Tento blog je preventivním opatřením proti 1) smazání pevného disku, 2) spláchnutí flashky do záchodu, 3) krádeži, ztrátě nebo požáru, při němž by došlo ke zničení jedinečného šanonu s poznámkami a texty, 4) kombinaci všech předchozích katastrof. Vychází bez jakéhokoli žánrového omezení, a to zcela nevypočitatelně buď v češtině nebo v angličtině.

pátek 30. prosince 2011

Metodické a kritické vyhlášení vítězů vánoční soutěže

Musím uznat, že předvánoční scenáristická soutěž rozmělnila moje předsudky vůči rozhodčím a hodnotitelům literárních soutěží. Mám na ně spadeno, a to z principu, protože jsem sama nikdy nic nevyhrála, ba ani čestné uznání nezískala, a to přesto, že jsem se odjakživa všeho účastnila, vecpala se do okresních slohových přeborů i prestižních soutěží při mezinárodních filmových festivalech. Prý není důležité vyhrát...no. To jistě ne, ale na druhou stranu, opakovaným neúspěchem vzniká nebezpečí, že člověk zahořkne a otupí. Mě to ovšem nečeká, protože jsem zjistila, že vybrat vítěze je neuvěřitelně těžké a nakonec je to vždycky alespoň trochu nespravedlivé. Jistěže mě napadlo přihlásit se incognito sama, prohlásit se vítězkou a začít tak vyrovnávat svoje soutěžní skóre, které je ještě horší než moje letošní skóre v piškvorkách. Ale demotivavala mě inzerovaná první cena: co bych já s výtiskem knihy Totál Balkán, že? Zaprvé, toto dílo jsem v uplynulém roce četla osmadvacetkrát a zadruhé, v brzké době se celý můj byt promění v monument Totál Balkánu, protože ho zaplní sloupce výtisků, které nemám kde uskladnit, a pokud si knihu nikdo nekoupí, strávím zbytek svých dní zakopána v iglú z cihel totálních tlustospisů. 
Šmahem pár potřehů ke všem soutěžním příspěvkům: autory lze povšechným řezem rozdělit na scenáristy a literáty. Typickými scenáristy jsou: Tomáš Jungwirth, Míša Valtrová, Martin Bílý, Petr Čech nebo Jan Kašpar. Typickými literáty jsou: Lucie Trojanová, Jakub, Romana Skácelová. Čestné uznání Raymonda Chandlera získává Tomáš Marný, který kráčí na hranici mezi románovým a scenáristickým psaním jako po kladině (a rozhodně nevrávorá). Cenu F.X. Šaldy pro začínající literární a filmové kritiky získává Aleš Kratochvíl. 
Čím se vyznačuje literát: v první řadě, literát píše literaturu, tj. dbá o zajímavé obraty, stylisticky kvalitní a originální sloh (taky vám tak nádherně rezonuje obrat "v provlhlých papučích"?), vystižení nálady ("bylo to jako v divadle bez diváků") a popis vnitřních stavů protagonist(k)y ("Bojí se promluvit/Hlavou jí bleskne"). Jeho text se dobře čte, netrčí z něj žádné rušivé elementy, a když příspěvek skončí, je nám to líto, neboť bychom bývali rádi četli dál - dověděli se, jestli a co se stane, jak to celé dopadne. 
Takových textů jsem pro svého učitele scenáristiky v Anglii napsala celkem osm a osmkrát jsem měla na krajíčku, když je učitel při známkování rozkrájel jak máslo a pokaždé znovu zakončil větou: Tak, teď jsem ti to vysvětlil, takže rač napsat něco, co by se při obří dávce dobré vůle a za předpokladu bezedného rozpočtu dalo možná točit. Do příštího týdne mi doporučil seznam dvaceti scénářů a šesti tlustých knih, které bych si pro začátek mohla přečíst.
Můj hlavní poznatek z očistce, kterým jsem jako jednoznačná literátka musela projít, je tento: scenárista nepíše hezky. Nesmí. Je úplně jedno, jestli za celý život nepřečetl ani jednu knihu, protože stylem psaní může čerpat rovnou ze slabikáře. Ema mele maso. Vrhá věty jako dlažební kostky a je mu úplně fuk, že vytvoří neforemnou hromadu. O zúhlednění chodníku nechť se postará dramaturg. Hlavní je, že kostky byly vrženy - bez cukrbliků a kudrlinek, bez prodlení a otálení. Jeho hesem je to, co řve později režisér na place: Akce!
Akce alias holý děj - děj, který je ve filmové povídce vyjádřen prostými větami a ve scénáři vtělen do dialogu (mohu garantovat, že "vtělit děj do dialogu" je úkol hodný skutečného velmistra, u nás máme takové scenáristy asi tři, ve světě jich může být tak třicet). Slyším všechny, co namítají, že jsou filmy, ve kterých se na úkor akce jenom mluví a přesto jsou skvělé - zde dodávám: pravdu díte, film lze napsat i tak, že akce zůstane po celou dobu latentní ve formě napětí (za všechny viz např. Dvanáct rozhněvaných mužů).  Dobrý scénář se čte obvykle špatně (jediným vymykajícím se autorem je Zdeněk Svěrák, který dokázal spojit nejlepší přednosti literáta i scenáristy, ale jen ve svých samostatných dílech; společné scénáře s Láďou Smoljakem jsou naopak slalomem mezi dlažebními kostkami, z jejichž metání podezírám právě Láďu). Dobrý scénář je kompaktní: v nejvyšší možné míře těží z toho, co máme, nevytváří nové motivy ani nezaměstnává pozoruhodné postavy jen proto, že je to zajímavé a tvůrčí. Scenárista by v sobě měl pěstovat kus astronauta z Apolla 13, kde bylo třeba přizpůsobit hranatý uzávěr kulatému otvoru a to jen s použitím věcí, které byly na palubě. V našem případě máme sníh. Máme Vánoce. Máme alkohol. Máme zvonící telefon, Andreinu sousedku odvedle, reklamu v televizi, která pro Marii i pro Andreu byla signálem, impulzem k akci. Máme naběračku. :) A máme kapra, který se zatím na plotně smaží a smaží...
Těm, kteří by chtěli filmové psaní rozvíjet, doporučiji tři věci:
1) číst scénáře
2) pokud mluvíte a píšete anglicky, tak oceníte TriggerStreet Labs, projekt Kevina Spaceyho (odkaz v postranním panelu)
3) pokud anglicky nepíšete, ale rozumíte, bude se vám líbit přednáška Roberta McKee (odkaz tamtéž); ta je ostatně vhodná nejen pro scenáristy, ale pro všechny, kteří mají rádi dobré přednášky. 

