Ideální podmínky

Občas přemítám, jestli jsem v uplynulých letech strávila víc času psaním nebo hledáním ideálních podmínek pro psaní. Bojím se, že je to tak nastejno. 

Hádej, kdo (možná) přijde na večeři

Již několik měsíců se neúčastním žádných literárních soutěží (pouze je pořádám). Protože proto. Všechno je podvod! Jen z vás vytáhnou peníze, autorské výtisky či desatero kopií scénáře, které si pak vyzvednete kdesi ve vrátnici na první pohled nedotčené. Tůdle. Před měsícem vyhlásil soutěž obchodní řetězec Interspar. Podmínkou bylo utratit v některém ze supermarketů tisíc korun, takže jsem si jen zaťukala na čelo. Se ví že jo. Nevyhraju a ještě mě to bude stát litr. Jenže, stalo se toto: několik skalních čtenářů Jiného psaní se na můj nákup složilo. Že prý by to byla náramná legrace, kdyby Zdeněk Pohlreich vařil s osobou, která v kuchyni vykazuje stejný objem talentu jako Čeněk z Cimrmanovy herecké společnosti Lipany. A tak jsem Zdeňkovi Pohlreichovi napsala toto:

Pane Pohlreichu, znáte lidi, kteří dovedou postavit plastovou varnou konvici na plynový hořák, vejce s cukrem utřou do ručníku a steak v jejich podání by nepozřel ani vyhladovělý šakal? - Jestli jsem první, tak mě těší. Stejně jako Vaše úspěchy, mé gastronomické neúspěchy, zdá se, baví čím dál širší čtenářské publikum. Věřte, že naše společné setkání v jedné kuchyni má neodolatelný zábavní i výživný potenciál. Navíc: vůbec se Vás nebojím. A tak, pokud se nebojíte ani Vy, přijďte vařit k nám! 

Kuchařský guru prý osobně vybere deset nejlákavějších pozvánek a k jejich autorům přijde uvařit. Nikdy jsem žádnou soutěž nevyhrála, takže jsem prosta očekávání, ale kdyby to náhodou vyšlo, myslím, že to vážně bude kuchařský kabaret pro ty, kteří se na můj nákup složili! 

10 mýtů o kabrioletech

Počátkem léta se v mém okolí vyskytlo hned několik jedinců, kteří kdesi v ulicích zahlédli pár aut se stahovací střechou, něco se v nich hnulo, načež začali trávit převážnou část své pracovní doby brouzdáním po stránkách autoscout24.de a zjišťováním všeho, co souvisí s kabriolety. Zhruba obden mi některý z nich zavolal, aby vznesl dotaz ohledně motoru, spotřeby, kapacity kufru, názoru na automatické stahování střechy, a informoval mě, jak pokročil v rozhodování o tom, zda a který kabriolet si pořídit. Vzhledem k tomu, že někteří volají stále, rozhodla jsem se vyvrátit nejčastější váhavcovy pochybnosti i mýty o kabrioletech naráz a jednou provždy. 

Retro III: Otázka benzínu

Dočkala jsem se své velké chvíle: mou kamarádku ze Záhřebu, editorku známého společenského magacínu, zaujalo mé zoufalé literární počínání mezi olivami a vinohradem v Dalmácii natolik, že se rozhodla napsat o tom článek. Text měl být obohacen fotografií, a tak jsem byla požádána, abych se dostavila do jedné záhřebské kavárny, pokud možno v žánrovém převleku za zemědělce-intelektuála. Došlo mi, že jde o vynikající příležitost, pročež jsem nemeškala a vyrazila. Na 422. kilometru chorvatské dálnice A1 mi však došlo ještě něco dalšího. 

Byl to benzín Natural 95.

Musí se autor proslavit?

Podařilo se mi zopakovat již poněkolikáté tutéž chybu: zašla jsem do knihkupectví. Jen tak, pokoukat - obelhávala jsem se, bez jakýchkoli očekávání, že koutkem oka zahlédnu někde na pultu Jadranskou snoubenku (pokud nezahlédnu, tím lépe - znamená to, že je na sklonku léta beznadějně vyprodaná). Bez otálení jsem zacílila Novinky, České romány, Romány pro ženy, Cestopisy a Kuchařky. Po Snoubence ani stopa. Oslovila jsem výjimečně sympatickou knihkupkyni. Příručka jadranské snoubenky? O tom jaktěmoutěživa nikdy neslyšela. 

