Tento blog je preventivním opatřením proti 1) smazání pevného disku, 2) spláchnutí flashky do záchodu, 3) krádeži, ztrátě nebo požáru, při němž by došlo ke zničení jedinečného šanonu s poznámkami a texty, 4) kombinaci všech předchozích katastrof. Vychází bez jakéhokoli žánrového omezení, a to zcela nevypočitatelně buď v češtině nebo v angličtině.

pondělí 6. června 2011

Vzpomínka na Láďu Smoljaka

Bylo to ráno 6. 6. 2010. Někteří lidé z jeho blízkého okolí smutně poznamenali, že Láďa svůj odchod možná záměrně zrežíroval v duchu Cimrmanovy pedagogické šesterky, tj. v den, který nese zapamatovatelné datum, aby ulehčil školou povinným dítkám, které by se snad v budoucnu musela jeho životopisná fakta učit zpaměti. 
Ale i kdyby Láďa Smoljak odešel kterýkoli jiný den, vždycky by to bylo příliš brzy, vždycky by zanechal prázdno a stesk - stesk, s jehož hladinou se pravidelně chodím smiřovat do prázdného sálu Divadla Járy Cimrmana, po představení, když všichni odejdou a na jevišti zůstane stát jen opuštěný řečnický pultík. Sednu si do třetí řady uprostřed, kde jsem směla sedávat po dobu zkoušek inscenace České nebe, podívám se do dalekého divadelního stropu, který připomíná vesmír, a říkám si - Láďa je určitě tady. Hlídá každé představení a pak, neviditelný v šatně, vymýšlí různé nástrahy a znamení, jimiž by nedostatky hercům alespoň naznačil. Ačkoli - kdo ví? - možná nesmí ani naznačovat. 
Na Láďovi mě kromě jiných předností a kvalit fascinovala jeho neuvěřitelná vůle a schopnost nalézat pravdu, rychle se zorientovat ve složitých situacích, příbězích a otázkách. Zajímal se o celou řadu problémů, mj. právních a politických, a jakmile něco jeho zájem upoutalo, pustil se do poctivého a systematického zkoumání. 
Do knihy Mým divákům jsem chtěla přidat kapitolu o Láďově zahraničních cestách, kterých jsem měla možnost být účastna - především jsem chtěla zachytit Láďovu návštěvu Kosova, kterou se mi podařilo zorganizovat v době mého tamního působení v roce 2008. Dotyčnou pasáž jsem nakonec do knihy nedala, protože z ní, žel, nevyplynul žádný náš rozhovor, jen mé osobní vzpomínky. Často si vybavím, jak jsem Láďu během jeho volného dne (po dobu třídenní návštěvy byl převážně v péči českých vojáků KFOR) odvezla do Kosovské Mitrovice a posadila ho pod rozbitý slunečník, resp. starý roztrhaný deštník na bambusové tyči, před svou  oblíbenou restaurací, která dodnes sluje U kuřete, které přejel kamion, protože tamní specialitou je neopakovatelný řízek z celého kuřete. Restaurace se nachází ve čtvrti, kam po setmění mezinárodní pracovníci nesměli, protože tam občas docházelo k incidentům. To odpoledne byl, nicméně, klid, svítilo slunce, Láďa popíjel kosovské pivo značky Peja a přimhouřenýma očima sledoval silnici, kde se nudilo pár vojenských hlídek, tu a tam proběhl pes a občas projel bílý džíp OSN. "Vítej," řekla jsem. "Objednal sis pivo v jednom z nejnebezpečnějších míst v Evropě." Láďa nic neříkal, jen se dál nenápadně rozhlížel. Jak jsem se divila, co všechno tehdy svýma očima viděl: o pár dní později v rozhovoru s Martou Švagrovou pro Lidové noviny řekl - "Člověk prochází Prištinou - všude stolky, lidi sedí, popíjejí, korzují, je jich na ulici plno, slunce svítí – připadáte si tam jako dejme tomu ve Splitu. Ale třeba v Mitrovici na mostě, který odděluje severní srbskou část od jižní albánské, se ještě nedávno bouřlivě demonstrovalo, lítaly kameny a zápalné láhve. A tak jsou tam hlídky a svinuté drátěné zátarasy. Seděl jsem s Blankou hned u mostu na srbské straně v hospůdce na  obědě, v úplné pohodě. Těm několika metrům okolo se říká „Malá Bosna“. Chodí sem pojíst a popít Srbové, Albánci i Bosňáci. Ale zase: jede okolo autobus a okna má zadrátovaná železem - veze srbské děti ze školy domů na albánský jih, do nějaké malé izolované srbské vesničky, a občas po něm albánšští výrostci hází kameny. Čili: nic se neděje, je klid, ale všude tušíte, že pod ním dřímou démoni." A o pár řádek dál - "Člověk se dozvídá neuvěřitelná fakta. Například, že na některých místech v Kosovu je až pětasedmdesátiprocentní nezaměstnanost. Ano, slyíte dobře - sedmdesát pět procent nezaměstnaných! Není průmysl, většina výroby zkolabovala, Srbové, kteří v hospodářském životě dominovali, odešli. Lidé si zvykají žít bez práce. A to zřejmě jde. Například Srbové v Mitrovici dostávají finanční podporu z Bělehradu, aby vláda demonstrovala odhodlání držet v Kosovu pozice. Na albánské straně zase fungují pokrevní pouta: Albánci - silně početně rozptýlení po světě - podporují zase jednotlivě své kosovské příbuzné aspoň natolik, aby neumřeli hlady. Dovedeme si představit na jakou budoucnost si zakládají etnické komunity, když si odvyknou pracovat? Neboli, k vážnému problému etnickému přidává se v Kosovu i váný problém ekonomický."
Když jsem si jeho zprávu o cestě do Kosova v Lidovkách přečetla, užasla jsem. Láďa během tří hektických dní pochopil situaci v Kosovu lépe než většina mezinárodních pracovníků za několik let.
Vojáci KFOR pro něho také zorganizovali let helikoptérou, na který pak mnohokrát vzpomínal jako na životní zážitek - mluvil o něm s takovou radostí a vděčností, že mě to dojímalo, zrovna tak jako jeho srdcařský způsob fandění našemu týmu na MS v ledním hokeji v roce 2010, kdy jako správný režisér donekonečna rozumoval nad strategií a každou útočnou akci podroboval upřímné kritice, a jeho oddané sledování politických zpráv v období kolem loňských parlamentních voleb - na jeho radost z vítězství pravice, kterou dokázal naplno prožít a oslavit navzdory postupující nemoci a bolesti.
Nikdy nezapomenu na naše řídké - vzácné - rozhovory o psaní, na péči, kterou věnoval čtení mých textů, na velkorysé rady, kterých se mi od Ládi dostalo. 
Dívám se do divadelního stropu a jsem vděčná hvězdám za to setkání; setkání s velkým člověkem. 

