzi vytvořili jedni z našich nejlepších překladatelů).

Recenze však nešetří chválou, počet diváků láme rekordy a fakt, že je film nominován celkem v jedenácti oscarových kategoriích také nelze zcela ignorovat.
Ale pokud by Pí a jeho život v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář sošku opravdu dostal, bude to jako když Jásir Arafat obdržel Nobelovu cenu za mír.
Pokud navzdory všemu toužíte jít do kina, běžte radši na vynikající film Nedotknutelní (který se v disciplinovaném souladu s oscarovou logikou do nominací v kategorii Nejlepší zahraniční film nakonec nedostal).