Co to jako má být? Vnořila se do počítačové evidence. "Nejspíš myslíte Příručku jadranské milenky!" zvolala. - "Snoubenky," trvala jsem na svém. "Milenky," nedala se knihkupkyně - má to v počítači, a co je v počítači, to se počítá. "A napsala to Čechová?" ujišťuji se. Prodavačka přitakala. "Čechová Blanka." - "Tak to jsem já," přiznala jsem. "Přeci, propánakrále, vím, jak jsem nazvala vlastní knihu!" 

Retro II: Adijo mare

Tento post si možná někteří vybavíte z loňska, ale s ohledem na příznivý ohlas předchozího dílu Retra otiskuji znovu. Text se v upravené podobě objevil i v knize Příručka jadranské snoubenky, která - pozor! - co nevidět vyjde i v elektronické podobě. Výstražná četba (nejen) pro ty, co se chystají koupit dům (nejen) v Chorvatsku.

Láďa za domácí úkol

Jeden z mých věrných a nelítostných recenzentů je učitelem na střední pedagogické škole, a svým studentům zadává domácí úkoly podle mých představ: před lety například uložil, aby studenti udělali rozhovor s významnou osobností z ČR. Nedávno mi poslal rozhovor, který jedna z jeho studentek v 90. letech vedla s Ladislavem Smoljakem. Vzpomněla jsem si na Láďu a na jeho boje o korektury, co často sváděl s různými novináři, kteří zkrátka jen přepsali záznam, ric-pic-hotovo. Nad rozhovorem, který napsala tehdy  sedmnáctiletá studentka Jolana, si říkám, že by ji Láďa určitě pochválil. Konkrétně by řekl: takhle píše žurnalista. (O stylistických a dalších neumětelích naopak s oblibou říkal ceplovské "Takhle píše pazdrát.") S rozhovory je ta potíž, že mají-li být dobré, kladou vysoké nároky nejen na zpovídaného, ale také na zpovídajícího, který musí mít při psaní rozhovoru (ano, jde o psaní, nikoliv o ušmudlané mechanické přepisování, jak si může někdo myslet) stále na paměti, že jeho úkolem není úzkostlivý věrný záznam řeči, ale pokus o pravdivý obraz, reflexi osobnosti. Což vyžaduje trpělivost, cit, několik verzí a stylistického šéma. Aby rozhovor-domácí úkol neupadl v zapomnění, rozhodla jsem se (s Jolaniným svolením) podělit se o něj na Jiném psaní.

Datel a nakladatel

Po cestě městského parku kráčel nakladatel v dlouhém černém plášti. Vlekl za sebou obrovský kufr plný knih, svazků skvělého románu, který knihkupci po několika měsících vrátili. Prý není zájem. Čtenáři baží po senzacích a celebritách, to víte, doba skvělých románů dávno minula. Skleslý nakladatel usedl na lavičku. Nemohl dál. Co si počne? Jak zaplatí složenky? A co poví nešťastnému autorovi, který tolik toužil, aby lidé prozřeli a svět se díky jeho knize stal lepším?

Deník Dity P.

Přátelé, pokud rádi jíte a/nebo vaříte, pořiďte si tuto knihu. A vlastně, prolistujte ji i v případě, že jste jako já, a jídlo, natož vaření, vám vůbec nic neříká. Čeká vás čtenářský i vizuální zážitek v podobě krátkých vtipných komentářů autorky a neodolatelných kulinárních fotografií. Celá kniha, jednotlivé kapitoly i každý recept má svůj příběh, jehož největší kouzlo spočívá v tom, že nikdy není řečeno vše. Dita P. vás jen naťukne a zbytek nechá na vás. Procházejte se. Fantazírujte. Přemýšlejte, jak to či ono autorku vlastně napadlo. Budete se cítit jako v dokonalém concept store, kde se můžete nechat inspirovat, ale nemusíte si nic koupit. Dita P. totiž napsala průkopnickou concept cookbook.

Retro I: Jak to bylo (loni) v Kecskemétu

Někteří už tento text znáte, ale mnozí nikoliv, takže dávám k dobru v rámci Letního retro festivalu Jiného psaní, jako matka, která postrkuje své upejpavé dítě do první řady, aby si ho všimli.

