Tento blog je preventivním opatřením proti 1) smazání pevného disku, 2) spláchnutí flashky do záchodu, 3) krádeži, ztrátě nebo požáru, při němž by došlo ke zničení jedinečného šanonu s poznámkami a texty, 4) kombinaci všech předchozích katastrof. Vychází bez jakéhokoli žánrového omezení, a to zcela nevypočitatelně buď v češtině nebo v angličtině.

neděle 4. března 2012

Literatura, Zn. K dostání v jedné velikosti

V rozhovoru na Radiu Wave jsme se s redaktorem zlehka střetli v rámci jedné z otázek: prý že, co je literatura s velkým L? 
Je to stejné, jako říct o někom, že byl člověkem s velkým Č. Co to jako znamená? (Kdyby Láďa Smoljak věděl, že byl v úděsné pseudo-biografii, která vyšla těsně po jeho smrti, označen "jako herec s velkým H", myslím, že by vyrazil do nakladatelství, ztlouct autora i nezodpovědného odpovědného redaktora). Ano, mám zato, že Literatura s velkým L je stejný omyl jako Ideologie s velkým I, Politik s velkým P nebo Sex s velkým S. Mimochodem, právě se pouštím do nedělní odpolední četby, kterou tvoří časopis Žena a život (s velkým Ž, neb jde o název). Jeden z článků analyzuje, co je v sexu ještě normální a co už je úchylka, a dochází k závěru, že vlastně nemá cenu se tím zabývat, pokud oba partneři provozují něco, co je oběma příjemné. Se psaním a čtením je to podobné: co na tom záleží, jestli text vykazuje prvotní i druhotné znaky takzvané literárnosti (dodnes nevím, o co jde), je stylisticky inovativní, jestli má hloubku, přesah a vůbec kypí všemi literárními hormony, když čtenáře nedokáže svést a nebo jeho zájem udrží jen po několik stránek? A naopak: pokud kniha čtenáře strhne, zajímá ho vůbec, jestli to bylo díky slohu, příběhu, dojemné postavě nebo originálnímu humoru? Pochybuji, že uprostřed nejlepší kapitoly najednou přestane, vyvlékne se ze zaklesnutí v příběhu, popadne lakmus, metr a hodinky, a dá se do měření, aby zaznamenal hladiny literárnosti a krevního cukru protagonistů. Prostě ho to baví. Text se mu líbí. Zdá se mu zajímavý, začetl se, rozesmál, rozplakal, ocitl se v jiném světě, ztotožnil se s hrdiny a nemůže se dočkat, jak to bude dál. Zamiloval se.
Tvrdím, že literatura s malým, velkým nebo středním L vůbec neexistuje. Je jen autor a jeho čtenář - čtenáři.  Vztah, který se podaří a nebo nepodaří navázat. Přijetí, které je stejně (ne)předvídatelné jako šťastné seznámení a může být stejně (ne)spravedlivé jako úspěch u opačného pohlaví. Text, který jednomu zpívá, zatímco jinému třeba skřípe. Příběh, který nás oslovil, aniž víme proč. Některé příběhy jsou jako vzplanutí, intenzivní zážitky, které rychle odezní, jiné jsou láskami na celý život - knihy, které máme v knihovně mnoho let a v pravidelných intervalech se k nim vracíme. Ačkoli je známe skoro zpaměti, pokaždé nás překvapí něčím novým, jako zkušení toulaví milenci, kterým jsme dopřáli nějaký čas o samotě (mně se to namátkou stává například s knihami Babička, Tři muži ve člunu, Deník Bridget Jonesové, Fimfárum, 1984, Alchymista, s Hovory s TGM, Shakespearovými sonety a taky se všemi filmovými scénáři dvojice Smoljak-Svěrák).
Dejte vědět, jaké jsou vaše knižní lásky.