10 komentářů:

  1. Z odkazovaného jiného práva:
    "...ani na jeho posledním představení dne 27. května nikdo nepoznal, že Láďa hraje navzdory bolesti a potížím s dechem..."

    Aniž bych chtěl jakkoli zpochybňovat ostatní napsané, byla jste na tom posledním představení? Já pravděpodobně ne, ale byli jsme s přáteli na představení Českého nebe někdy přibližně dva týdny, měsíc, před smrtí pana Smoljaka. Ale můžu říct, že (nejen já) jsme z toho tehdy neměli dobrý pocit. Báli jsme se, aby nám neumřel přímo na představení.

    Pak jsem se Vás také chtěl zeptat, zda necítíte nějaký rozpor mezi Vaším obdivem Václava Havla a jeho schvalováním "humanitárního" bombardování Srbska.
    VlK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, o kterém představení mluvíte - byla jsem tam také, ale to bylo skutečně asi měsíc před Láďovým odchodem, byl tehdy velmi indisponován a Zdeněk Svěrák, který ho alternoval, tuším, zrovna nemohl. Na poslední představení, nicméně, dorazili členové Láďovy oblíbené kapely Nightwork, rovněž herci - vzpomínám si, jak byli jeho výkonem uneseni, vůbec nepoznali, že je nemocný. A co se týče Vašeho druhého dotazu k Václavu Havlovi a Srbsku: myslím, že Václav Havel měl celou řadu podstatně kontroverznějších postojů anebo názorů, se kterými lze nesouhlasit - byl to politik, filosof, spisovatel, a rozsah jeho témat i aktivit byl ohromující. Rozpor mezi případným nesouhlasem v jednotlivé věci a obdivem vůči člověku a jeho dílu určitě nespatřuji. Takový Masaryk udělal celou řadu politických i osobních chyb, přesto jej nepřestávám obdivovat.

      Vymazat
    2. Díky za odpověď :-)

      Tak to jste mě překvapila. Já mám na Havla VELMI kritický a skeptický náhled, ale skutečně si na nic "kontroverznějšího" z jeho veřejně vyjevených názorů nevzpomínám. Ani představit si moc nedovedu. Čiročiré pokrytectví, krom jiného. Jistě i u OSN je "rozsah témat a aktivit ohromující". Přijde mi to u Vás značně nekonzistentní. Jste si jistá, že nejste pod vlivem určitého kultu osobnosti?