Dlouhé cesty autem, to je moje. Nevím proč. Poslouchám stokrát oposlouchané audioknihy, futruji domácí řízky, které prokládám variací čokolád zakoupených na odpočívadlech, kochám se krajinnými výjevy jako jsou šiky obřích elektrárenských větrníků, tu a tam na diktafon vydestiluji z dopravního hluku důležitý geopolitický postřeh (který, žel, v záznamu okolního ruchu nebudu nikdy schopna rozluštit), porovnávám úpravu a důmyslnost dálničních ukazatelů a úroveň toalet na benzínových pumpách napříč různými státy. Ano, dlouhé cesty autem, to je moje, a sice do té chvíle, než se auto porouchá. Kdybych měla svou nedávnou zkušenost vtěsnat do automobilistické poučky, zněla by takto: Pokud už jedete autem do Kosova, a jste tak nešikovní, že se neumíte cestou vyhnout Maďarsku, dbejte, ať se vám, proboha, alespoň neporouchá auto. A pokud se vám přeci jen porouchá, zasaďte se všemi prostředky o to, ať se tak nestane poblíž města Kecskémét.

Totál Grandslam, severní vítr a letní festival

Omlouvám se čtenářům za dlouhý výpadek. Bylo k němu několik důvodů:
1) nepříznivé dusné počasí, které přináší zahálku a fjaku (...čtenáři Snoubenky vědí:), 
2) Wimbledon. Ano, po několika letech, kdy jsem přelom června a července s oblibou trávila v destinacích bez televizního signálu, jsem konečně byla od začátku až do konce u toho - nosem přilepená k obrazovce svého počítače, kam jsem chytala veškeré dostupné přenosy (ČT4 se z blíže neobjasněných důvodů transformovala v monotematickou stanici, která vysílá zásadně cyklistiku nebo golf, čímž mě otrávila stejně jako hudební výběr na Radiožurnálu). Dva dny jsem se snažila rozdýchat finálový zápas Federer / Murray, který právem vstoupil do dějin, načež jsem zabředla v hromadě knih o tenise, biografií slavných hráčů a pustila se v pražských antikvariátech do pátrání po legendární knize Velcí bílí muži, kterou jsem před lety přečetla asi pětadvacetkrát. 
3) Snaha o proniknutí do severské literatury (bez úspěchu) - Cit slečny Smilly pro sníh, Poloviční bratr ani Dívka, která kopla do vosího hnízda, nic mě nezaujalo ani z poloviny tak, jako Děti z Bullerbynu, ba dokonce jsem po statečném zdolání uvedených děl upadla do deprese. Měla jsem pocit zmaru, méněcennosti a prázdnoty, jako po přečtení sloupce povinné literatury, která má být dobrá, všichni ji chválí, ale já ji nechápu. Chtěla jsem si spravit náladu Podivuhodnou cestou Nilse Holgerssona Švédskem, leč nebyla k nalezení, takže jsem ji zařadila na seznam antikvárních poptávek a prozatím se uchýlila k osvědčené antidepresivní knižní sestavě (Harry Potter jednička, Deník Bridget Jones a Tři muži ve člunu).
4) Snaha o proniknutí do přípravy kuřecí polévky (s úspěchem, vážení přátelé, s úspěchem!), což si vyžádalo několik dní, opakovaný nákup ingrediencí (všechno se taky nepovede hned napoprvé) a zhruba třináct naplnění myčky použitým nádobím (...nikoliv talíři, tolik polívky nebylo, ale zato těch hrnců - to byste nevěřili).
5) Práce na novém projektu, který mě i ve dnech, kdy je opravdu krásné počasí, snadno udrží po celý den v  mém tvůrčím pracovišti. 
Nedovedu odhadnout frekvenci letních postů, takže podniknu průvan ve starších příspěvcích, vyberu ty, které kdysi možná neprávem zapadly, a rozpoutám Letní retro-festival Jiného psaní. Pro deštivé dny se pokusím přijít i s nějakou novou soutěží nebo knižními e-tipy na dovolenou a pod slunečník.
Děkuji všem za trpělivost a stálou přízeň a přeji hezké léto!
P.S. Abych nezapomněla: o víkendu vyšly dvě recenze na Totál Balkán - zaprvé v sobotních Lidovkách a zadruhé zde - hip, hip, hurá! 

