Poselství dobrého básníka

Ano, je to recyklace, ale zato je aktuální: dnes zazní v pražské premiéře dalmatské houslové melodie se zpěvy (nebo naopak - podle kvality a množství přítomného červeného vína), a to v Salmovské kavárně (záměrně to hlásím na poslední chvíli, protože mám trému velikou, ó velikou; myslím, že zbývají cca poslední dvě místa, takže kdo by chtěl, ať to ani nezkouší - v případě úspěchu bude včas a řádně oznámeno repete). Kde naopak zbývá posledních míst dost, je kavárna U Chlupatýho ducha, kde budu zítra, 1.3. od 20h číst z Totál Balkánu, a kdo by chtěl přijít, bude vítán.

Proč OSN nefunguje

Dnes ráno jsem objevila Ameriku. Doklikala jsem se prostého důkazu, který osvětluje, proč jsou obří mezinárodní organizace (i leckteré velké firmy) tak ukrutně neefektivní. Pusťte si tohle a uvidíte sami. Pokud nezvládnete rychlou angličtinu řečníka a nebo anglicky nemluvíte, nevadí - v levém dolním rohu (tlačítko subtitles) najdete české titulky.

Následky osvětové činnosti

Od rána přemítám o tom, nakolik úrodná byla půda, kam dopadla má osvětová činnost na chorvatském poloostrově Pelješac. Volal mi můj známý Nikša z jedné tamní vsi: mám novinu! - Čekala jsem, že mi oznámí to, co se pod pojmem novina v Dalmácii běžně rozumí, a sice termín zásnub, svatby nebo narození děcka. "Budu předsedou místního sdružení mládeže strany HDZ v naší obci," odrovnal má očekávání Nikša. 

Výchova spisovatelů v Čechách I: Lze se uživit psaním?

Varuji čtenáře, že nepůjde o žádný ucelený seriál, nýbrž o posbíranou směs svévolně (ne)navazujících postřehů z internetu. Například: Kdosi mě upozornil na fotografii, kterou do svého profilu na facebooku umístil spisovatel Jaroslav Rudiš: je na ní vyobrazen spolu s Michalem Vieweghem poblíž titulku "Kolik vydělávají české romány", což bylo téma nedávné přílohy  Hospodářských novin. Oba autoři jsou tmavovlasí muži v brýlích, mají ruce v kapsách a na sobě džíny a tmavé sako, a tak Jaroslav Rudiš doprovodil fotografii výzvou svým fanouškům - "Hledej 5 rozdílů". 

Co spojuje lidi?

Když jsme včera křtili Totál Balkán, byla jsem požádána o slavnostní zvolání či bojový pokřik. Jistěže mě nenapadlo nic jiného než balkánský slogan Rakija-connecting people, ale křtitel Karel Janeček včas přispěchal s návrhem, aby lidi protentokrát spojila radost a láska. Čemuž, jak se zdá, účastníci akce dostáli: všichni se usmívali, statečně čekali ve frontě na knihu i na podpis a dojali mě svou hojnou účastí, kterou jsem v -16 stupních vůbec nečekala.  Můj pan optik například zavřel krám o celou hodinu dřív, aby to stihl. Dorazilo několik mých kamarádek s kočáry, malými dětmi a červenými nosy trčícími zpod čepic jako Křemílci. Mrazu a náledí se nezaleklo ani několik osmdesátníků. Objevila se řada spřátelených právníků z řad studentů i více či méně dávných absolventů. Pro výhru si přišla i vítězka literární soutěže Jiného psaní Míša Valtrová. Z hradby knih v obýváku mého nakladatele ubylo několik desítek cihel, ale příčka je stále bytelná, takže se brzy ohlásíme s termíny autorských čtení. Fotky ze včerejšího křtu najdete tady. 

Čelme mrazu

a to společně, pravou balkánskou rakijí, která se bude podávat na křtu a autogramiádě knihy Totál Balkán. Mí drazí čtenáři a příznivci blogu - oblečte zimníky, natáhněte oteplovačky / brusle / lyže (podle vývoje počasí) a přijďte v pondělí 6. února v 17h do kavárny Písecká brána (K Brusce 5, Praha 6). Bližší informace zde! K zakoupení bude nejen Totál Balkán, ale i Mým divákům a moje prvotina Na rok za školou. Těším se na vás!