      Vymazat
    3. Příklad za všechny: smířlivý a velkorysý postoj vůči KSČ(M), který VH dlouhodobě zastával. To mi, teda, vadilo mnohem víc než názor na bombardování Srbska. Ale jinak, i kdybych jej hodnotila pouze jako spisovatele a dramatika, tak se podle mého názoru jednalo o vynikající tvůrčí osobnost světové úrovně. Jako politik byl pak, navzdory všem chybným krokům, jedním z pilířů znovuzrozené československé a následně české demokracie. Jestli tomu říkáte kult osobnosti, tak prosím; já tomu říkám obdiv vůči člověku, který věnoval veškerý čas, úsilí a schopnosti ve prospěch své vlasti, ačkoli si mohl v klidu dál psát. Moc takových jedinců se u nás během 20. století nevyskytlo.

      Vymazat
    4. Téměř jsem Vám dal (na první přečtení) za pravdu. Napodruhé nedám. Asi většině našich spoluobčanů (z té podmnožiny, kterým vadilo jedno i druhé) jistě vadila více ta kooperace s komunisty. Konkrétně NA NÁS měla jistě větší dopad, než víceméně symbolická podpora imperiálního vraždění, které by se patrně dělo i bez ohledu na to, zda by případně dokázal najít dost slušnosti a aspoň držet k němu hubu, když už je nemohl z nějakých nám oficiálně neznámých důvodů odsoudit.
      Ale v obecné názorové rovině je prostě to druhé nekonečněkrát horší. "Smířlivost" s komunisty lze svést na omyl, na naivitu, dobré srdce, na neznalost důsledků. Smířlivost k vraždění a jeho podporu si intelektuál, nadto mající plnou hubu humanity, dovolit nemůže. Kromě toho, VH asi nebyl jen tak nějaká nezúčastněná osoba, dívající se na to zpovzdálí. Tehdy jsme se stali čerstvě členy NATO a, pokud se nemýlím, společné akce NATO mimo vlastní teritorium podléhají schválení všech členů. Jakožto vrchní představitel armády a naší zahraniční politiky tedy v nějaké formě musel akci i schválit, či nechat schválit.

      A za co jiného, než za projev tlačeného kultu osobnosti, považovat Vaše vyjádření o jeho světové umělecké úrovni? Jistě má každý nárok na vlastní názor. Podle mého byl jako spisovatel a dramatik úrovně spíše provinční, i v našem národním kontextu nejvýše průměrný. Upřímně - skutečně si myslíte, že by po něm v umělecké rovině "štěkl pes", nebýt jeho politické angažovanosti (včetně vlivu zahraniční podpory za totáče)? Dovolím si Vám připomenout něco, co jste napsala v postu o literatuře s velkým L - "Je jen autor a jeho čtenář - čtenáři. Vztah, který se podaří a nebo nepodaří navázat." Skutečně si myslíte, že VH navázal nějaké četnější zásadnější vazby s čtenáři, posluchači, dokonce na světové úrovni? Osobně nemám ten pocit. Spíš mám pocit, že je vyzdvihován spíše jako ikona, jíž se zaštiťuje umělecká šmíra, které si nikdo, z "politicky korektních" důvodů, nedovolí říct pravdu. (Tou šmírou jistě nemyslím Vás, myslím například divadelníky, kteří zařazují širším obecenstvem nežádaná díla VH na svůj repertoár. Film Odcházení je také dobrý příklad.) Jistě napsal VH i nějaká kvalitní dílka, eseje a projevy, Moc bezmocných, například, je slušná práce. Ale je to (hlavně) umělecké dílo? Není jeho síla spíše v rovině politické, než umělecké?

      Takže zbývá jeho význam politický. Tady by zřejmě superlativy o jeho významu a velikosti byly namístě. Kdybych tedy neměl své pochybnosti o skutečné autonomnosti a skutečném pozadí jeho činů. Ale jeho vliv na nás, i v masovém měřítku, byl nesporně významný. Osobně bych si jej patrně dodnes hluboce vážil (a neměl dnešní pochybnosti), kdyby dokázal splnit svůj slib a po prvních svobodných volbách se již opakovaně neucházel o prezidentský post. Nebo kdyby dokázal dodržet aspoň další (prezidentský) slib o věrnosti Československu. Takhle holt mám pochybnosti, že by "věnoval veškerý čas, úsilí a schopnosti ve prospěch své vlasti". Dovedl bych snést řadu argumentů o tom, že prospěch měl spíš někdo jiný, než naše vlast.
      VlK

      P.S. Jak je možné, že máte na blogu všeobecně tak málo diskuse pod tak zajímavými posty?