Pro ty, co ještě nemají Snoubenku

...přinášíme krátkou ukázku. Otázka dne: jak je možné, že ichforma tak neodbytně svádí čtenáře k domněnce, že autor všechny popsané příhody do puntíku zažil na vlastní kůži? Zatímco z Totál Balkánu jsem vyšla docela dobře (čtenáři si myslí, že jsem alkoholik), u Snoubenky je to podstatně horší: čtenáři si myslí, že dovedu vařit! Což je nebezpečný závěr, proti němuž je potřeba se nekompromisně postavit.

Co se na křtu nekonalo II

Stáli jsme v řadě - můj O.S. bratr coby moderátor, paní nakladatelka Přidalová, Jiří Menzel a já. Dvorana Písecké brány byla navzdory blížícímu se fotbalovému čtvrtfinále zalidněna hosty, načež přestaly fungovat mikrofony, což bylo ve světle jiných katastrof zcela zanedbatelné (zde mám na mysli především dezert Bajadéra, kterým jsem se chtěla blýsknout a dokázat, že přeci jen svedu i jiný pokrm než monotematickou rýži s kečupem Heinz, a který se mi, žel, velice zlomyslně vymkl z rukou, takže jeho příprava proběhla v duchu všech ostatních dříve referovaných kuchyňských debaklů). A teď, co se (ne)stalo.

Co se na křtu nekonalo

Zaprvé, nekonalo se vyhlášení vítězů literární soutěže, protože na blog jsem se podívala naposledy v osm ráno, načež jsem úprkem vyrazila zachraňovat, co se dalo - rozumí se občerstvení pro hosty na křest Příručky jadranské snoubenky. (Zachránila částečně.) Teprve dnes jsem shledala, že pár minut po osmé přibyl první soutěžní příspěvek a krátce nato dokonce druhý. Děkuji oběma přispěvatelům za kuráž a invenci! Vítězem budiž vyhlášen účastník H. (výborný nápad, doporučuji rozepsat jako povídku, myslím, že byste s tím mohl(a) uspět třeba v nějaké sci-fi soutěži nebo publikaci). Druhý příspěvek má rovněž nápad, dobrý rozjezd i konec, ale napětí, které je obsaženo hned v první větě, během dialogu slábne: nůž, který nás na začátku tak vyděsil, se najednou vytratí ze scény. Doufám, že se vítěz brzy přihlásí o výhru, poražení ať netruchlí, pilují dialogy a přihlásí se o cenu útěchy ve formě dvd některé z her Divadla Járy Cimrmana.

O tom, co se na křtu nekonalo zadruhé a zatřetí, podám zprávu o víkendu (teď odcházím, podržte se, na kurz vaření, který jsem dostala od svého agenta a O.S.Nakladatele jako dárek k narozeninám, čistě z inspiračních důvodů. Zprávu podám též.)

Knödl story

Ještě k těm knedlíkům: pronikla jsem nejen do hokynaření na stánku, ale rovněž do procesu výroby. Nafasovala jsem zástěru, čepici, dvěstědvacet plechů, kýble ovoce, hromady mouky, plata vajec, rendlíky kvásku, parádní nerezovou kuchyň a tři kolegyně z Ukrajiny. Byla jsem nadšená. Ukrajinky, které nafasovaly mě, si nepochybně zoufaly, ale zoufalství zakamuflovaly vlídností a povzbuzováním v ukrajinském jazyce. Jedna z nich dokonce poznamenala, že něco takového v životě neviděla. 

Příručka jadranské snoubenky: křest a soutěž!

Milí čtenáři! Srdečně vás zvu na křest svojí nové knihy Příručka jadranské snoubenky, který se uskuteční 21.6. v 18h v Písecké bráně (www.piseckabrana.cz). Bude salata od hobotnice (možná). Budou přívalové deště (prý). V každém případě nebude nuda, tak přijďte. Příručka je letní humoristická lovestory z Chorvatska a nejtěžší překážkou, s níž jsem se při psaní musela vyrovnat, byla podmínka zasadit do příběhu recepty na tradiční dalmatská jídla. Kdepak, tentokrát nešlo o to, že neumím vařit. Velmi dlouho mi trvalo, než jsem přišla na způsob, jakým rozptýlit recepty mezi kapitoly a přitom nenarušit plynulost vyprávění (...tedy, alespoň doufám, že se mi to povedlo. Bála jsem se, abych se nedopustila stylistických ukrutností, násilných činů na poli jazyka českého a opovážlivých zlomů, např. Chystal se jí políbit (případně V tíživém zamyšlení hleděla na moře), když vtom... - Střih - Cvak - A nyní, složení, přísady a postup, tralala!  Budete to muset posoudit (k četbě i posuzování doporučuji degustovat červená vína z Jižní Dalmácie - ostatně, pro včasně příchozí budou k ochutnání i na křtu). Nová kniha (stejně jako předchozí tituly) bude k zakoupení přímo v Písecké bráně. Kromě toho může jeden nebo jedna z vás vyhrát podepsaný výtisk, protože po delší odmlce vyhlašuji soutěž: napište odstavec nebo minipovídku, v níž spojíte literární útvar s vařením a/nebo s receptem. Může jít o postup přípravy nějakého pokrmu s odbočkami a komentáři, dialog o jídle zakončený receptem - žánr nechávám na vás. Pravidla jsou stejná jako u předchozích soutěží - pište své příspěvky formou komentářů pod tento post a to tak, abych vás mohla kontaktovat. K vyhlášení vítěze nebo vítězky dojde v rámci čtvrtečního křtu. 