Vítězkou soutěže vyhlašuji Míšu Valtrovou, protože se podle mého názoru nejvíc přiblížila k psaní pro film a zároveň přiměřeně vycházela ze započaté předlohy. Takže jí čeká jedna cihla z balkánské hradby. 

Poraženým nejen čest, ale i opětovný dík za účast! Kdo má zájem, může si zatím v testovacím provozu stáhnout e-knihu ve formátu .pdf (...epub bude) na www.totalbalkan.cz.


7 komentářů:

  1. OK, slavně zakoupeno & otestováno (zatím čistě po technické stránce). Na šestipalcové čtečce Bookeen funguje text dobře - neměl jsem žádná očekávání, protože formát PDF je vůči čtečkám inherentně nepřátelský, ale i při jistém zmenšení to funguje dobře, písmo sice drobnější, ale čitelné a stránky se obrací skutečně po stránce (což se zdá jako samozřejmost, ale není).
    Na iPadu text vypadá ještě lépe (deset palců je deset palců), zamrzí jen zápatí, na němž se na každé stránce otiskne moje jméno, mail a patrně číslo objednávky. Jako forma soft DRM by to úplně stačilo na prvních pár stránkách (aby čtenář věděl, že nemá zlobit), později už to dost ruší (na iPadu víc než na Bookeenu, protože na tom iZařízení je to úměrně větší a i ta šedá barva je tam mnohem sytější).
    Jestli tedy můžu prosit, tak s tím v ePub verzi něco udělejte :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkujeme za komentář a za nákup! :) Social stamp jsem nakonec opravil na prvních 10 stránek. Věřím, že to pro uživatele bude přijatelné. EPub verze je, co se ochrany týče, těžší oříšek, ale pracujeme na tom. J.Čech

    OdpovědětVymazat
  4. Teda, tomu se říká rychlost :) Já vám na oplátku udělal reklamu na sociálních sítích. (A mohl bych poprosit o tu novou verzi na mail, ze kterého jsem vám přes Paypal zaplatil?)

    OdpovědětVymazat
  5. Vítězce gratuluju a germánsky závidím. Ještě by mě zajímalo, kdy bude balkánská hradba k rozebrání a zda, alespoň jako cenu útěchy, poskytne autorka autogram na zakoupený výtisk...

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za pobídku k psaní i za pěkné a přehledné hodnocení - byl to pro mě zároveň vůbec první výklad o scénáři. Tato skutečnost napovídá, proč jsem na rozdíl od jiných řešitelů nepřidala k příběhu děje několik dní, ale v sumě asi tak dvě minuty:-).
    Lucie Trojanová

    OdpovědětVymazat
  7. AD Petr Čech: hradba bude, resp. bude křest tištěné verze knihy (a zároveň virtuální e-křest:), o němž budu na Jiném psaní včas informovat. Na křtu bude možné knihu koupit a nechat podepsat autorkou, nakladatelem a...možná se objeví i Kuře, které přejel kamion. Co se týče Vašeho povzdechu nad nedostatkem nových postů o Mazdě: nebojte, taky budou. Motor: mít nebo nemýt? Záhada skládací střechy. A další.

    OdpovědětVymazat