8 komentářů:

  1. John Kennedy Toole - Spolčení hlupců
    cokoliv od Stanislava Lema
    Sun-c Umění války

    OdpovědětVymazat
  2. Vladimir Nabokov - Lolita
    Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
    Boris Vian - Pěna dní

    OdpovědětVymazat
  3. Kerouac - On the Road. Láska na první pohled i celý život :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Z. Jirotka - Saturnin
    L. N. Tolstoj - Vojna a mír
    T. Pratchett, N. Gaiman - Dobrá znamení
    G. K. Chesterton - cokoli

    OdpovědětVymazat
  5. Boris Pasternak - Doktor Živago
    František Gellner - Radosti života
    F.A. Hayek - Cesta do otroctví
    TGM - Ideály humanitní
    Václav Hrabě - Blues pro bláznivou holku

    A ještě si dovolím krátkou poznámku. Myslím, že literatury s velkým L a malým l přece jen existují. Tu s velkým L od té s malým l odlišuje jeden podstatný znak - nadčasovost. Je rozdíl, jestli se čtenáři text zdá "zajímavý, začetl se, rozesmál, rozplakal, ocitl se v jiném světě, ztotožnil se s hrdiny a nemůže se dočkat, jak to bude dál" jen a pouze v roce 2012, nebo i v roce 1648 či 2050. Když má text myšlenku, která je věčná (hloupé slovo, ale lepší mě nenapadá), může tu takový text věčně být. Podobné je to s písničkami - Krylův Anděl se bude hrát a zpívat už asi pořád a třeba zůstane jen málo těch, kteří budou o autorovi něco vědět. Jeho Písničkářský bacil je píseň prakticky neznámá už dnes (stejně jako v ní zmiňovaný Gustav, a to je dobře).

    A s ohledem na výše psané si dovolím tvrdit, že se Vám v Totál Balkánu nadčasovosti podařilo dosáhnout. Ta kniha totiž trefně popisuje to, co Václav Havel v Moci bezmocných nazval samopohybem systému. A nějaký systém, který jednotlivce bez milosti semele, tady bude zřejmě vždy. A je celkem fuk, jestli to bude systém s lidskou nebo nelidskou tváří, jednotlivec proti němu bude tak jako tak bez šance.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, omlouvám se, že reaguji až teď. Moc děkuji za komentář, cením si Vaší pochvaly. A fakt, že jste v souvislosti s Totál Balkánem zmínil VH/Moc bezmocných/pojem samopohybu systému, je mi velkou ctí. Souhlasím, že nadčasovost je podstatným znakem, podle kterého svoje oblíbené knihy rozlišujeme. (Je zajímavé pozorovat ty různé sestavy nejoblíbenějších knih v ostatních komentářích a škoda, že příspěvků není pro srovnání víc). Souhlasím též s tím, že systém s lidskou nebo jinou tváří nás obklopuje a ovlivňuje vždycky, ale neřekla bych, že jednotlivec proti němu zůstává bez šance. Často má na výběr, ale z rozličných pohnutek obvykle volí bezpečnější, pohodlnější, pasivnější postoj. Ale v každém systému vždy působí i menšinové exempláře, lidé, kteří buď revoltují nebo jen čtyřicet let důsledně a zdvořile nesouhlasí a odporují (jako zmíněný Václav Havel), což má pro vývoj jakékoli společnosti velký význam. A lidí, kteří jsou sice většinou konformní, ale tu a tam se odváží z konformity vystoupit a obětovat kus svého pohodlí z pohnutek čirých a ušlechtilých (aťsi na první pohled třeba bláhových) - těch je určitě víc, než se může zdát.

      Vymazat
  6. Skoro jsem to (Totál Balkán) dočetla. Prvních pár dní zvolna, dneska v kuse odhadem dvě stě stránek, chybí jen deset - ty za chvíli. A je to dobrý;)!
    Odpověď na anketní otázku:
    Milan Kundera: Nesmrtelnost

    Lucie

    OdpovědětVymazat
  7. Je strašne veľa toho, čo ma silno oslovilo. Z autorov tak trochu náhodne Strugackí, Orhan Pamuk, Roger Zelazny, Isaac Asimov, China Miéville, Joseph Heller, Kurt Vonnegut, Henry James (Portrét dámy) - v podstate čokoľvek označené jednotkou v tomto zozname - http://lorinc.blog.sme.sk/c/282828/Knihy-na-mojom-blogu-triedeny-zoznam.html

    OdpovědětVymazat