Práce, která šlechtí i uživí

A je to tady! Poté, co jsem se uplatnila jako sběračka larev mandelinky bramborové na poli poblíž Dubrovníku, přišla další vynikající pracovní nabídka. Opět jde o práci 1) na čerstvém vzduchu, která je 2) placená, 3) dobrodružná, 4) inspirativní a tedy 5) pro spisovatele jako stvořená. Zítra od 6:00 do 19:00 budu na farmářském trhu u stanice metra Anděl prodávat na stánku domácí knedlíky! 

Musím říct, že oceňuji odvahu majitele firmy, jenž se rozhodl vybrat k prodeji knedlíků osobu, která:

1) i svíčkovou konzumuje raději s rýží (v tomto případě zcela výjimečně bez kečupu),

2) není tomu tak dávno, co se domnívala, že knedlík se  p e č e  v troubě jako chleba,

3) velice špatně sčítá, odčítá, násobí a dělí z hlavy (proto šla taky na práva, že ano),

4) je nátury rozjímavé, složité, nepraktické a v každém ohledu velice málo vhodné pro působení na tržišti, pokud tedy nejde o působení v roli náhodného kolemjdoucího, který se pozastavuje a okouní, případně spisovatele, který, opřen o zeď, kouše tužku a dělá si poznámky do notesu.

Co vám mám povídat - nemohla jsem odmítnout. Taková nabídka se neopakuje, obzvlášť s přihlédnutím ke shora uvedeným přitěžujícím okolnostem. Doufám, že mě na místo činu přijdete podpořit! V pauzách mezi prodejem ovocných, bylinkových, plněných uzeným a klasických houskových si budu dělat poznámky do notesu. Slevu nedám (leda omylem, při chybné matematické úvaze z hlavy), ale zájemcům s radostí podepíšu knihu z produkce O.S.N. :)

Na památku Ladislava Smoljaka

Zítra tomu budou dva roky, co nás opustil Láďa Smoljak. Kdo byste chtěli zavzpomínat, přijďte zítra 6.6. v 16h do ulice Žateckých 15 v Praze 4: v tomto domě, kde Láďa prožil svá chlapecká léta, bude na jeho počest odhalena pamětní deska.

Deset srdcochvatů Balkánu

Po měsících stagnace a fňukání mezi čtyřmi zdmi, kdy jsem neopustila Prahu ani na krok, byla jsem v uplynulém týdnu souhrou náhod katapultována na pár dní do Oxfordu a vzápětí  na čtyřiadvacet neobyčejně nabitých hodin do Kosovské Mitrovice. Znovu na mě koukali jako na blázna, ale můj závěr zůstává i s odstupem několika let nezměněn: Ano, Kosovská Mitrovice může v mnohém závidět Oxfordu. Ale pokud by Oxford věděl o Kosovské Mitrovici, záviděl by jí víc. 

Jadranská snoubenka zasahuje

A to na českém knižním trhu - již brzy! Jiné psaní s radostí přináší koštovací ukázku z knihy Příručka jadranské snoubenky, která obsahuje nejen příběh, ale i recepty na vybrané lahůdky dalmatské kuchyně. Nevěříte, že po šňůře nezdarů v kuchyni mi to nakonec přeci jen párkrát vyšlo? Nevěříte zcela správně. Protože kromě tmavomodré metalízy a béžového interiéru je veškerá podobnost čistě náhodná. Mohu však prozradit, že v knize vystoupí i legendární poskok a neméně legendární strýc Toše.