Kufr plážové literatury

Když už bylo zmíněno plážové čtení: mám s sebou v jadranském exilu kufr knih, které jsou pro mě základem spisovatelské existence (tj. obligátní kusy jako Deník Bridget Jonesové, Tři muži ve člunu nebo Saturnin), ale i několik nových (od novel Jana Balabána, přes sebrané spisy Josefa Čapka, až po bestseller Jíst - Meditovat - Milovat, který jsem chtěla podrobit bližšímu zkoumání). Na začátku pobytu jsem byla odhodlaná ke kázni a disciplíně, tedy k tichému a pozornému čtení knih v pořadí podle abecedy nebo podle tloušťky hřbetu, a to na balkóně bytu, kde žiji a tvořím, tj. v bezpečné vzdálenosti od pláže, kde člověk není čtenářem, ale povalečem, turistou, plavcem, a na stránkách knih, které na pláž dovlekl, zanechává otisky slané vody, písku, zmrzliny apod. Jistěže - zvrtlo se to. 

Vyšlo Jiné právo literární

Ano, dlouho očekávaný počin na českém literárním trhu je tu! - Ti, o kterých se domníváme, že umějí napsat jen dlouhé, komplikované a ukrutně nudné soudní rozhodnutí nebo žalobu, ti, kteří žijí ve vesmíru nesrozumitelných traktátů a formulářů - právě oni mobilizovali své tvůrčí síly a dali vzniknout ojedinělému dílu: Jiné právo literární je souborem povídek, esejí, námětů, nových forem a rozličných písemných útvarů, které bychom od nás, právníků, my, obyčejní lidé či spisovatelé, nečekali. Více ke knize zde a zde. Namátkou z obsahu: státní zástupce Jan Lata přináší pozoruhodnou analýzu v příspěvku Zločin a trest v horňácké lidové písni, soudci Jan Passer a Michal Ryška rafinovanou formou justiční povídky nastavují zrcadlo realitě soudního řízení, úloze Járy Cimrmana v právu se věnuje obsažná cimrmanologická sekce, těším se na příspěvky vynikajících právníků Elišky Wagnerové - soudkyně Ústavního soudu nebo Roberta Fremra, který byl soudcem Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Z mých soukromých sbírek vychází v Jiném právu literárním povídka Projev (v češtině) a povídka MIF (v angličtině), která byla mou talentovou prací v rámci přijímaček na tvůrčí psaní. Zdravím své čtenáře z exilové poustevny v přímořské vsi a přeji příjemný začátek léta a šťastnou ruku při výběru plážové literatury! 

Bajka: Jak se ježek zamiloval

Byl jednou jeden ježek obecný. Žil poklidným rodinným životem na zahradě v Nuslích, a to až do dne, kdy se soused Jiřička, známý světoběžník, rozhodl vyprávět mu o své poslední cestě do teplých krajin. „Nemysli si, že na světě žijí jenom ježci jako jsi ty, kteří neumějí nic jiného než nosit na hřbetě ovoce a v noci dupat na celou čtvrť,“ vysvětloval. „Když jsem loni na podzim letěl přes Jadran, viděl jsem celá stáda mořských ježků. Ty jejich ženské, kamaráde – měl bys je vidět!“