      Vymazat
    5. Provinční a průměrný, to jsou adjektiva, která bych v souvislosti s tvorbou VH v žádném případě nepoužila: mýlíte se, a tady nejde o nějaký můj soukromý názor. Člověk, který ve svých sedmadvaceti letech napíše dílo jako je Zahradní slavnost, se v dramatické tvorbě pohybuje na pomezí geniality, ač - pravda - mnohým se divadelní hry VH nelíbí, ale to je věc zcela jiná. A co se týče esejí - ty byly překládané a světově známé dávno předtím, než se VH stal prezidentem. Když jsem dělala přijímačky na tvůrčí psaní v Oxfordu, zaradovala jsem se, když mi dali otázku k tvorbě VH, říkala jsem si - teď se ukážu. A vono nic: mí zkoušející mě ve znalosti Havlova díla strčili do kapsy, prý se z něho psaly doktorské práce. Odcházení bych sem nepletla, ne všechno se povede, že. Teď otázky: tvrdíte, že z politického úsilí VH měl prospěch někdo jiný než naše vlast - tyto interpretace některých rozhodnutí VH jsou celkem známé, co mi však uniká, je motivace, kterou by VH k takovému jednání měl. Neumím si to představit. Co se týče bombardování Srbska: nevím, jestli jste četl Totál Balkán, protagonistka příběhu formuluje některé názory, s nimiž se vcelku ztotožňuji. Tragické dopady intervence jsou známé, považuji za ostudné, že ji někdo označoval jako "humanitární bombardování".Za stejně ostudné však považuji, pokud někdo zpochybňuje etnické zločiny, ke kterým ze strany srbských ozbrojených sil docházelo v Kosovu. Považuji za správné, že se mezinárodní společenství tehdy rozhodlo zasáhnout, způsob zásahu nicméně považuji za odstrašující. Mnohokrát mi však byla položena otázka, na kterou jsem dodnes nenašla odpověď, a sice: co bylo z hlediska tehdejší situace správné řešení? Zdá se, že se v dotyčné oblasti orientujete, tak mě napadá, že třeba znáte odpověď.
      P.S. Díky, komentářů pod zdejšími posty není moc, to je fakt - moje knihy nejsou příliš známé a ani návštěvnost tohoto blogu (ačkoli na literární blog je slušná) není nijak závratná.

      Vymazat
  2. Zahradní slavnost a pomezí geniality? Děláte si ze mě srandu? :-)
    Když napíšu opačně polarizovaný názor, že jde o hromadu bezobsažného blábolu, patrně budu pravdě blíž. Fakt je, že je to absurdní hra. Ale nikoli obsahem, ale tím, co se z ní dělalo a dělá. Co se v ní hledalo a "nalézá". Geniální byl Semafor, když zůstaneme ve stejné době. Geniální je Orwellův 1984, který "řeší" opravdové problémy toho systému, o jehož jednom z nejméně podstatných rysů Havel jen rádoby vtipně, těžkopádně a upracovaně, nekonzistentně a nesmyslně blábolí. V podstatě problém zastírá a rozmělňuje, když naznačuje, že "stačilo naučit se pár frází, mluvit společným pseudojazykem". Namítnete, že nemohl otevřeně psát, co by třeba chtěl, že mohl jen "naznačovat". No dobrá, ale co to má s genialitou? Vyhnula jste se odpovědi, zda by po něm "štěkl pes", bez jeho politické angažovanosti. Tvrdím, že bez ní by se ani žádné doktorské práce o něm nikde na světě nepsaly. Taky proč, když jeho (literární, umělecké) dílo za to nestojí.

    Neumíte si představit, že ješitný a mocichtivý člověk udělá téměř cokoliv, aby se udržel na výsluní? Aby velmi výrazně profitoval hmotně, aby si zajistil pozvání a pochvalné proslovy od světových papalášů, téměř náboženské obřady, kde ho zaživa svatořečí? Aby dostal své vytoužené medajle, letiště a pochcané uličky v Brně? Pak si dovedete představit málo. Což může být u spisovatelky problém :-)

    Zkoušíte mě z "řešení Balkánu". Chytrý tah, když jde o pole, o němž toho víte patrně mnohem víc, než já. Etnickými zločiny myslíte například Račak?
    No tak zkusím to. Dobře, vznikla, řekněme, situace kdy Miloševič přikročil k silovému řešení (z jeho pohledu) neúnosné situace obsazením Kosova vojskem. Zrušení autonomie, desetitisíce uprchlíků zaplavovaly sousední země. Situace zlá, možná zoufalá. Nebylo by ale lepší, než zbabělé vraždění a rozbombardování "kolektivně vinné" země poskytnutí skutečně masívní humanitární podpory uprchlíkům a trpělivým jednáním? Tlakem mezinárodní izolace, sankcí, tlakem například i přes zatracované Rusko? (Nevidíte určitou podobnost například s relativně čerstvou situaci v Sýrii? Kde, nebýt tlaku Ruska, už dnes také mohlo být "vyřešeno", vše rozbombardováno a bordel bez jakýchkoli mezí zřízen?) Já myslím, že bylo. Ale asi by se to nedalo využít k výcviku armádní mašinérie, vyzkoušet některé nové zbraně a vyprázdnit sklady plné staré munice a utratit další stamiliardy za jejich znovunaplnění. Taky by to bylo nesrovnatelně levnější, že. Takže někdo by asi tolik nevydělal. Při nejlepší vůli si nedokážu představit jiný účel toho, co dneska "američané" dělají (Afghanistán, Irák, Libye, Sýrie), než udělat tam naprostý bordel (aby se domorodci zaměstnali sami sebou a neměli čas se starat o okolí, případně spojovat se a společně prosazovat vlastní zájmy), zajistit přístup k ropě a při tom budovat vojensky neporazitelnou armádu, včetně "vojenskoprůmyslového komplexu".

    OdpovědětVymazat
  3. Totál Balkán jsem zatím nečetl. Máte pravdu, že Vaše knihy nejsou příliš známé. Začátky asi bývají těžké. Na tento blog jsem se dostal z "jiného práva" přes "jadranskou snoubenku". Miluju Chorvatsko. Mým životním snem je koupit si na důchod nějakou malou kuču na jaderském pobřeží a tam to doklepat :-) Takových nás je asi dost, ale celkem mě zaujalo, že se někdo jiný k lásce k Jadranu takto hlasitě hlásí. Není to úplně obvyklé, o Chorvatsku se píše spíš v souvislosti s (našimi) "paštikáři", předraženými a nekvalitními turistickými službami a v dalších nepříliš pozitivních souvislostech. Daleko spíše se setkáte s "básněním" o Yellowstonu, Tibetu atd. Snoby Chorvatskem asi moc neoslníte.
    Zhltal jsem všechny dostupné úryvky, včetně Totál Balkánu a nejspíš si obě e-knihy koupím. I Kosovo mě mimořádně zajímá, jak je asi z mých přípisů zřejmé. (I když pro ten můj zájem je motivace opačně pólovaná.) Vlastně už jsem je skoro koupil, když mě jen trochu zmátlo, když při volbě platby kartou jsem se dostal do jakési PayPal platební brány.Pravda, taky mě trochu irituje Vaše adorace Havla, která občas z Vašich textů trčí.
    Píšete skvěle, vtipně a čtivě. Ne jak ten totálně netalentovaný Havel :-)
    Asi bych si to měl nechat pro sebe, ale dvakrát jste mě svými posty doslova rozbrečela (netýkaly se ani Balkánu ani Jadranu). Pište dál. Až se prosadíte, jako když najdete, že budete mít čím sytit lačnost svých nedočkavých čtenářů :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím, že se ohledně zmiňovaných témat neshodneme; v každém případě mám pocit, že Totál Balkán by Vás mohl zaujmout. Kdybyste měl problém s platbou přes paypal, lze též převodem na účet. Tištěné verze mých knih lze rovněž objednat u nás anebo (kromě prvotiny Na rok za školou) je lze vesměs sehnat v knihkupectvích. Co se týče Chorvatska: doporučuji strávit tam nejdříve pár měsíců v kuse a ke koupi nemovitosti se případně rozhodovat až poté. A než budete kupovat, přečtěte si zdejší post Rozmarné léto na Jadranu. :)

      Vymazat
    2. Z toho si nic nedělejte, to je relativně běžné :-) Hlavně, abyste měla vlastní názory aspoň uvnitř konzistentně vyargumentované.

      Rozmarné léto na Jadranu jsem, samozřejmě, četl. Poměrně optimistický dojem. Jak to dopadlo?
      Je to jenom sen - člověk se vzbudí a jede se dál :-)
      VlK

      Vymazat