Několik poštovních

V omylu o poštovních úřadech jsem prožila celé dětství, a to pod dojmem malebné Čapkovy Pošťácké pohádky. Hrůzostrašné příhody, které občas lidé vykládali o českých poštách a úřadech, se mi vyhýbaly. A pak se stalo to, že jsem se přestěhovala do Francie. O tom, jakých zážitků jsem se na tamních poštách dočkala, přináším zprávu níže, v reblogu dávného příspěvku z Omalovánek ze Štrasburku. Ale abych nebyla nespravedlivá: zásilkové drama může člověka potkat i v jiných státech (Chorvatsko) nebo při využití zatraceně drahých expresních služeb. - Když jsem onehdy toužila poslat z dubrovnické pobočky DHL (která sídlí na konspirační adrese v suterénu hotelu, takže ji těžko hledáte i s buzolou) důležitý rukopis, bylo celé rozhodné půldne zavřeno. Bez cedule, bez vysvětlení, bez náhradního scénáře nebo telefonního čísla. Neradimo a basta. Když jsem nakonec poslala rukopis transbalkánskou cestou skrze řetězec navazujících automobilových spojů, napsala jsem do DHL stížnost ve formě řečnické otázky, a sice jak je možné, že se věhlasná firma obrací zády k zákazníkovi, co toužil zaplatit 110 EUR za poslání obálky přes noc? Odpověděli  po americku, a sice, že jsou nadšeni mým zájmem zaplatit dobrovolně tolik peněz, a že nemám ani vteřinu váhat, až se na ně budu chtít obrátit příště. Nejlepší zkušenosti s posláním čehokoli kamkoli jsem nakonec měla v Kosovu - ochota tamních poštovních úřednic neznala hranic, a kdybych si o půlnoci vzpomněla, mohla jsem posílat expresní balíky i na Trinidad. Ony albánsky, já srbsky nebo tak, jak jsem si zrovna vzpomněla, ale vždycky jsme se dohovořily. A když byla výjimečně mitrovická pošta zavřená, byl tu vždycky můj kamarád Riza, který chová poštovní holuby. Nikdy jsem nepochopila, jak je dovede naučit, aby trefili zrovna tam, kam třeba. Zeptala jsem se: Rizo, to mi vysvětli, jak ten holub ví, kam letí? - Riza se s přivřenýma očima zahleděl do dálky, pokýval hlavou, váhal, jestli může vyrukovat s pečlivě utajovanou skutečností, načež odhalil - zna on to, brate. Prostě to ví... - Což je pro mě dodnes to největší poštovní tajemství. 

Závěry z vaření špaget

Po dnešní několikahodinové ranní bitvě s rukopisem jsem se odměnila listováním v knize Říkal jsi Ti amo od Evy Rýznerové, přičemž mě napadlo, že by bylo hezké odměnit se i nějakým dobrým domácím jídlem. Nahlédla jsem do kredence i do miniaturní lednice s vestavěným mrazákem velikosti hotelového trezoru, a našla skutečné poklady: česnek, olivový olej, zmražené očištěné krevety, těstoviny „mističky“ orecchiette. Co víc si přát! Povzbuzena příznivým nálezem v oblasti zásob jsem v první chvíli chtěla pozvat na oběd i rodinu svých domácích, ale včas jsem si to rozmyslela. Bylo to vůbec nejlepší rozhodnutí celého dne, protože pochybuji, že by mí domácí akceptovali to, co jsem nakonec měla k obědu já: sklenici pomerančového džusu a půlku banánu.

Vzpomínka na Láďu Smoljaka

Bylo to ráno 6. 6. 2010. Někteří lidé z jeho blízkého okolí smutně poznamenali, že Láďa svůj odchod možná záměrně zrežíroval v duchu Cimrmanovy pedagogické šesterky, tj. v den, který nese zapamatovatelné datum, aby ulehčil školou povinným dítkám, které by se snad v budoucnu musela jeho životopisná fakta učit zpaměti. 

Páteční chvilka dvojjazyčné poezie...

...ke které mě inspirovala nedávná zkušenost s výukou angličtiny v Kosovské Mitrovici. Pro učitele-angličtináře, kteří se účastnili mého kurzu, jsem připravila několik cvičení - jedním z nich byl sebestředný úkol rozebrat mou vlastní báseň (běžná úchylka nepublikovaného, nedostatečně publikovaného, nedoceněného a/nebo uraženě samopublikujícího autora). Přirozeně, že každý učitel, který zhodnotil báseň jako výstižnou, zajímavou, jazykově důmyslnou, atp., si vysloužil znaménko plus u svého jména v seznamu účastníků a bude zahrnut přízní v podobě zasílání emailových aktualizací webu Kosovo Schools.